„Hospodaření se snažíme dělat v symbióze s krajinou, nepoužíváme žádnou chemii a nestříkáme ani povolenými prostředky. Je to sice náročnější a pracnější, ale vyplatí se to, protože prostředí je tu čisté a produkty jsou bez chemie,“ říká soukromý zemědělec, sedlák a lesník Daniel Pitek
Jak jste tu před 20 lety začínal?
Rodina Pitků tady v Černčicích měla statek. Ten jim komunisti sebrali, a protože jsem jako malý kluk vyrůstal v Milešově, sem jsme se chodili jen dívat. Za socialismu tady byla pole, JZD totiž vytrhalo všechny ovocné stromy, které se tu dříve pěstovaly, a když zapršelo, půda se rychle odplavovala. Dříve za původních sedláků tu po vrstevnici byla úzká políčka a mezi nimi meze, proto tu eroze nebyla. Po roce 89 to tu začalo zarůstat náletovými dřevinami a křovím. Jsem vystudovaný lesák a rozhodl jsem se tady hospodařit. Nejdříve jsem skoupil pozemky od svých tet, které je dostaly v restituci, a pak jsem nakupoval od dalších restituentů, až jsem dal dohromady ucelené pozemky kolem Milešovky, na nichž nyní hospodaříme.
Co všechno děláte?
Chováme krávy a ovce a dříve jsme měli i farmový chov jelenů. Vedle toho děláme lesnické práce, zpracováváme dřevo a obchodujeme se dřevem. Provozujeme parkoviště v Bílce a máme zámeček, který pronajímáme turistům. Máme také sady, kde pěstujeme jabloně, hrušky a švestky, doplňují to třešně a višně. Nyní se chceme soustředit na výrobky s vyšší přidanou hodnotou, takže budeme mít dvě sušárny na ovoce a moštárnu. Dále chci pořídit kotel na marmelády a povidla, abychom mohli dělat lokální výrobky z ovoce.
Ze statku slyším bečení ovcí, kolik jich máte?
Ovcí máme asi 700 a vedle toho ještě 120 krav v chovném stádu, čtyři býky a telata, tedy celkem přes 200 kusů hovězího. Přes zimu jsou v zimovištích a zjara je vyženeme na pastvu. Z podestýlky v zimovištích máme dostatek organické hmoty chlévské mrvy, kterou využíváme na hnojení orných ploch na polích. To pomáhá pórovitosti půdy, která je pak schopna do sebe nasáknout hodně vody.
Své pozemky máte zajímavě rozdělené, podle čeho?
Hospodaření se snažíme dělat v symbióze s krajinou, proto jsme udělali opatření, abychom neměli ani vodní, ani větrnou erozi. Trvalé travní porosty máme rozdělené na pastviny pro ovce a krávy nebo na louky na seno, které sečeme tak, abychom zachovali původní květenu. Máme přesně stanoven počet dnů, kdy se pase, aby pastvina nebyla přehnojená, a sečeme louky podle toho, jací živočichové tam žijí.
Dále máme buď krajinotvorné, nebo extenzivní sady. Po divokých náletech v devadesátých letech jsme na pastvinách vyřezali šípky, ale dále se snažíme jen opatrovat a citlivě doplňovat, co tu roste samo. To jsme využili při tvorbě remízků, k vzrostlým náletovým dřevinám jsme dosadili další, aby to bylo druhově rozmanité. Tím vznikly zajímavé plochy, kde jsou jak pastviny, tak solitérní stromy, tak i další prvky, které vytvářejí krajinu.
Daniel Pitek (56 let)
|
Krajinu na vašich pozemcích doplňují také desítky tůní, že?
Za socialismu se tu dělalo obrovské množství nevhodných meliorací, které zničily přirozené mokřady a vysušily louky. Proto se snažíme tůně a mokřady do přírody vracet. Někde jsme zahradili meliorační potrubí, a tím vytvořili mokřady a přítoky do tůní, jinde jsme pro kaskády tůní využili část vody z potoků. Kdybychom nechali vodu pouze potokem protéct, rychle se z krajiny ztratí. Když se ale v údolních nivách vytvoří vodní plochy, voda ze zimy a předjaří tu zůstane až do období sucha. Vodní plochy sice budou mít odpar, ale i ten je dobrý, protože ochlazuje mikroklima kolem sebe. Je to taková přirozená klimatizace, která v této kopcovité sušší a teplejší oblasti pomáhá vytváření velice důležitých mokřadních společenstev.
Věnujete se také lesnímu hospodářství, čím jsou místní lesy specifické?
Lesy kolem Milešovky jsou převážně listnaté a obrovsky druhově bohaté, vyskytují se tu téměř všechny dřeviny. České středohoří je specifické, protože díky sopečnému původu má půdu bohatou na živiny. Ve zdejších lesích je proto bohaté bylinné i keřové patro. Protože však jsme ve srážkovém stínu Krušných hor, je zde poměrně hodně sucho.
Jak se při lesním hospodaření projevují vysoké stavy zvěře?
V listnatém lese se sice vliv zvěře více rozkládá do plochy a škody jsou menší než v monokulturách, ale přesto tady kolem Milešovky jsou tak ohromné stavy zvěře, že i v listnatých porostech jsou škody obrovské. Ať už jde o vytloukání od dančí zvěře, nebo veliké škody, které na mladých porostech způsobují tlupy dančího. Spárkatá zvěř loupe kůru i s kambiem, které vyživuje stromy, a ty pak usychají nebo se do nich dostávají houby a hniloby. U mladých porostů zase škodí okusem, následkem čehož se porosty, které se jinak obnovují samy, nemohou přirozeně obnovovat. Za normální situace se staré stromy vysemení a jejich semenáčky přirozeně vytvoří další generaci. Když je však zvěře moc, uštipuje velké množství terminálních výhonků a ničí je. V lese to pak vypadá, jako by to někdo vzal strunovkou.
Tady na rozryté louce vidíme více než půlmetrové díry,to způsobili divočáci?
Ano, to je typické rytí po divočácích. Většinou se to děje po žních, kdy se prasata vracejí do kopců, nebo v předjaří, kdy tu hledají živočišnou potravu. Mají dva způsoby, buď ryjí hluboké díry, které jsou fatální pro zemědělské stroje, nebo přerývají celou plochu. Díry jsou sice menší, zato však zničí obrovské plochy. Obnovit louky, abychom na nich opět mohli vyprodukovat seno, které potřebujeme pro krávy, pro nás znamená obrovskou spoustu nákladů. Škody od spárkaté zvěře se jenom u nás na statku pohybují okolo půl milionu ročně.
Co se s tím dá dělat?
Jediná možnost je snížit stavy spárkaté zvěře. Dnešní stavy totiž neodpovídají úživnosti tohoto prostoru. Když se určitý druh zvěře dostane do velikých nadstavů, a tady jsou až desetinásobné, škody jsou rozsáhlé. Zemědělci sice mohou vymáhat škodu, ale je to tak zdlouhavé a náročné, že to většinou raději opraví na své náklady.
Můžete si na svých pozemcích regulovat stavy zvěře?
Veškerá krajina je rozdělena na územní části, jimž se říká honitby, ty mohou být společenstevní nebo vlastní. Honitby vyhlašuje úřad na návrh vlastníků, ale bohužel honitbu může mít jen ten, kdo má více než 500 hektarů souvislých honebních pozemků. Pozemky menších vlastníků jsou ze zákona přičleněny do velkých. Ve svém vlastním lese a na svých pozemcích pak majitel vůbec nemůže lovit, regulovat stavy zvěře ani chránit svůj majetek.
Vidíte zde nějaké řešení?
Jediná šance, jak to změnit, je zmenšit výměru honitby, třeba na 200 hektarů, aby na ni mohli dosáhnout vlastníci a zemědělští nebo lesní hospodáři. Například v Rakousku stačí 115 hektarů a v Německu dokonce jen 75 a myslivost tam funguje výborně. Ve vyspělých zemích, kde je úcta k soukromému vlastnictví. My tu však stále máme skanzen socialismu.
Například prase divoké má normovaný stav, aby nenarušovalo rovnováhu, dvanáct tisíc kusů na celou republiku. Avšak podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2017 uloveno 230 tisíc kusů divočáků. To však neulovili všechna prasata, která nám po lesích běhají, ale třeba každé třetí nebo čtvrté. Tak si spočítejte, kolikrát byl normovaný stav překročen. Přemnožení prasat divokých pak velice tvrdě ovlivňuje také biodiverzitu, likvidují na zemi hnízdící ptáky a sežerou malé zajíčky nebo i malá srnčata.
Vysoké stavy spárkaté zvěře způsobují miliardové škody v lesích a na políchVysoké stavy spárkaté zvěře, mezi kterou patří například divoká prasata, jeleni, daňci, srnci nebo mufloni, už léta trápí lesníky a zemědělce. Škody, které velké množství těchto zvířat způsobuje, v posledních letech neúměrně narůstají. „Přemnožená spárkatá zvěř na většině území republiky nadále spásá všechno přirozené zmlazení a neochráněné sazenice listnáčů a jedlí, takže lesy se na mnoha místech obnovují zase jenom smrkem, který zvěři tolik nechutná. Celkové roční škody se pohybují kolem sedmi miliard korun. Mladé stromky vysázené za miliardové dotace končí v žaludcích přemnožené spárkaté zvěře,“ uvádí Jaromír Bláha, lesnický expert Hnutí DUHA. S termínem přemnožení však nesouhlasí myslivci. „Přemnožení je technický termín, který znamená, že populace dosáhla takového počtu, že svými nároky převýší možnosti prostředí ji uživit. Potom by mělo následovat to, že prudce poklesne, protože vymře hlady a nemocemi. Příkladem mohou být třeba vlny hrabošů a podobných škůdců, kteří vždy rok dva jsou a pak zase dva tři roky nejsou. Přemnoží se a vymřou a opět se přemnoží a vymřou. Říkat, že zvěř spárkatá je u nás přemnožená, je velice nepřesné. My mnohem raději říkáme, že její stavy jsou místně zvýšené, to znamená, že to platí pouze pro některé regiony,“ říká Vlastimil Waic, mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty. Tato situace podle myslivců platí v severních Čechách. „Třeba pro České středohoří také nelze říci, že by tu zvěř byla přemnožená plošně. Liší se to druh od druhu, podle životních podmínek, někde se vyskytují mufloni, někde jeleni sika a někde je zase zvěř srnčí,“ vysvětluje Waic s tím, že pro každou honitbu je podle její úživnosti stanoven plán chovu. „Zemědělci a lesníci často tvrdí, že to je nedostatečné. Na stavy zvěře však často působí řada různých faktorů. Nelze říct, že by si myslivci úmyslně chovali nějaké nadstavy zvěře. Problém je v tom, že současná společnost zvěři prostírá velmi dobrou hostinu. Na velkých rozlohách polích se pěstují energeticky vydatné plodiny jako kukuřice nebo řepka, což v historii nikdy nebylo. Například divoká prasata se na jaře přestěhují do polí a tam jsou zalezlá i několik měsíců,“ popisuje Waic. S vysvětlením myslivců však nesouhlasí soukromí zemědělci. „Jedna z hlavních příčin současných dlouhodobých problémů s přemnoženou zvěří a obrovskými škodami na státním i soukromém majetku je takřka zapouzdřený systém lidové myslivosti, která se snaží i 30 let po revoluci stále fungovat co nejvíce odděleně od vlastnictví půdy a od zemědělského a lesního hospodaření,“ říká Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR. Celá řada vlastníků lesů proto vidí řešení ve zmenšení rozlohy honiteb. „Majitelé lesních i zemědělských pozemků mají největší motivaci předcházet škodám na vlastním majetku. Umožněme jim více se zapojit do mysliveckého hospodaření. Dlouhodobá praxe ukazuje, že v honitbách vlastních, kde je spojena péče o les s mysliveckým hospodařením, nedochází k ohromným škodám od zvěře. Je třeba snížení minimální výměry u honiteb vlastních na 250 hektarů, a tím umožnit dalším majitelům pozemků hospodařit se zvěří. To by významně přispělo k řešení regulace přemnožené spárkaté zvěře,“ podotýká místopředseda Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR Richard Podstatzký-Thonsern. (pak) |
