Pohled památkářů je někdy až moc záchranářský, říká majitel opravovaného zámku

  12:16
Opravit vybydlenou památku, kterou před rokem 1989 využívala armáda, není sranda. Své o tom ví Vladimír Přibyl, jenž od roku 2007 vlastní a rekonstruuje zámek v Konojedech na Litoměřicku. Areál bývalého kláštera později přeměněného na zámek málem zničila „socialistická péče“. „V životě je potřeba dělat něco smysluplného, aby tu po nás něco zůstalo,“ říká.

Před čtyřmi lety jste pro MF DNES uvedl, že zámek by mohl být hotový do pěti let? Podaří se rekonstrukci dokončit během příštího roku?
Oprava zdaleka hotova není. Bylo to přání, ale projekt revitalizace zámku závisí na mnoha věcech. Například v poslední době nám do toho velice vstupují změny legislativy. Zpočátku jsme také měli problém s místním územním plánem, ale to se časem podařilo vyřešit.

V čem tkví současný problém?
Budoucím účelem využití zámku bude zdravotnické zařízení sociálních služeb. Ale ve chvíli, kdy už jsme měli projekt téměř vyřízený, vyšel nový zákon o sociálních službách, ke kterému nicméně stále chybí prováděcí vyhláška. Na jejím základě budeme muset celý projekt předělat. Proto jsme práce na rekonstrukci museli na jaře zastavit a čekáme, co bude, abychom mohli v projektu pokračovat. Takovéto věci jsou u památky velmi složité, protože bude potřeba udělat různé vestavby a dostavby. Na to je potřeba mnoho razítek, což stavební řízení v Česku strašně zatěžuje a neúměrně prodlužuje.

Jaké přesně služby budou v zámku poskytovány, až se ho podaří zrekonstruovat?
Zatím do budoucna počítáme s více možnostmi, od domova pro seniory až po nějaké zdravotnické zařízení například typu alzheimer centra. Vzhledem ke svému věku to už já zřejmě provozovat nebudu, proto jsem se spojil z různými provozovateli, kteří by toho byli schopní. Který z nich to bude, ale ještě nevím. Budova však musí být připravena na nejpřísnější zdravotnickou variantu.

Co už se na zámku podařilo udělat a co ho ještě čeká?
Opravit se toho už podařilo celkem hodně, od střechy přes věž, výměnu a restaurování oken, sanace plesnivých omítek nebo likvidace částí napadených dřevomorkou. Nyní doděláváme dešťovou kanalizaci, která byla zanesená a nefunkční. Budeme v tom pokračovat i příští rok. Děláme práce, aby zámek nechátral, ale ještě nepracujeme na budoucím využití.

Jak se opravuje památka, kterou hlídají památkáři?
Památkáři samozřejmě mají svůj pohled na věc, a ten je někdy možná až příliš záchranářský, což památku vlastně neumožňuje zachránit. Protože zachránit neznamená jen dát novou omítku, ale uvést do činnosti, aby to z dlouhodobého hlediska fungovalo. Pokud se stavba jen opraví a zůstane stát bez využití, opět zchátrá.

Vladimír Přibyl

(* 1964)

  • Rodilý Pražan dříve provozoval velké obchodní firmy. Největší příjmy má nyní ze správy, údržby a pronájmu nemovitostí.
  • Ke Konojedům a jejich opravě ho přivedl zdejší rodák Tomáš Hlaváček, předseda Společnosti pro obnovu památek Úštěcka.
  • Má-li čas, rád cestuje.

K zámku jste před lety jako dar dostal i klášterní kostel Nanebevstoupení Panny Marie. Ten už je krásně opraven, stále mu však chybí varhany. Jak to s nimi vypadá?
Varhany tu byly do roku 1994, tedy do doby, kdy církev kostel opustila a veškerý inventář rozvezla na jiná místa. Nyní už je jasné, že varhany z roku 1763 jsou naše, ale stále jsou v kostele sv. Karla Boromejského ve Varnsdorfu, kam byly odvezeny.

Chystáte jejich přestěhování?
Nyní sháníme peníze, abychom je mohli přestěhovat zpátky sem do Konojed. Rozpočet na to je však velmi vysoký, a tak musíme potřebné finance skloubit z různých zdrojů. Při přestěhování je totiž potřeba varhany nejen rozebrat a složit, ale zároveň dát do pořádku a v podstatě zrestaurovat.

Jsou tedy dvě cesty. Tou první je pouze přestěhovat, složit a dát do chodu, což vyjde zhruba na čtyři miliony korun. Druhou možností je varhany také řádně zrestaurovat, což vyjde na dvojnásobek. Peníze se snažíme sehnat prostřednictvím veřejné sbírky i z mnoha dalších příspěvků, protože ze státních fondů takovéto movité památky moc podporované nejsou. Víme to proto, že tu máme i další movité památky, které restaurujeme.

Myslíte sochy a obrazy?
Ano, na movité památky, jako jsou sochy a obrazy, stát přispěje 300 až 400 tisíc ročně. To ale stačí tak na půlku sochy. Protože tu zbývá opravit asi třicet soch, je to velmi dlouhý proces, do kterého se už varhany prostě nevejdou.

V 90. letech neopustily kostel jen varhany, ale právě i sochy a obrazy. Jak se vám je podařilo dohledat?
Při vyhledávání artefaktů nám nejvíce pomohlo, že Národní památkový ústav tenkrát udělal film, na kterém zachytil, co vše zde v kostele bylo. Film se nám podařilo dohledat a díky tomu jsme zjistili, co bylo odvezeno. Ve spolupráci s litoměřickým biskupstvím se nám pak podařilo většinu inventáře kostela dostat nazpět. Zhruba z osmdesáti procent je inventář zpátky, část se ztratila, ale naštěstí ne moc. Například ze čtrnácti obrazů křížové cesty jsme jich našli devět.

V některých bočních oltářích zejí díry, ve kterých stále něco očividně chybí...
Všechny oltáře byly velmi vyzdobené, na vedlejších byly vždy dvě velké sochy, na hlavním dokonce čtyři velké a všude spousta malých andělů. Zejména ty menší sochy se ztratily, velké jsou naštěstí všechny.

Některé sochy však nejsou kompletní, chybí jim třeba ruce.
Od některých soch chybějící části máme, jinde je musíme nechat dořezat. Odvezený inventář kostela byl totiž uskladněn dost nešetrným způsobem. Navíc se už při transportu sem tam něco ulomilo. Větší kusy jako ruka nebo hlava se většinou dochovaly, ale menší kousky, jako jsou prsty, musí restaurátoři dořezávat nově. Restaurování však potrvá ještě velmi dlouho, protože je velmi drahé.

Zachránili zámky v Česku. Díky odvaze a úsilí vrátili ruinám jejich krásu

Kolik už tedy opravy celkově spolykaly?
Kolik to spolklo? To nevím a ani nechci vědět! Moc! (zamyslí se) Není to sto milionů, ale padesát je zase málo. Tak něco mezi. Například jen jedna fáze opravy kostela vyšla na 32 milionů korun. A každý rok přibývají další opravy. Myslím si, že se tu už spíše blíží ke sto milionům korun.

Kolik peněz bude ještě potřeba?
Obávám se, že ještě jednou tolik. Rekonstrukce probíhá už 17 let. Je to běh na dlouhou trať.

Jak se daří peníze shánět?
Nějaké finance musím vydělat, protože bez toho to nejde. Zhruba polovinu peněz dávám já sám a polovina se mi daří sehnat z různých dotačních titulů.

Jak se vám osobně daří v nabitém pracovním programu najít si čas na opravu této památky?
To je jednoduché. Když si řeknete, že to dělat chcete, tak prostě musíte! Jsou tu jenom dvě možnosti. Buď to dělat nebudu, nebo se pro to rozhodnu, a pak to musím udělat tak, abych si na to čas našel. Samo se to neudělá. Když si vytknete cíl, musíte počítat i s tím, že tomu musíte dát čas. Někdy je to náročné. Vím, že bych Konojedům mohl věnovat víc času, ale na druhé straně je mi jasné, že když to udělám, zase nebudu mít peníze na opravu.

Proč jste letos zrušili veškerý vánoční program?
Dříve jsme pořádali vánoční koncerty, ale byly málo navštěvované. Chápu to, protože o Vánocích jde hodně o počasí. V okamžiku, když kostel prochladne, je tu taková zima, že pobývat tu i jen hodinu není úplně příjemné. A to ani pro umělce, ani pro posluchače. Koncertoval tu třeba houslista Jaroslav Svěcený, který však ani nebyl schopen koncert dohrát, jak měl zmrzlé ruce. O mimořádných vánočních prohlídkách také neuvažujeme, protože ani ze strany veřejnosti necítíme zájem. Kdyby byl, prohlídky bychom udělali.