„Výjimečný nález se podařil spolumajiteli teplické firmy Palivos Marku Kratochvílovi. Při plánované stavební rekonstrukci objektu své firmy v areálu bývalé továrny na hliněné zboží Reinhold Borsdorf u hlavního nádraží v Závodní ulici objevil na zastavěné půdě překvapivý nález, původní sádrové formy továrny Borsdorf,“ popisuje kurátorka sbírek užitého umění Regionálního muzea v Teplicích Jitka Bažantová.

Kratochvíl nechal formy snést do nižších pater objektu a kontaktoval teplické muzeum k posouzení. „Z muzejního pohledu jde o nález mimořádné uměleckohistorické hodnoty, neboť se původní formy ze zaniklých keramiček v podstatě nedochovávají, zpravidla bývají po ukončení výroby znehodnoceny. Objevené formy významně navyšují povědomí o výrobní produkci této firmy, neboť dosud nejsou známy výrobní ani nabídkové katalogy, které by keramický sortiment továrny přesně definovaly,“ vysvětluje Bažantová.

Teplické muzeum historii keramické výroby v regionu dokumentuje dlouhodobě. „Od firmy Borsdorf máme ve sbírkách prozatím pět uměleckých váz, darovaných roku 1904 muzeu, a soubor čtyř drobných plastik zakoupených v roce 1994 ve starožitnictví. Díky nálezu pana Kratochvíla se muzejní sbírky rozrostou o dalších téměř 100 kusů sádrových forem firmy Borsdorf, což je jen nepatrný výběr z celkového množství objevených forem,“ podotýká kurátorka.

Historie továrny Reinholda Borsdorfa sahá až do předminulého století. „Továrna byla založena v roce 1880 a specializovala se na výrobu varné hrnčiny s bezolovnatou glazurou. Po smrti Reinholda Borsdorfa v roce 1900 se vedení firmy ujal jeho syn Walter, který do výrobního programu zavedl mimo hrnčiny také luxusní výrobky s tehdy módními stékavými krystalickými glazurami, za něž firma získala na výstavě v Ústí nad Labem v roce 1903 zlatou medaili,“ popisuje kurátorka.

Definitivní konec v roce 1952

V roce 1934 továrna zaměstnávala 40 dělníků a roční obrat činil 100 tisíc marek. „Po roce 1945 byla na firmu uvalena národní správa. Vedení továrny bylo svěřeno národnímu správci a firma musela ze své produkce zcela vypustit dekorativní keramiku a soustředila se výhradně na výrobu užitkového a ohnivzdorného nádobí,“ uvádí kurátorka Jitka Bažantová.

Od roku 1946 byl stanoven národním správcem podnik Spojené keramické závody Teplice. Pod jeho správou firma fungovala do roku 1952, kdy zde byla výroba keramiky definitivně ukončena.

„Zaměstnanci sádrové formy vyvezli nákladním výtahem na půdu, kde je uskladnili v naději, že bude výroba v budoucnu obnovena, ale nestalo se tak. Formy proto v relativně dobrém stavu přečkaly dalších 70 let, než byly znovu objeveny,“ dodává Bažentová.