Luxusní mrakodrap V-Tower, jehož výstavba byla v Praze na Pankrácké pláni ukončena loni v únoru, nabízí přepychové bydlení pro solventní klientelu.
Byty si tu pořídili například mediální magnáti Michal Voráček nebo Jaromír Soukup. Není tajemstvím, že druhý jmenovaný, majitel televize Barrandov, utratil za tři byty a ateliér v této ikonické budově dohromady přes 170 milionů korun.
Už málokdo ale ví, že fasádu nejvyššího bytového domu v Česku, který sahá do úctyhodné výšky 104 metrů a jehož výstavba vyšla na tři miliardy korun, zdobí skla z Teplic. Jejich výrobcem je firma AGC Flat Glass Czech.
Produkty z Teplic můžete spatřit i na dalších luxusních objektech v hlavním městě. Namátkou třeba na budovách Quadrio, Maint Point Karlín, Harfa Praha, Bořislavka, SmíchOff nebo banky ČSOB.
Za fasádními skly z Teplic se ukrývají nejen šikovné ruce místních zaměstnanců, ale také spousta hodin práce a testování. Když totiž sklo projde výrobním procesem, musí také dojít na kontrolu jeho kvality. A teprve až ve chvíli, kdy produkt splní všechny požadované normy, může jít na trh.
„Skla dnes dodáváme do celého světa. Konkrétně ta z Teplic ale nejčastěji putují na český trh, do Skandinávie a také do Velké Británie,“ říká produktový manažer stavebního skla pro střední Evropu Pavel Hotový s tím, že výroba v Teplicích je momentálně tak pestrá, že se tu vyrábí i neprůstřelná skla nebo skla odolná proti výbuchu.
Skla odolná proti výbuchu, to zní jako z akčního filmu. Můžete prozradit, kde konkrétně se taková skla nejčastěji používají?
Vzhledem k tomu, co se dnes děje ve světě, se používají hlavně na místech, která jsou z hlediska bezpečnosti citlivá, tedy například na letištích nebo ambasádách. Pamatuji si ale i projekt, kdy jsme tato skla dávali do fasády hotelu. Ten byl umístěn v blízkosti čerpací stanice a majitel chtěl hotel odclonit pro případ, kdyby čerpací stanice vybuchla. Samozřejmě vždy záleží na investorovi. Někdo chce neprůstřelné sklo, někdo zase sklo odolné proti výbuchu. Kombinovat to ale moc nejde, tato skla mají totiž rozdílné vlastnosti a například tím, které je odolné proti výbuchu, kulka proletí. Má totiž úplně jiné složení a chová se částečně jako membrána.
Jsou skla, která splňují nejvyšší bezpečnostní normy, zároveň i těmi nejdražšími na trhu?
Jednoznačně. Čím více je sklo bezpečnější, tím je dražší. Už jen z toho důvodu, že například neprůstřelná skla nebo speciální bezpečností skla odolná proti výbuchům jsou vyvíjena strašně dlouho. Každý sklář má své vlastní složení a nikde ho neprezentuje. Používá se jen kód výrobku, tloušťka a hmotnost. Je to zkrátka tajemství. Navíc čím bezpečnější skla jsou, je v nich většinou i mnohem více materiálu. Proto je jejich výroba logicky dražší.
A dražší je jistě i výroba širších fasádních skel. Můžete vysvětlit, proč některé fasády snesou sklo o šířce čtyři milimetry a jinde je potřeba desetimilimetrové sklo?
Záleží na umístění budovy i výšce budovy. V základní rezidenci vám většinou skla o šířce 4 milimetry stačí, když jde ale o nějakou vysokou administrativní budovu, řeší se zatížení fasády větrem. Rozdíl je samozřejmě i v tom, když taková budova stojí v centru města nebo na jeho okraji, kde je zatížení větrem jiné. Podle toho je potřeba navrhnout správný typ skla.
Vraťme se k bezpečnostním sklům. Jakým způsobem probíhá jejich testování?
Testujeme je podle dvou základních norem. Děláme test ochrany proti násilnému vniknutí a takzvaný kyvadlový test. Ten simuluje pád člověka do zasklení. Probíhá tak, že se do skla z určité výšky pustí pneumatika na ocelovém laně, samotná pneumatika simuluje rameno člověka. Sklo musí v ideálním případě odolat, aby pneumatika neprošla skrz něj. A když už projde, nesmí vzniknout ostré střepy, které by vás mohly poranit. Pokud se tak nestane, není sklo bezpečné. U obyčejného plochého skla o síle 4 milimetrů vzniknou právě ostré střepy. U tepelně tvrzených skel o stejné tloušťce sice pneumatika také prolétne skrz, ale sklo se rozbije na neostré střepy. U vrstvených skel, kde je složení dvouskla o síle 3 milimetry se dvěma PVB fóliemi (sklo s označením 33.2), už ale pneumatika skrze sklo neprojde. Rozbije se, ale nevznikne žádný ostrý střep. Jde o nejvyšší kvalifikaci testu, která nám říká, že když už do toho skla někdo spadne, nic se mu nestane. Je tedy bezpečné.
Pavel Hotový
|
Kde všude se taková skla v praxi používají?
Všude ve stavebnictví, třeba i v rodinných domcích. Když chce mít člověk bezpečnostní zasklení, má minimálně jednu tabulku v izolačním skle ve složení 33.2. Když tam jsou dvě fólie, je to ještě pevnější. Právě ty fólie jsou klíčové pro bezpečnost a určují, že se sklo buď nerozbije, nebo se skrze něj nic nedostane. Takové sklo je ideální například do francouzských dveří. Když už do něj omylem spadnete, nic se vám nestane, podrží vás.
Jak probíhá test ochrany proti násilnému vniknutí?
Z určité výšky se na sklo pustí kovová koule o hmotnosti 4,1 kilogramu, a aby splnilo normu, nesmí koule projít skrze zasklení. Podle výšky, z které se koule pustila, se pak určuje příslušná klasifikace skla (P1A až P5A). Už ve chvíli, kdy si do domu dáte zasklení splňující klasifikaci P2A, dá vám pojišťovna slevu na pojistném, protože máte dům chráněný proti zlodějům. Tento produkt vás navíc zároveň chrání i proti propadnutí. A v neposlední řadě, když použijete toto vrstvené sklo, zlepší se v objektu akustika a zároveň v něm dojde k útlumu hluku z vnějšího prostředí.
Podle stejné normy se testují i skla vyšší klasifikace P6B až P8B. To jsou například skla, která se používají v bankách nebo ve zlatnictví. Testují se laboratorní sekyrou a test probíhá tak, že se provede 31 až 71 úderů do skla a to musí odolat.
Jak probíhá testování neprůstřelných skel?
Do vzorečku skla o rozměrech 50 krát 50 centimetrů se třikrát vystřelí a kulka nesmí projít skrz. Klasifikace jsou rozdělené podle ráže zbraně. Čím vyšší ráže, tím musí být sklo logicky odolnější. Skla odolná proti výbuchům se zase testují rázovou vlnou, skla se zatíží tlakem, jako kdyby v jejich blízkosti vybouchla bomba.
Testy bezpečnostních skel jste předváděli lidem v rámci oslav 130. výročí od založení sklárny v Řetenicích. Předpokládám ale, že takhle testování běžně neprobíhá, že?
Naše testy, které na různých akcích předvádíme, přesně odpovídají laboratorním podmínkám, ale chceme-li splnit přísná kritéria, musíme samozřejmě sklo otestovat v laboratořích. Abychom například splnili testy na propadnutí a proti násilnému vniknutí, musíme v laboratoři použít celkem dvanáct skel. Jsou tři různé úrovně, odkud se pneumatika do skla posílá, a na každou z nich musíte mít čtyři vzorky. Ve chvíli, kdy vám sklo praskne, už ho nemůžete zkoušet znovu.
Kolik skel ročně takto „zničíte“?
Tím, že normy vznikaly už v 90. letech, musely se tehdy otestovat všechny stávající typy skel. My už tedy nyní testujeme jen ve chvíli, kdy na trh přicházíme s novým výrobkem, který musí splňovat požadavky na bezpečnost. Většinou to bývá v případech, kdy si vymyslíme nějaké speciální složení skla, například když speciálními fóliemi laminujeme lakovaná skla k sobě a potřebujeme zákazníkovi deklarovat jejich bezpečnost. V průměru ročně otestujeme zhruba deset typů nových skel, což znamená 120 rozbitých produktů, které už jsou pak nepoužitelné.
Vynecháme-li bezpečnost skel, podle čeho vůbec by si lidé měli vybírat vhodné zasklení do svých domů?
V rodinných domcích se dnes nejčastěji používají skla, která mají dobré tepelné zisky. Abyste nemusel moc topit, potřebujete ze slunce získat co nejvíce tepla. Lidé by si tedy měli hlídat minimálně tři parametry – světelnou prostupnost, solární faktor a tepelnou izolaci. Ta nám určuje, jak moc je naše zasklení výkonné, neboli kolik tepla nám uteče přes zasklení ven do exteriéru. Světelná prostupnost nám pak říká, kolik procent přirozeného světla projde přes naše zasklení, zjednodušeně, čím méně přirozeného světla přes zasklení, tím více musím uměle svítit. Posledním parametrem je solární faktor, který nám udává, kolik energie ze slunce projde přes naše zasklení do interiéru. Opět, čím vyšší parametr budeme mít, tím méně budeme muset v zimě topit. Vždy je důležité při výběru oken do našeho rodinného domu nedívat se jen na kvalitu profilů a kování, ale zaměřit se i na samotná izolační skla. To je totiž materiál, který nám buď hromadu energie propustí ven z interiéru, nebo nám naopak tuto energii v interiéru zachová, případně i získá z přírodních zdrojů.