„Jde o malbu provedenou za studena na rubovou stranu skleněné tabulky, která ji z líce chrání. Malovat je třeba v obráceném pořadí kladení barev, než je tomu u běžné malby. Z rubu malbu chrání rámeček se záklopem,“ vysvětluje kurátor výstavy Jiří Belis.
Podmalba na skle je v Čechách známá minimálně od dob Rudolfa II. Na konkrétní objednávku ji tehdy dělali malíři nebo miniaturisté. K masovějšímu rozšíření a zlidovění tvorby došlo od druhé poloviny 18. století, kdy už nebylo tak drahé tabulové sklo a výrobky z něj byly dostupnější i pro méně movitější obyvatele, než byla šlechta, církev a bohatí měšťané. Obrázky na skle se tak dostaly i mezi sedláky a řemeslníky a další obyvatele venkova. Jim byl přizpůsobován i styl malby, aby byly pro ně srozumitelné a cenově dostupné.
Rodinné dílny a anonymní tvůrci
Lidová podmalba obvykle nebyla záležitostí sklářských manufaktur, ale vznikala zpravidla v rodinných dílnách. Zhotovováním se zabývali všichni členové rodiny v době, kdy neprobíhaly polní práce. „Obvykle se to někdo z nich u někoho dalšího naučil nebo si znalosti předávali uvnitř rodiny. Byla to forma přivýdělku a nejen pro ně. Někdo musel obstarat sklo, někdo obrázek musel zarámovat, další se zabývali obchodem s nimi, mnohdy ve velmi vzdálených oblastech – v Rumunsku, Španělsku, dokonce i v zámoří,“ popisuje kurátor ústeckého muzea.
Co se týče autorů, lidové podmalby jsou podle Belise kolektivním výtvorem anonymních tvůrců. Někde jsou známá jména rodů, jinde jen přibližná lokalizace.
Na drtivé většině obrázků byla zachycena náboženská témata. Díla totiž pro své majitele představovala jistou formu lidové víry v určité ochránce. „Častým námětem byli ochránci – před ohněm, jímž byl sv. Florián, vodou (Jan Nepomucký) či hromy s blesky (Panna Maria hromniční). A vyobrazeni byli samozřejmě ústřední světci katolického nebe. Často býval oblíbeným námětem obrázku jmenovec majitele nebo majitelky – například sv. Gertruda. Jen zřídka se objevovala témata světská,“ vysvětluje Belis.
Téměř dvě stovky obrázků
To je ostatně patrné i na ústecké výstavě, na které bude k vidění necelá dvoustovka děl a na všech s výjimkou jednoho jsou zachycena náboženská témata. „Na tom jediném nenáboženském je vyobrazen papoušek,“ přibližuje Belis.
Výstava je podle něj zajímavá tím, že se věnuje pouze severočeské sklářské oblasti a exponáty jsou ze sbírek kulturních institucí Ústeckého kraje. „Výstava je ve třech sálech. V první místnosti jsou soustředěny nejstarší díla ze sbírek muzeí a Národního památkového ústavu Ústeckého kraje. O to se v minulosti ještě nikdo nepokusil. Další místnost je věnována podmalbám všech typů, jejichž vznik souvisí s výrobou zrcadel. Třetí místnost představí unikátní kousky s vyzlaceným brusem a černým pozadím v reprezentativním množství ukázek, spolu s dalšími obrázky východní části severočeské sklářské oblasti a jejich nápodobami v jiných centrech výroby,“ zmiňuje Belis.
Výstava nazvaná Lidové podmalby na skle severočeské sklářské oblasti potrvá v ústeckém muzeu do 4. ledna příštího roku.