Museli jste kvůli rostoucím cenám plynu omezit výrobu? A nehrozí lidem propouštění?
Výrobu jsme neomezili, jede podle plánu, protože poptávka po skle je teď v Evropě poměrně vysoká. V důsledku cen přepravních kontejnerů a zácpy v čínských přístavech totiž momentálně na trhu není sklo, které se dováželo z Číny. Propouštění tedy nehrozí, i když je pravda, že ceny skla šly o 80 až 100 procent nahoru a je tedy otázkou, jak to ovlivní poptávku do budoucna. Zcela zásadní ale bude, jestli k výrobě vůbec budeme mít plyn.
Pohled do závodu AGC Flat Glass Czech.
Obáváte se, že by k nám z Ruska nemusel proudit? Jak velké by to mělo dopady na vaši firmu?
Záleží na tom, jak by se vláda se situací vypořádala. V Česku existuje deset regulačních stupňů na odběr plynu. Prvních pět znamená v podstatě stav ohrožení a s každým stupněm přijde snížení spotřeby. Kde je možné výrobu odstavit, tam se to udělá a kde to možné není, tam máte nařízené procento úspor, kterého musíte dosáhnout. To by pro nás ještě byla dobrá věc, protože bychom byli schopní vyrábět minimální množství skla. Pokud by tu ale byl stav nouze, což je u odběrového stupně šest a vyšších, znamenalo by to přerušení dodávky plynu a absolutní přerušení výroby. To by pro nás mělo fatální následky, protože pokud tu ohromnou vanu přestanete vytápět a její teplota z 1350 stupňů Celsia neřízeně spadne na teplotu okolí, dojde k jejímu nevratnému poškození.
Jak se dá tedy situace řešit?
Aktuálně jednáme s dodavatelem plynu, Energetickým regulačním úřadem i ministerstvem průmyslu, aby pro takový případ stanovili časové období třeba 10 nebo 14 dní, které by nám umožnilo teplotu snižovat postupně s cílem minimalizovat škody. U menších van do 150 tun je to vyzkoušená věc a funguje to. U velkých van pro 700 až 800 tun, jako máme my, to pochopitelně nikdo nikdy nezkoušel. Ale teoreticky je možné, že pokud by bylo řízené ochlazování spojené s nějakým stahováním klenby a dalšími věcmi, mohlo by to fungovat.
Máte vůbec nějakou možnost vytápět své výrobní vany jinak než plynem?
Kromě plynu se dá vytápět zkapalněným plynem, ale to se bavíme o stovkách tun denně, což by logisticky znamenalo vybudovat tu zásobníky, odpařovače, rozvody a podobně. Je to otázkou třeba dvou let. Variantou je i lehký topný olej, ale i to by znamenalo rekonstrukci vany, výměnu hořáků a všeho. My se chceme vydat cestou částečného elektrického vyhřívání van, které dokáže nahradit až 70 procent plynu. Pokud to dobře dopadne, první vana na kombinaci elektřiny a plynu by měla fungovat v roce 2025.
Na trh nyní neputuje sklo z Číny. Není to pro vás výhoda?
Těžko říct. Na trhu v jižní Evropě se totiž začíná stále ve větším množstvím objevovat sklo vyrobené v Turecku. Důvod je prostý, Turecko používá ruský plyn za normální ceny a v jeho výrobních nákladech se neprojevuje drtivý dopad energií. Otázkou tedy je, kam až mohou turecké výrobky dojít a jakou kapacitu turečtí výrobci pokryjí. Čínské sklo nyní na evropském trhu skutečně chybí, ale to neznamená, že ho brzy nemůže někdo snadno nahradit.
Světově známý výrobce luxfer musí propouštětDrahý plyn se výrazně podepsal i pod chod společnosti Vitrablok Duchcov, světově známého výrobce skleněných luxfer. Firma musela v březnu na měsíc pozastavit výrobu a ačkoliv nyní už v omezeném režimu funguje, nevyhne se propouštění. „Bohužel je to tak, v nejbližší době dostane výpověď zhruba desítka našich stálých zaměstnanců,“ nastínil Pavel Moučka, finanční ředitel společnosti. Hlavním důvodem k propouštění je podle něj především snížení nákladů. „V současnosti vyrábíme v částečně omezeném provozu, v takovém množství, abychom uspokojili odbyt. Museli jsme ale výrazně zvednout prodejní ceny a kvůli tomu jsme přišli o trhy, které jsou na cenu náchylné, jako například Asie, Jižní Amerika či Afrika. To má samozřejmě negativní dopady na firmu, protože máme určité fixní a personální náklady, které se musí rozpustit do menšího množství výroby a prodejů. V reakci na nižší poptávku musíme udělat kroky, jak tyto fixní náklady snížit,“ vysvětlil Moučka. Zemní plyn je pro Vitrablok zásadní komoditou, která slouží k tavení skloviny. Měsíčně ho v Duchcově spotřebují až 10 tisíc Megawatthodin (MWh). „Ceny máme až do léta zafixované, takže jsme schopní v tomto režimu do července pokračovat. Co bude dál, zatím nevíme. Ale asi budeme i nadále vyrábět v omezeném režimu, abychom uspokojili zákazníky, kteří jsou schopní zaplatit vyšší cenu za produkt,“ podotkl ředitel s tím, že výrobky firmy za poslední rok zdražily řádově o 20 procent. „Jsou tady ale náznaky, že by se situace ohledně plynu mohla zlepšit. V posledních dnech totiž zlevnil asi o 20 Euro. My za něj teď platíme v průměru 65 Euro za MWh,“ dodal Moučka. (pap) |