„Dobrý den, dáte si kávu?“ ptá se redaktora Petr, který právě v podniku Hand & Cup obsluhuje hosty. Po vyřízení objednávky se vrací a vypráví. „Pomáhám tady. Když si někdo objedná nanuk, tak mu ho podám a pak paní kolegyni u poklady řeknu, že jsem dal nanuk, a ona to naúčtuje. Taky podávám pití nebo vyřizuji, jaké se má připravit kafe. Pracuju tady moc rád, protože mám radost, že můžu být mezi lidmi. Doma jsem sám a to je smutný,“ popisuje.
Petrovu komunikaci s hosty sleduje a v případě potřeby mu pomáhá pracovník v sociálních službách Martin. Jeho úkolem je klienta s handicapem doprovázet a pomáhat mu v nácviku různých dovedností. „Vždy je předem domluveno, kdo a kdy sem půjde a co zde bude dělat. Klienta sem doprovodím a pak mu pomáhám a dohlížím na to, aby se zapojil do systému a cítil se užitečný,“ vysvětluje Martin.
Zákazníků do bistra přichází hodně. Láká je nejen místo a nabídka, ale také obsluhující personál. „Fandím projektům, kde se pracuje s lidmi s handicapem. Všem držím palce,“ usmívá se zákaznice Ivana a dodává, že lidé v bistru jsou velice milí.
Bistro je hned vedle dětského hřiště a už od rána se to tu hemží hrajícími si dětmi a jejich rodiči či prarodiči. Právě tato kumulace lidí inspirovala město a Humanitární sdružení Perspektiva k zajímavému projektu.
„Radnice hledala způsob, jak lokalitu u dětského hřiště oživit. Navíc tu chyběly toalety. Dali jsme hlavy dohromady a město vybudovalo veřejné toalety a zázemí pro bistro. My zde v rámci konceptu sociálního podnikání provozujeme bistro a při tom se staráme o toalety, které jsou otevřené zdarma,“ říká Tomáš Lukačina, vedoucí sdružení Perspektiva.
To působí v Roudnici už 30 let. Pracuje s fyzicky i mentálně handicapovanými lidmi a invalidními důchodci a zaměřuje se na sociální rehabilitaci, která pomáhá k tomu, aby se co nejlépe začlenili do běžného života.
„Koncept práce v bistru je pro mnohé naše klienty vůbec první příležitost, jak se z prostředí domova dostat do pracovního provozu. Klienty při každé činnosti doprovázíme a zkoušíme, jak se jim tu bude líbit, co bude fungovat. Hledáme hranice, co si můžeme dovolit z obchodního hlediska a co potřebují naši klienti,“ říká Lukačina. Peněžní odměnu zatím handicapovaní pomocníci v Hand & Cup nedostávají, jde hlavně o zmíněnou sociální rehabilitaci.
Nejvíce klientů organizace a také klientů působících v bistru představují lidé s mentálním handicapem, a okruh toho, co jsou schopni zvládnout, je tak určitým způsobem limitovaný. Podle sociálních pracovníků vyžaduje nácvik určité dovednosti i několik měsíců.
Kavárna dává práci duševně nemocným, pravidelný režim jim prospívá |
„Máme tým lidí, kteří se starají o hlavní gastronomický provoz a klient, s nímž se dohodneme, že sem chce jít, přijde v doprovodu sociálního pracovníka, který s ním nácvik dovedností provádí. Vždy nejprve zjišťujeme, co klient zvládne. Někteří pomáhají obsluhovat zákazníky, zeptají se jich, co si objednávají, a objednávku přijdou vyřídit personálu. Také pomáhají s výdejem objednávek. Další pracují v kuchyni jako pomocní kuchaři a jiní se pomáhají starat o čistotu v parku v okolí bistra,“ popisuje Lukačina.
Práce s lidmi s handicapem má však i svá úskalí, která je potřeba respektovat. Třeba provozní Jaroslava Nováková si musí dobře rozmyslet, co s jednotlivými klienty bude dělat, protože každý má jiná zdravotní omezení a každý zvládne něco jiného. „Někdo dokáže uvařit kávu a někdo ne, protože mu třeba špatně slouží ruce. Někdo vydrží stát a pracovat jen hodinu a pak si musí sednout a odpočinout,“ vypráví. „Práce s lidmi s handicapem je pro mě nová zkušenost. Ale jsem ráda, že se klientům u nás líbí a že je můžeme připravovat na nové věci,“ dodává.
Bistro bude fungovat vždy od března do října – je tu totiž jen venkovní posezení a navíc v době, kdy není teplo, přilehlé hřiště nenavštěvuje tolik lidí. „Ale počítáme s tím, že mimo sezonu tu budeme pořádat jednorázové akce, například na Mikuláše nebo v čase Vánoc. Vedle bistra je krásný svah, na kterém místní děti rády sáňkují,“ líčí Lukačina.