„Lesy od nepaměti obklopovaly lidská sídliště, lidé je proto zasazují do svých konceptů vedoucích k porozumění sobě i světu. Od antiky jsou lesy chápány jako divoký protipól civilizace a současně nepřestávají být zdrojem užitku,“ říká autorka koncepce výstavy a kurátorka Alena Beránková.
Kromě obrazů si návštěvníci budou moci prohlédnout také kresby, grafiky, fotografie a plastiky patřící do sbírek litoměřické galerie, vystaveny jsou však i zápůjčky z významných českých galerií, od soukromých sběratelů i z ateliérů samotných umělců.
„Mezi vybranými umělci najdeme klasiky 19. století – Adolfa Kosárka, Antonína Mánesa, Bedřicha Havránka, Julia Mařáka či Václava Brožíka, stejně jako zástupce nejmladší tvůrčí generace – Kateřinu Sýsovou, Jana Uldrycha, Jana Vytisku či Adama Kašpara,“ líčí produkční galerie Barbora Klipcová.
 |
„Ti všichni reflektují les především jako estetickou hodnotu a současně jako místo, které se pro člověka stalo obrazem životní pouti, fyzické prosperity, duševní očisty, místem odvahy i strachu, posvátnem i děsem,“ doplňuje Klipcová.
Výstava prezentuje výtvarné zpracování lesů jako zásadního typu přírodního prostředí. Les představuje jako specifický krajinotvorný prvek a současně jako spolučinitele lidské kultury a nahlíží na něj z různých perspektiv jako na místo pohody, klidu, práce, legend, pohádek, mýtů a také jako na místo zrcadlící temné stránky lidského nevědomí.
„Pro svůj význam jsou lesy již mnoho staletí oblíbeným, odmítaným, ceněným i opovrhovaným námětem výtvarného umění. Ačkoliv v nás dnešní stav lesů mnohdy evokuje odlišné pocity, během posledních dvou století, kterým se výstava věnuje, neprošly tak dramatickou změnou jako sama lidská společnost,“ dodává ředitelka galerie Dana Veselská.