„Nejlepší ale je, že si tu můžeme hrát venku. Máme tu totiž v křoví bunkr, ve kterém si s kamarádkami hrajeme nejvíc,“ říká Štefi a ukazuje na místo, kde se oblíbená skrýš nachází. Do lesní školky ji každé ráno vozí některý z rodičů autem.
Lesní mateřská škola Hliněnka vznikla před rokem, kdy tu Litoměřice jako její zřizovatel za 1,1 milionu korun postavily jurtu. Ta je pro toto školkové zázemí výhodná tím, že jako stavba bez pevných základů může být umístěna v přírodě.
„S dětmi se ráno v osm hodin sejdeme venku před jurtou a uděláme si kroužek, kde proběhnou všechny rituály. Přivítáme se a přivoláme bájného Středohoře, který je naším ochráncem. Středohoř si každý den zvolí dva pomocníčky, skřítka chlapečka a vílu holčičku,“ líčí Ivana Ponocná, ředitelka lesní školky.
 |
Po svačině učitelky s dětmi vyrazí do lesa nebo na výlet někam na kopec. Učitelky zde děti učí v souladu s přírodou, což podle nich znamená nejen to, že jsou fyzicky venku, ale hlavně to, že se venku vzdělávají.
„Lidé si často o lesních školkách myslí, že je tam uvolněný režim a že se moc nedbá na nácvik návyků. To u nás neplatí. Děti učíme vše od hygienických návyků až po zdvořilostní fráze, aby byly dobře připravené na školu,“ podotýká Ponocná.
Otužování přináší blahodárný vliv na zdraví
Pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě a postupné otužování však přináší i blahodárný vliv na fyzický zdravotní stav. Učitelky to pozorují nejen na dětech, ale i na sobě samých.
„Veliké výhody lesní školky jsme zaznamenaly v tom, že pobyt v přírodě za každého počasí se výrazně projevuje na zdraví. Děti jsou odolnější a téměř nemarodí,“ uvádí ředitelka.
Školka letos zahájila druhou sezonu. První rok se povedl dobře, ale mnoho věcí se učitelky musely učit za pochodu, protože všechny měly zkušenosti pouze z klasických kamenných školek.
„Také dětem se tu líbilo. Loni jsme sice po prvním měsíci měli jednoho odpadlíka, ale jinak tu všechny děti zůstávají a máme plný stav, tedy šestnáct dětí ve věku od tří do šesti let,“ popisuje Ponocná s tím, že děti učí vždy dvě učitelky a celkem se tu střídají čtyři.
V zimě si zatopí v kamnech, dřeva mají dost
Většina dětí do lesní školky přijíždí z Litoměřic, další jsou z okolních obcí, třeba Hlinné či Lbína. Děti z Litoměřic sem první rok dovážely učitelky hromadnou dopravou, linkovým autobusem na Hlinnou. To se však neosvědčilo, takže od toho upustily. Teď rodiče dovážejí děti auty, a aby auta nevozila jen jedno dítě, navzájem si vypomáhají.
„Jsme státní lesní školka, což je výjimečné. Většina lesních školek totiž funguje spíše jako lesní kluby nebo patří do soukromého sektoru. Za výuku v naší lesní školce rodiče zaplatí zhruba o 1 200 korun více než za běžnou školku dole ve městě,“ doplňuje Ponocná. Zázemí v jurtě funguje celoročně.
V zimě si zatopí v kamnech, která jsou přímo v místnosti, dřeva je v okolí dostatek. Toalety zde mají suché, ale ekologické. Kuchyni nemají, obědy sem vozí z centrální jídelny z Litoměřic.
„Od září tu pracuje i kolega, který zastane chlapské práce. Například odváží špinavé nádobí do myčky, která je na Hlinné, protože tady není tekoucí voda. Vodu sem totiž musíme přivážet v kanystrech,“ doplňuje ředitelka.
Po roce sbírání zkušeností mají učitelky jedno přání. „Rádi bychom příští rok pořídili přístřešek před jurtu, aby bylo možné denní program trávit na vzduchu i v případě vytrvalého deště,“ přibližuje Ponocná.
