„Byl to spontánní nápad. Říkali jsme si, že nádraží bez vagonů a mašin je smutné a že by bylo pěkné tu nějaký vagon mít. A nakonec nemáme jeden, to by bylo málo, ale propracovali jsme se ke čtyřem,“ usmívá se Pavel Polák.
Dva vagony stojí vlevo od nádražní budovy, další dva vpravo. Pocházejí z rozmezí konce 40. až konce 50. let minulého století. Poslední roky chátraly na odstavném nádraží v Ústí nad Labem, kde je využívali jako přístřeší bezdomovci.
„Odkoupili jsme je za cenu šrotu. Každý vůz měl svého obyvatele a ti nebyli zrovna moc rádi, že jsme jim je chtěli odvézt. Odklidili jsme z nich dost nechutné věci,“ přibližuje Štěpán Macháček.
Plánují, že vagony postupně zrenovují. Sloužit mají jako zázemí pro obyvatele nádraží, než půjde bydlet tam, v jednom by pak mohla vzniknout i expozice o historii nádraží a postupu záchrany místa.
Oba kamarády spojuje profese i touha zachránit stavbu, která má zajímavý příběh. Štěpán Macháček pracuje jako rozhlasový reportér na Blízkém východě. Druhý domov našel v Krušných horách právě v opuštěném nádraží stojícím v nadmořské výšce 850 metrů.
Do záchrany chátrající budovy, která osiřela v 90. letech minulého století, se pustil před šesti lety. Dnes už má objekt novou střechu a stropní konstrukce. „Je to skvělý pocit, když se můžeme v budově, ve které byly jen svislé stěny, projít i v patře,“ těší Macháčka.
Nádraží Kovářská
|
Od června má nádraží také novou ceduli Kovářská. „Není původní, tuhle jsme vyrobili podle dobových fotografií. Když už jsme ji měli hotovou, ozvali se nám železniční nadšenci, že původní ceduli zachránili před zničením a dají nám ji. Máme tak cedule dvě, ale rádi bychom měli i třetí, původně jich tu tolik bylo,“ vypráví Macháček.
S pracemi mu pomáhá manželka Barbora a parta přátel. Jednoho dokonce přesvědčil, aby se „ujal“ opuštěné sousední vodárny ze 70. let 18. století, odkud čerpaly vodu parní lokomotivy. „Byl jsem tu poprvé v březnu 2019 a už jsem tu zůstal,“ směje se Pavel Polák, pro změnu novinový zahraniční zpravodaj.
Budovám chtějí vrátit původní ráz a opravit je tak, aby se v nich dalo bydlet. Vzniknout tam může i malé muzeum. Místo už teď láká pamětníky, kteří tu v minulosti pracovali.
Nikam nepospícháme, chceme aby nás to bavilo
„Pozvali jsme sem bývalé výpravčí, kteří nám vyprávěli, jak to tu vypadalo a fungovalo. Není to jen o opravě budov, ale i zachycení vzpomínek a záchraně paměti nádraží,“ poznamenal Polák.
Oba mají před sebou spoustu let práce. Zatímco tak někdo dovolenou tráví nicneděláním u vody, oni se oblékají do montérek a pustí se do práce. „Nikam ale nepospícháme. Nestresujeme se, aby to bylo za dva roky hotové, ale tak aby nás to bavilo,“ shodují se.
Na Krušných horách obdivují to, že jsou stranou od hlavního turistického ruchu. „Letos je tu sice více turistů než v předchozích letech, možná i kvůli koronaviru, kdy lidé tolik necestovali ven. Přesto Krušné hory stále leží mimo hlavní turistické proudy a zachovávají si kouzlo jakési pustoty,“ líčí Macháček.
Nádraží Kovářská stojí u železniční trati číslo 137, která spojuje Chomutov s Vejprty a pokračuje dále do Německa. Když v 90. letech minulého století přišel útlum železniční dopravy, nádražní budovy osiřely. V současné době po trati jezdí osobní vlaky pouze v sezonním období od května do konce září.
