„Je to signál, že se v některých oblastech situace v regionu zlepšuje, a že je řada konkrétních kritérií, která dokládají, že na region nelze pohlížet jen pohledem špatných výsledků,“ říká David Pavlát ze společnosti Communa, která průzkum zajišťovala.

53 fotografií

Analytická agentura Datank v průzkumu hodnotila tři základní faktory – životní prostředí, společenské souvislosti a spokojenost obyvatel. V rámci prvních dvou se věnovala i dalším kategoriím jako jsou bezpečnost, volnočasové aktivity a turismus, občanská společnost a tolerance, péče o děti a vzdělávání, rozvoj infrastruktury, zdravotní a sociální služby, ekologie a životní prostředí a práce.

Spokojenost obyvatel pak zjišťovala prostřednictvím dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku 3 tisíc lidí.

„V běžném povědomí je Ústecký kraj vnímán jako koncentrát většiny nepříznivých podmínek pro život. Data z uvedeného výzkumu ale ukazují, že tato silně zjednodušená úvaha dnes již neplatí. V kraji se mnohé změnilo. Na druhé straně existuje dlouhodobá zátěž, její řešení je ale v horizontu směny generací a nikoliv čtyřletých volebních cyklů,“ podotýká Pavel Kuchař, vedoucí fakulty sociálně-ekonomické UJEP.

Že Ústecký kraj skončil na 9. místě ze 14, je podle něj výrazem těchto změn k lepšímu. „V oblasti životního prostředí se kraj umístil na 5. místě. Vezmeme-li v úvahu, že právě v této oblasti panuje ve veřejnosti nejvíce výtek vůči němu, je zjevné, že tyto výtky už jako celek neplatí. V oblasti spokojenosti obyvatel je kraj šestý, dokonce před Prahou,“ připomněl Kuchař.

Podle výsledků průzkumu se kraj právě v oblasti ekologie a životního prostředí meziročně zlepšil například v nižší produkci komunálního odpadu, kde se z 11. pozice dostal na sedmou. Polepšil si však i v průměrné nemocnosti, kde poskočil z 9. místa na páté.

A dobře si vedl i v nově zařazených kritériích souvisejících s udržitelností, například v počtu dobíjecích stanic pro elektromobily. „V přepočtu na plochu kraje je v této kategorii druhý celorepublikově,“ podotkl Pavlát.

Co tedy skutečně stojí za tím, že se lidem v Ústeckém kraji dobře žije a jsou zde spokojenější než obyvatelé jiných krajů?

„Z hlediska kvality podmínek pro život lze ocenit vůbec nejnižší ceny bytů, a to i v přepočtu ku mzdám, dále vysoký podíl chráněných přírodních oblastí, vysoký podíl lidí napojených na kanalizaci nebo velmi vysokou kapacitu čistíren odpadních vod,“ vyjmenoval Pavlát.

Lidé oceňují i to, že je v kraji vysoký počet lůžek v nemocnicích, vysoká kapacita zařízení pro seniory a také vysoký počet policistů v přepočtu na tisíc obyvatel.

Kraj má ovšem i své problémy, mezi které naopak patří nejnižší průměrná naděje na dožití u mužů, nejslabší pokrytí rychlým internetem, nejvyšší podíl nezaměstnaných žen či vysoké množství emisí vypouštěných od ovzduší.

„Mezi kritéria, na nichž by bylo dobré v regionu zapracovat, patří například velmi vysoká nehodovost, nízký počet vysokoškolských studentů v přepočtu na počet obyvatel, nízký počet lékařů i zubařů a při celorepublikovém srovnání má kraj vůbec nejvyšší počet požárů či nejvyšší podíl trestných činů na tisíc obyvatel,“ vyjmenoval Pavlát.

Podle sociologa Pavla Kuchaře je při pohledu na klady a zápory hodnocení zjevné, že pozitivně hodnoceno je to, co bylo možné v uplynulých letech změnit. Mezi zápory naopak převažují ty, které rychle měnitelné nejsou.

„Nízká naděje věku dožití, nejhorší výsledky u státních maturit, nejvyšší podíl trestné činnosti, vysoká nezaměstnanost a další, to vše jsou důsledky nepříznivé sociální struktury obyvatel s převahou nižšího vzdělání a tedy nižší kvalifikace, nižších příjmů a z toho plynoucí nižší životní úrovně. Problém je, že toto změnit je záležitostí zmíněné směny generací,“ vysvětluje Kuchař.

Pro politiky to však podle něj není téma – je to finančně nákladné, politicky citlivé a trvá to dlouho. „A tak zde stále odchází nejvíce dětí ze základních škol dříve než v 9. třídě, do sociálně vyloučených lokalit se politikům příliš nechce a raději se věnují snění o vysokorychlostních tratích, které kraji nic smysluplného nepřinesou. Nezbývá, než čekat, zda se najde někdo, kdo se toho odváží. Zatím to tak ale nevypadá,“ dodává vedoucí sociálně-ekonomické fakulty.