„Prostor, do kterého návštěvník výstavy vstoupí, má evokovat barokní sál osecké klášterní knihovny. Ta je pro veřejnost zamčena ‚na deset západů‘, protože její prostor je pojímán jako depozitář. Osecká klášterní knihovna je však nejvýznamnější historickou knihovnou v Ústeckém kraji a jedinou dochovanou interiérovou klášterní knihovnou v této oblasti, proto jsme se rozhodli zprostředkovat alespoň dojem, který toto zajímavé místo vyzařuje,“ říká Jiří Wolf, historik a kurátor klášterní knihovny od něhož vzešel impulz k uspořádání výstavy.
 |
Cisterciácký klášter v Oseku u Duchcova pod Krušnými horami byl založen roku 1199, kdy velmož Slávek, předek pánů z Riesenburka, oseckým řeholníkům daroval řadu příjmů a vesnic. Původně románsko-gotický klášter ze 13. století byl později za účasti Octavia Broggia přestavěn do dnešní podoby vrcholně barokního areálu.
„Knihovna s barokním mobiliářem se nachází v jižním křídle prelatury, která pochází z období velké přestavby kláštera na přelomu 17. a 18. století. Barokní sál upoutá pozornost nejen svou výzdobou, ale i účelným sestavením knihoven, které v přízemí tvoří kolem tří stěn chodbu a nad ní ochoz s další řadou knihovních skříní. Výzdobou a barevností, škálou zlata, bílé, žluté a zelené barvy zapůsobí i dnes dojmem, kterého si tvůrci byli vědomi, jak dokládá latinský nápis nad hlavním vchodem do sálu ‚Non spectaculo sed usui‘ (Ne k podívání, ale k užívání),“ popisuje kurátorka knihovních sbírek muzea Jana Perutz Michlová.
Klášterní knihovna v Oseku však zřejmě vznikla už mnohem dříve než v roce 1725. Z dochovaných pramenů lze usuzovat, že zde už ve 13. století byly písařské dílny. Stanovy cisterciáckého řádu totiž předepisovaly svým příslušníkům těžkou fyzickou práci, ale bylo pamatováno i na četbu v ranních hodinách a v době odpočinku, a spotřeba knih prý byla veliká.
Jako hrdina Langdon. Dan Brown nakoukl do slavné Barokní knihovny Klementina |
„Latinské přísloví ‚Claustrum sine armaria quasi castrum sine armanentarium‘ (Klášter bez knihovny je jako hrad bez zbrojnice), rozšířené v Evropě od 12. století, plně vystihovalo nezbytnost přítomnosti knihy v životě řeholní společnosti,“ podotýká Michlová.
Osecká klášterní knihovna za stovky let svého trvání přežila mnohé, několikeré vyplenění vojsky i zrušení. Nejhorší katastrofa však přišla po konci druhé světové války. V roce 1950 se klášter téměř přes noc změnil v internační tábor pro duchovní a místo, které po staletí skýtalo bezpečný domov mnoha generacím řeholníků, se stalo vězením. Od poloviny padesátých let se areál změnil ve zdravotní ústav pro postižené děti a později začal sloužit jako charitní domov pro řeholnice.
Nový režim se krutě podepsal i na osudech knihovních sbírek. „Dnes je v knihovně zhruba 24 tisíc svazků, před koncem války tam však bylo okolo šedesáti tisíc svazků. Většina z nich ale byla v padesátých letech odvezena,“ přibližuje Wolf.
Počátkem roku 1992 byl klášter navrácen cisterciáckému řádu a postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů. Od roku 2008 je však klášter bez mnišského konventu. V roce 1995 byl areál kláštera prohlášen národní kulturní památkou.
„V osecké klášterní knihovně se nyní nachází 320 rukopisů a vyšší desítky inkunábulí neboli prvotisků, které byly vytištěny před rokem 1500. Starých tisků, tedy knih vytištěných do roku 1800, je zde zhruba 22 tisíc,“ poznamenává Wolf s tím, že v barokní době osecká knihovna obsahovala teologii, filozofii, rétoriku, historii, kanonické a civilní právo a lékařství, ale chyběla zde díla botanická, zoologická a astronomická.
Wolf upozorňuje, že prvotisky z pozdního středověku se často vyznačují tím, že text je na stránce vytištěn ve dvou sloupcích a knihtiskaři na stránkách nechávali volná místa, do kterých pak iluminátoři ručně domalovávali barevné iluminace či zlacení. Prvotisky také na rozdíl od starých tisků nemají titulní stranu. Chybí tak jméno autora a místa či datum tisku.
„Na našem území bylo vytištěno okolo šedesáti inkunábulí. Většina prvotisků, které se nacházejí v osecké klášterní knihovně, však není české provenience. Zajímavostí těchto prvotisků je, a neplatí to jen pro ty české, že většinou byly tištěny v místním národním jazyku,“ doplňuje kurátor.
Na teplické výstavě si návštěvníci mohou prohlédnout několik desítek inkunábulí a starých tisků. Jsou zde vystaveny krásně iluminované prvotisky biblí, knihy s gotickými vazbami nebo prvotisk spisu Tomáše Akvinského.
„Velmi zajímavý je starý tisk vydaný v Benátkách v roce 1593, který má exlibris tehdejšího majitele. Ten je pozoruhodný tím, že jde o portrétní exlibris. Málokdy se se nám totiž stane, že se můžeme podívat do tváře původnímu majiteli knihy,“ upozorňuje Wolf. Knihy osecké klášterní knihovny mají různý původ. Velká část z nich pochází například z cisterciáckého kláštera v Plasech. Byly zachráněny oseckými mnichy po klášterních reformách Josefa II. , který v roce 1782 zrušil přes 700 klášterů, jež nesloužily potřebám lidu.
„Knihy, které pocházejí z Plas, lze velmi dobře poznat na první pohled, liší se totiž svou vazbou. Jejich vazba je z hnědé usně, kdežto vazby původního oseckého knihovního fondu jsou z bílé kůže,“ líčí Wolf.
Místo schůdku vzácný klavichord
Vedle vzácných historických knih návštěvníci na výstavě uvidí velkoformátové snímky klášterní knihovny a jejího zdobení. Expozici vedle několika obrazů doplňují i dva globusy, které dříve sloužily v Plasech.
Poněkud překvapivým exponátem je hudební nástroj. Důvod jeho vystavení objasňuje Wolf: „Když jsme začali jezdit do osecké knihovny, byla na konci místnosti pod oknem široká dřevěná krabice, která vypadala jako schod. Domnívali jsme se, že tento schůdek má umožnit lepší postoj při výhledu z okna. Jednou jsme ale úplnou náhodou zjistili, že se nejedná o schůdek, ale o vzácný barokní klavichord, tedy předchůdce dnešního klavíru. Po zrestaurování si ho návštěvníci mohou prohlédnout na výstavě. Řada mnichů oseckého kláštera se totiž věnovala hudbě.“
Osecká klášterní knihovna je sice pro běžného návštěvníka nepřístupná, ale muzeum nabízí možnost, jak se s jejími nejvzácnějšími spisy seznámit. „Už několik let se snažíme osecké rukopisy digitalizovat. Zájemci si je mohou online prohlédnout například na portálu manuscriptorium.com nebo na stránkách našeho muzea. Časem by se zde měly objevit všechny osecké rukopisy,“ říká kurátorka Monika Dyškantová.