„V neděli jsme využili klidu bez dotazů lidí, abychom zkontrolovali, zda máme v registru infekčních onemocnění opravdu zavedeny všechny nemocné, které nám hlásí nemocnice nejen v kraji, ale i odběrová centra. Zjistili jsme, že minulý pracovní týden několik set případů v registru chybí. O víkendu tak celá hygienická stanice od rána do večera pracovala a všechny případy jsme dořešili. Proto byl nedělní nárůst tak vysoký,“ vysvětluje Lenka Šimůnková s tím, že některé nemocné špitály hlásí třeba se zpožděním.

Dá se říci, že touto kontrolou jste zabránili nekontrolovanému šíření a nyní máte „vytrasováno“ a nákaza je víc pod kontrolou?
Doufám, že ano, snažili jsme se to udělat co nejrychleji. Ale nemůžeme stoprocentně vyloučit, že není někdo nemocný v jiném městě nebo nemocnici. Dnes někteří lidé bydlí jinde, než je jejich trvalé bydliště. Nelze tak vyloučit, že ojediněle případy nám chybí.

Obáváte se, že čísla nemocných porostou rychle dál, protože zavedená opatření se projeví až za 14 dní. Kdy se můžeme dostat na tisíc nemocných denně?
Uvidíme. Počet nemocných kolísá, na konci pracovního týdne je téměř vždy nejvyšší. Doufáme, že opatření by mohla alespoň na pár týdnů před Vánoci zabrat a počty snížit. Na přelomu října a listopadu uvidíme, jak zabrala nařízení a nouzový stav. Pak budou provedeny analýzy a bude se navrhovat zmírnění nebo další zpřísnění.

Minulý čtvrtek bylo v registru 37 zemřelých s covidem-19 v Ústeckém kraji, v úterý jich je již 50. Jaká je prognóza, jak se bude číslo vyvíjet?
Pokud poroste číslo pozitivních nebo se šíření onemocnění nepodaří zpomalit, nedá se růst vyloučit.

Kde nyní registrujete nejvíce nemocných?
Mezi lidmi, kteří pracují a v domovech pro seniory. Je poměrně dost sociálních zařízení, která musela přistoupit k izolaci nemocných a karanténě. Naštěstí se ukazuje, že ve většině se jedná vždy jen o pár případů a jsem někdy až překvapená, že se tam onemocnění nešíří tak rychle díky dodržování vysokého hygienického standardu.

Pokud se v takovém zařízení onemocnění objeví, musí najít samostatné oddělení, kde nemocné s lehkým průběhem oddělí od ostatních. Zvládají to domovy?
To určitě pomáhá. Je to však problém pro všechna zařízení, nakonec se jim to reorganizací ale daří.

Jak vám v kraji pomáhá armáda?
Jejich odběrový tým objíždí sociální zařízení, dělají zde odběry a velmi obětavě s námi spolupracují. Neumím si představit, jak bychom si bez nich jinak poradili. Spolupracuje s námi i odběrový tým zdravotního ústavu, který také prováděl hromadné odběry v kraji. Máme každý den jedno nebo dvě zařízení, které je třeba vyšetřit.

Zaregistrovali jste, že lidé nenosí roušky nebo chodí zbytečně ven, když jsou v karanténě?
V tom nám pomáhá policie i strážníci jednotlivých obcí. Ti dělají kontroly v terénu a za nenošení roušek sami udělují pokuty nebo nám předávají podněty k zahájení správního řízení.

Kolik jste už udělili pokut?
Někdy se stane, že člověk roušku opravdu zapomene a někdy tak dáváme třeba jen napomenutí. Pokud je to záměrné porušení nařízení, pokuty mohou být vysoké. Udělili jsme pokutu fyzické osobě i pět tisíc korun. Pokut jsme pak rozdali už tisíce. Firmy naopak nařízení velmi pečlivě dodržují, protože nechtějí, aby měli nemocné zaměstnance.

Už jste se pokutovali i ty, kteří nařízenou roušku vyloženě odmítají nosit?
Takové případy jsou opravdu jen výjimečně, většina lidí spolupracuje. A když jim voláme a snažíme se vyhledat jejich kontakty nebo je posíláme na vyšetření, říkají, že jsou rádi za pomoc.

Kromě armády a policie vám s trasováním nemocných pomáhá i krajský úřad a také studenti UJEP. Potřebujete víc takových lidí?
Lidé na krajském úřadě pomáhají velmi, nyní se vrhli na všechny kontakty, které které jsme o víkendu připravili. Pomáhají i studenti, ale po pravdě řečeno, od nich jsem očekávala větší pomoc hlavně o víkendu. Když jsme s nimi uzavírali smlouvu, všem jsme říkali, že nejvíce jejich pomoc potřebujeme o víkendu, někteří to akceptují, jiní ne.