Mohl byste na začátku rozhovoru popsat, co to je Tým duševního zdraví pro děti a mládež?
Tým duševního zdraví pro děti a mládež tvoří odborně vzdělaní sociální pracovníci (mají vysokoškolské či vyšší odborné vzdělání – pozn. red.), kteří pomáhají s péčí o děti s duševními obtížemi, aby tato služba byla lépe zabezpečena. Pedopsychiatrů a pedopsychologů je totiž velmi málo a dětí s duševními obtížemi je čím dál tím víc. Týmy duševního zdraví pro děti a mládež vznikly na popud Ústeckého kraje a jsou ve všech jeho okresech v rámci reformy psychiatrické péče o děti a mládež.
O jak staré děti se staráte?
Naše sociální služba je zaregistrována pro práci s dětmi od sedmi do osmnácti let a všechny tyto věkové kategorie také pokrýváme. U dětí do patnácti let potřebujeme souhlas rodičů, i když děti do naší služby přijdou samy. Všem klientům ale navrhujeme, že bychom rádi spolupracovali s celou rodinou. Naše služba končí devatenáctými narozeninami klienta.
Martin Soudský
|
S jakými problémy vaši klienti přicházejí?
Problémů je široká škála, ale vynikají zde dvě veliké oblasti. Největší skupinou jsou dívky mezi třináctým a osmnáctým rokem věku, které mají projevy úzkosti, sebepoškozují se, mají nízké sebehodnocení a snaží se nějakým způsobem přežít dospívání. Druhou velkou skupinou jsou kluci od sedmi do třinácti let, kteří nepřicházejí sami, ale spíše je přitáhnou rodiče. S nimi řešíme projevy ADHD, případně výchovné problémy ve škole či doma.
Vedle těchto velkých skupin přicházejí děti s lehčí nebo středně těžkou depresivitou nebo se všeobecnými úzkostmi. Některé děti přicházejí na popud Orgánu sociálněprávní ochrany dětí, protože u nich doma je nějaká krizová situace. A některé děti sem přijdou jen proto, že samy cítí, že s nimi není něco v pořádku. Nemají nic diagnostikováno, ale dozvědí se o nás od spolužáků nebo od kamarádů, kteří prošli naší službou, a zavolají nám spíše z preventivních důvodů. Někdy třeba potřebují jen ujistit, že to, co prožívají, je normální a vztahuje se to například k pubertě. Jindy je naopak potřeba se jejich problémem zabývat dlouhodobě. V takových případech je odkazujeme na další odborníky a specialisty.
Jak dostupní jsou tito odborníci, psychiatři a specialisté?
Čekací doby jsou velmi dlouhé, a to i v případě, že je potřeba nasadit medikace. Klienti se k pedopsychiatrům či pedopsychologům dostanou většinou až za několik měsíců. Navíc by bylo potřeba, aby těchto odborníků byl daleko větší počet a měli více času na děti. Všichni ti, se kterými se známe, jsou předimenzovaní. Proto naopak oni nám posílají klienty, na které nemají dostatek času. U těchto klientů nám však také sdělí, co přesně s nimi máme dělat, což je pro nás velmi dobré a můžeme jim účinně pomoci.
Jak se vám duševní problémy dětí daří řešit?
Máme od klientů velkou pozitivní zpětnou vazbu. Navíc o své zkušenosti říkají svým kamarádům, příbuzným, známým či sousedům. V současné době tak už k nám většina klientů přichází právě na takováto doporučení. To bych řekl, že je opravdu dobrá reklama. Jsou samozřejmě také klienti, u kterým máme pocit, že jsme se s nimi nikam dále neposunuli. Mnohdy je však potřeba dítě jen trochu popostrčit, aby ucítilo pevnou půdu pod nohama.
Kolik klientů se na vás ročně obrátí?
Opravdu hodně. Za minulý rok jsme měli v péči přes sto rodin, tedy více než 200 klientů. Poptávka je ale větší, takže ji mnohdy nejsme schopni uspokojit. Kdyby nás v našem čtyřčlenném týmu byl trojnásobek, pořád bychom měli co dělat.
Jak se zhoršují duševní stavy dětí a mladistvých?
Tím, jak se v poslední době snažíme ve společnosti více upozorňovat na problémy duševního rázu, což dříve tolik nebylo, se logicky začíná odkrývat více případů, kdy děti takovouto pomoc potřebují. Je pozitivní, že se na tyto věci upozorňuje, a je pozitivní, že se děti mají kam obrátit. Ale tím také opticky narůstá počet klientů. Dříve si děti takovéto problémy řešily samy. Když jsme například my byli mladí a zmínili jsme se o svých duševních problémech, akorát jsme dostali za uši, že si nemáme vymýšlet.
Dalším faktorem zhoršení duševního stavu dětí a mladistvých je podle výzkumů doba covidová. A také u nás velké množství dětí datuje své psychické problémy od začátku covidu nebo od doby, kdy se po covidu musely vrátit do školy.
Hodně se dnes mluví také o následcích sledování sociálních sítí...
To má také velký vliv. Obrovským příkladem je sebepoškozování dětí. To bylo i dříve, ale vlivem sociálních sítí došlo k velikému rozšíření. Mezi některými uživateli je to dokonce i módní a na sociálních sítích existují i výzvy k sebepoškozování. U dětí se nějaká úzkost projevuje běžně, ale bez sociálních sítí by je ani nenapadalo to řešit tím, že by se pořezaly. Negativní roli také hrají možnosti sebeprezentace na sociálních sítích, které ukazují, jak je něčí život krásný, nebo naopak špatný. Porovnávání pak zvyšuje frustraci z prožívaného vlastního bytí. Na druhou stranu mají sociální sítě také pozitivní vliv. Například když je dítě uzavřené a není schopno mluvit face to face, radíme jim komunikovat alespoň s kamarády na sítích.
Dvojnásobek depresí, trojnásobek úzkosti. Dětem ubližuje tlak na výkon |
Jakým způsobem se na vás mohou zájemci obrátit?
Nejčastěji se nám lidé ozvou telefonem a my se s nimi téměř okamžitě sejdeme a snažíme se jejich situaci zmapovat. Samozřejmě o nás vědí i všechny sociální služby a školy, které na nás upozorňují své klienty. Sídlíme v Mostecké ulici číslo 13 v Litoměřicích, ale vchod je dvorem z Vavřinecké ulice. Přestěhovali jsme se sem minulý měsíc z Terezína, kde jsme působili od roku 2021. Za klientem ale můžeme také přijít domů nebo třeba do kavárny. Naše služba je bezplatná.