Pardubické gestapo si pro Jiřího Pradáče přišlo na začátku roku 1945, zatklo ho spolu s dalšími šedesáti lidmi. Přes hlavu dostal pytel od brambor a byl převezen na výslechy.
V březnu jej přiřadili do transportu, který směřoval do vězení v terezínské Malé pevnosti. Odtud jezdil na nucené práce do Ústí nad Labem a Litoměřic. Spolu s komandem dalších vězněných kopal protipožární nádrž a provizorní protiletecký kryt.
Zatčen byl za pomoc partyzánům ze skupiny Mistr Jan Hus, která působila v Železných horách, kam pan Pradáč odešel z Prahy, aby pracoval u příbuzných v zemědělství a vyhnul se tím totálnímu nasazení.
Partyzánům přinášel jídlo a pomáhal jim například s hledáním vysílačky, střeliva a zásob, které se po shozu z letadla ztratily v lese.
„V souvislosti s Terezínem vzpomíná na některé dozorce, kteří se k vězňům chovali hrozně, ale i takové, kteří schválně odhazovali velké nedopalky, aby vězňům přilepšili. Potkal zde svého skautského vedoucího Bedřicha Vallu, který mu pomohl přežít, a 9. května 1945 tak mohl odjet do Prahy,“ vypráví Tomáš Raichl ze Sbírkového oddělení Památníku Terezín.
Má černé rukavice, před ním na stole leží vyznamenání, odznak Československý partyzán nebo skautský odznak. Na hromádce vedle leží dopisy odeslané do Terezína a naopak.
To všechno patřilo právě Jiřímu Pradáčovi, který po válce studoval na právnické fakultě a pracoval v leteckých opravnách.
Objevení umělce, který v Terezíně tvořil
„Dohromady nás kontaktovalo asi deset rodin s tím, že mají doma nějaké věci, které nám buď chtějí dát, nebo si je můžeme nafotit. Každý předmět, který se k nám dostane, musíme zaevidovat a popsat jeho vnější i vnitřní charakteristiku,“ vysvětluje.
„Naše databáze, kde je zhruba 25 tisíc položek, je pro badatele dostupná na internetu. Jde nám o to, zachovat předměty pro budoucí generace, protože dojde k jejich trvalému uchování, jsou ve vyhovujících podmínkách a dále nedegradují,“ dodává Raichl.
Dalšími věcmi, které se v rámci výzvy do depozitářů terezínského památníku dostaly, byly například prádelní koš s číslem, který posloužil na přepravu věcí do terezínského ghetta, fotografie nebo obrazy.
Díky jednomu z nich objevili dokonce badatelé ještě neznámého umělce vězněného během války v Terezíně.
„Jmenuje se Josef Bondy a vůbec jsme až doposud netušili, že v Terezíně tvořil. Důležité pro nás je, že získáme díky věnování od rodiny i příběhy lidí, kterým to všechno patřilo, a také se dozvíme o jejich poválečném životě, protože takové informace nemáme šanci jinak zjistit. A předměty tak mají příběhy, protože bez nich by byly mrtvé,“ popisuje Raichl.
Jde o první takový počin Památníku Terezín v polistopadové historii. Návštěvníci předměty uvidí za tři nebo čtyři roky, až je pracovníci sbírkového a dokumentačního oddělení zaevidují, ošetří a popřípadě zrestaurují.
Ke zhlédnutí budou v rámci výstavy přírůstků. Jedním z exponátů, který si budou moci lidé prohlédnout, bude například i blůza z koncentračního tábora Flossenbürg.
„Zajímavé na ní je, že v téměř všech koncentračních táborech měli Češi označení T, jen ve Flossenbürgu C, protože písmeno T bylo přiděleno Turkům. Je to zatím jediná blůza z tohoto tábora, kterou budeme mít ve sbírce,“ říká.
„Vše máme uloženo ve 14 depozitářích, ale předměty nejsou jenom tam. Některé jsou prezentovány v našich stálých expozicích a na výstavách a půjčujeme je také do jiných muzeí a institucí, umělecké předměty třeba i do galerií,“ podotýká pracovník památníku.