Verdikt není pravomocný. Zatímco obžalovaní se práva na odvolání okamžitě vzdali, státní zástupce si nechal lhůtu na rozmyšlenou, zda podá odvolání.
„Postupovali jsme správně. Jsem rád, že soud po velmi pečlivém dokazování rozhodl tak, jak rozhodl,“ řekl po vynesení verdiktu jeden z obžalovaných Jan Doskočil.
„Jsem rád, jak to dopadlo. Jsem přesvědčen o tom, že jsem nic špatného neudělal,“ komentoval jeho kolega Václav Macal.
Dlouholetí zaměstnanci chemičky Doskočil a Macal podle obžaloby 13. srpna 2015 chybovali tím, že po masivním úniku propylenu nespustili vodní a parní clony. Tím by podle vyšetřovatelů přinejmenším zmírnili následky havárie. Výbuchy a rozsáhlý požár si tehdy nevyžádaly žádné zranění, ale napáchaly miliardové škody.
Trestní stíhání Doskočila s Macalem začalo přesně před pěti lety. Hlavní líčení u mosteckého soudu pak trvalo více než tři roky.
Oba muži jsou stále pracovníky Unipetrolu, který chemičku provozuje. Firma od začátku tvrdí, že nijak nepochybili.
Doskočil i Macal se hájili, že pro nespuštění clon měli pádné důvody. Opakovali že by šlo o neefektivní krok, kdy únik propylenu byl mimo jiné mimo jejich dosah. Zároveň podle nich šlo o bezpečnost ostatních pracovníků, protože clony mohou generovat statickou elektřinu a tím iniciovat výbuch. Na pracovišti se přitom ještě pohybovali lidé.
V průběhu dokazování se objevila i spekulace, zda bylo dost páry v parních clonách.
„Brali jsme v potaz veškeré možné údaje a dokumenty, které nám dávaly možnost se rozhodnout. Vše jsme vyhodnotili na základě znalosti, zkušeností, předpisů. Vím jistě, že bychom se dnes rozhodli úplně stejně,“ řekl Doskočil před několika týdny ve své závěrečné řeči.
Nezapomněl poukázat ani na skutečnost, že nedostatky neodhalily ani pojišťovny, jejichž experti se do závodu sjeli z celého světa. Unipetrol nakonec dostal od pojišťoven přes deset miliard korun.
Odlišné názory znalců obhajoby a obžaloby
Názory znalců obhajoby a obžaloby na spuštění clon se lišily. Nicméně i znalec obžaloby, jenž tvrdil, že pracovníci clony spustit měli, při hlavním líčení uznal, že muži byli v nezáviděníhodné situaci.
Popisoval, že v podniku byla v onen den složitá komunikace, že bezpečnost byla na úrovni roku 1983 nebo že bezpečnostní předpisy stavěly pracovníky do nešťastné pozice. Pracovníkům totiž nestanovují povinnost okamžitě clony spustit.
„Interní předpis zaměstnavatele je částečně vágní. Jednoznačně nestanovuje, kdy má co kdo udělat a dává možnost, aby se sami rozhodli a vybrali si,“ uvedl při odůvodnění verdiktu člen soudního senátu Ladislav Langmajer.
Vzápětí poukázal na stav technického zařízení v areálu před vznikem události. „V podstatě jsme se shodli, že na lavici obžalovaných nemají být tito dva obžalovaní, ale někdo úplně jiný,“ doplnil Langmajer.
Skutečnost, že ty nejzásadnější věty z odůvodnění v jednací síni vyřkl přísedící, je velmi neobvyklá. Samotné odůvodnění si navíc novináři nesměli nahrávat.
Státní zástupce Jan Schindler verdikt nekomentoval.
Po skončení dokazování minulý měsíc trval na tom, že by soud měl muže uznat vinnými, protože podle něj měli spustit minimálně vodní clony. Původní obžalobu však korigoval.
Muže původně vinil z obecného ohrožení z nedbalosti ve třetím odstavci, kde je sazba od dvou do osmi let vězení. A to kvůli vyčíslené škodě, kterou obžaloba v souvislosti s jednáním mužů původně stanovila na stovky milionů.
Při květnové závěrečné řeči však Schindler navrhl uznat obžalované vinnými ze stejného trestného činu „pouze“ ve druhém odstavci se sazbou od šesti měsíců do pěti let vězení.
Poukázal, že jak vyplynulo z dokazování, rozsah důsledků a míra škody způsobená jejich jednáním není dost dobře zjistitelná, ale není nulová. Mužům poté navrhl uložit peněžité tresty 50, respektive 40 tisíc korun, případně mírné podmínky.
13. srpna 2015 |