Umíte si přesně představit, co vás čeká?
Částečně. Vím, do čeho jdu. Posledních patnáct let jsem se pohyboval v širším vedení univerzity, ať už jako děkan Fakulty sociálně ekonomické, předtím jako předseda akademického senátu. S některými předchozími rektory se znám osobně. Z tohoto pohledu jsem hodně informovaný divák a myslím, že si dokážu představit, co pozice rektora obnáší. Ale člověk nikdy neví do detailu, co ho čeká, v každém případě to pro mě bude zcela nová situace.

Proč jste se rozhodl kandidovat na pozici rektora?
Kandidaturu jsem bral jako průsečík tří perspektiv – společenské, univerzitní a osobní. Doufám, že jsem ve věku, kdy už mám nějaké zkušenosti a mohu univerzitě pomoci v dalším rozvoji. Za dobu své existence se univerzita výrazně posunula dopředu a je ve velmi dobré kondici, ale v dnešní době nemůžeme zůstat stát na místě. Myslím, že univerzita musí sehrávat excelentní roli v regionu, zastávat důstojnou pozici v rámci republiky a rozšiřovat funkční vazby na mezinárodní prostředí.

Tak kam by tedy měla pod vaším vedením univerzita směřovat? Velmi chytří středoškoláci často dávají přednost studiu v Praze, Brně... Chcete to změnit?
S určitými prvky despektu vůči univerzitám v regionu se setkáváme, ale často to není spravedlivé. Je jasné, že například s Karlovou nebo Masarykovou univerzitou se srovnávat nemůžeme. Jsou v jiné pozici, než je naše univerzita, což je dáno zejména jejich velikostí a tradicí. Pozice regionálních univerzit se však postupně zlepšuje, více se profilují a jsem přesvědčený, že na mapě českých univerzit mají svoje místo. Musíme pracovat na tom, abychom uspěli právě v rámci regionálních univerzit. Ani tady není naše pozice dokonalá a je třeba stále obhajovat svoje postavení ve smyslu výkonnostním a kvalitativním.

Univerzitě stále ubývají studenti. Co je potřeba udělat, aby se pokles zastavil?
Nižší počty studentů nevidím jako problém. Naším cílem by nemělo být jen navyšovat počty studentů a studijních programů. Jsem přesvědčen, že můžeme mít méně studentů, ale musíme poskytovat kvalitní vzdělání. Kvalitu upřednostňuji před kvantitou. Touto cestou postupně začíná jít i stát v rámci financování vysokého školství. Určitě nebude prohra, když za čtyři roky budeme mít o pár stovek studentů méně, ale budeme si jisti kvalitou vzdělání. Počet studentů sám o sobě rozhodně není měřítkem úspěchu.

Mluvíte o důležitosti kvalitního vzdělání. Přispěla by k němu spolupráce s univerzitami v zahraničí?
Určitě. Zrovna tady nás trochu tlačí bota. Myslím, že musíme zahraničním studentům a školám nabídnout něco konkrétního. Nějaká vágně definovaná spolupráce není pro zahraniční partnery zajímavá. Jednou z možností, o níž už jsem s kolegy z jiných univerzit mluvil, je navázat bližší spolupráci s univerzitami, které jsou v regionech s tradičním významem průmyslu, kde probíhá v současnosti ekonomická transformace a restrukturalizace.