Není třeba ho vybízet. Sám od sebe začne nadšeně popisovat, co že to máme před sebou a jak vše funguje. „V té velké zelené nádobě plavou ryby. Odtud putuje voda s jejich odpadem do filtru. A tady už je výstupní voda s živinami, kterou pak rozháníme do celého systému,“ rozhodí rukama, aby ukázal na nad sebe položené hnědé roury s pravidelnými otvory, z nichž vyčuhují zelené rostliny, které tedy nerostou z půdy, nýbrž právě z proudící vody.
„Voda se v systému biologicky i mechanicky pročistí a pak už se úplně čistá vrátí zpátky do nádrže s rybami,“ vypráví dál Pavel Lukáč v zatím jediném rozlehlém skleníku na své zahradě v Oseku na Teplicku.
 |
V době vzniku reportáže tu je rostlin jenom pár a spíš jen na ukázku, protože kvůli technickým úpravám musel pěstování na několik týdnů zastavit.
Brzy ho ale znovu nastartuje a také tu přibudou další skleníky, jeden už během několika týdnů. Kvůli zajištění dostatku místa dokonce koupil vedlejší dům se zahradou.
„A tady pak bude strojovna, kam přesunu všechny nádoby s rybami i filtry a rozvody do jednotlivých větví. A všechno budu vytápět pomocí tepelných čerpadel. Topit elektřinou by bylo nerentabilní,“ odhaluje své nejbližší plány šestadvacetiletý muž.
„Jo, čeká mě toho hodně a bude to stát hodně peněz, ale lidi přeci budou muset jíst pořád, ne?“ uculí se.
Když se přede dvěma roky do u nás zatím neotřelého byznysu v podobě akvaponické farmy pustil, bez nadsázky lze říct, že se vrhl na zemědělství budoucnosti.
„Je to zcela ekologická celoroční produkce, kdy oproti konvenčnímu zemědělství potřebujete na vypěstování stejného množství potravin podstatně menší plochu a spotřebujete daleko méně vody,“ upozorňuje Lukáč.
Jako příklad uvádí, že ve svém zatím jediném skleníku vyprodukoval letos od jara do podzimu 20 tisíc kusů rostlin. V „běžném“ zemědělství by na to prý potřeboval trojnásobnou plochu.
Sousede, co to tam máte?
Nebýt jeho zvědavosti, o akvaponii by přitom dodnes možná nevěděl. Lukáč v minulosti strávil několik let ve Švýcarsku. V alpské zemi se živil různě – kmital ve stánku s rychlým občerstvením nebo rozvážel poštu. Postupně vystřídal několik měst a bytů, přičemž v tom posledním měl z okna výhled na průhledné skleníky plné dlouhých trubek.
„Jednoho dne už jsem to nevydržel a šel se souseda zeptat, co to tam má. Všechno mi ochotně ukázal a popsal. Nesmírně mě to zaujalo. Hned jsem měl jasno, že se vrátím domů a zkusím to,“ říká vyučený elektrikář, jenž se mezi rostlinami pohyboval vždycky, protože jeho maminka vlastnila zahradnictví.
Po vlastním podnikání navíc už nějakou dobu pokukoval. Stručně řečeno, nechtělo se mu svou dřinou vydělávat ostatním. „Předtím jsem byl pořád zaměstnanec, ale postupně mi docházelo, že takhle žít nechci. Stereotypně a jiným za nijak oslnivý plat pomáhat k velkým penězům. To se mi prostě začalo zajídat,“ líčí otevřeně.
Akvaponie je poměrně rozšířená třeba v Izraeli. Česko se s ní zatím teprve seznamuje. „Co vím, jsme v tuhle chvíli čtyři takoví pěstitelé. Nepochybně nás ale bude postupně přibývat,“ předpovídá Pavel Lukáč.
Ryby jedině s původem
Na své farmě pěstuje saláty, petržel, bazalku nebo mátu a zatím na zkoušku i papriky. Zeleninu od něj odebírají restaurace.
Jeho druhým produktem pak jsou i ryby, konkrétně sumečci afričtí, které využívá. „Ale to zatím určitě není stálé, protože k tomu je potřeba opravdu intenzivní chov,“ vysvětluje.
Použitelné jsou pro akvaponii i jiné druhy, je ale potřeba dodržovat určitá pravidla. „Když to řeknu hodně nadneseně, můžete si donést i rybu z rybníka, ale v tom případě si člověk může být téměř jistý, že ty ryby chytnou plíseň. A taky by to neprošlo u hygieny. K rybám je potřeba mít průkazy původu,“ zmiňuje Lukáč.
Jeho farma bude brzy nejen větší, ale i o poznání modernější. V tomto ohledu začal spolupracovat se stejně mladými a zapálenými Slováky, kteří vyvíjejí technologii pro chod takových farem. Její součástí budou například kamery, z jejichž dat bude možné podrobně sledovat stav pěstovaných rostlin a případně otevřít jejich biologickou ochranu.
Chybět nebudou ani regulátory pH, které umožní pěstování více druhů rostlin či jejich rychlejší růst.
