1. Házmburk je jako učebnice
Říkáte si, co byste hledali na Házmburku, který každý zná? Jistě, každý zná dvě věže – oválnou Černou a hranolovou Bílou, ostatně jde o dominanty Dolního Poohří. Ovšem Házmburk, tyčící se nad obcí Klapý, je regulérní výukový materiál přírodopisu a dějepisu. 429 metrů vysoký kopec je vulkanický útvar, vytvořený žílou magmatu razící si cestu vzhůru puklinami, najdete zde typické krystaly čediče. Úbočí kopce jsou chráněná jako přírodní památka Vrch Hazmburk, zřícenina zase jako kulturní památka.
Hrad Hazmburk byl jeden z nejpevnějších své doby a byl pokládán za nedobytný. V letech 1440–1448 byla na hradě uschována drahocenná bohoslužebná roucha ze Strahovského kláštera. Možná ho nechal postavit rod Lichtenburků, možná král Václav II. Horní hrad kolem Bílé věže je zřejmě nejstarší část. Největší stavební ruch tu byl za Zbyňka Zajíce z Valdeka, který ho zřejmě v roce 1335 získal od Jana Lucemburského.
Když se z hradu podíváte dolů, uvidíte výjimečné zbytky městečka – podhradí, které se snad dokonce jmenovalo Podhradín, bylo sevřené hradbami. Městečko mělo zřejmě dvě brány. První písemná zmínka pochází z roku 1452.
Při archeologickém výzkumu v 80. Letech 20. století tu byly prokázány hrnčířská dílna, starší pravěké osídlení i to, že centrem městečka byl kostel, který zřejmě nahrazoval chybějící hradní kapli. Dnes jsou v prostoru vinice, ale půl století tu místní JZD mělo broskvoně a višňový sad.
Z hradu je výhled na celé Libochovicko, celé dolní Polabí i Poohří a na panorama Českého středohoří. Možná vás zaujme Slatina, ves v podobě typické slovanské okrouhlice, široko daleko je tvar nevídaný.
Na hrad se dostanete dobře jak ze zmíněné Slatiny, tak třeba ze vsi Klapý, kde je parkoviště. Dospělí zaplatí na vstupném 140, mládež podle věku od 40 do 110 korun.
2. Fantastická knihovna na Hasištejně
Znáte román Umberta Eca Jméno Růže? Pamatujete na tamní středověkou knihovnu, do níž se toužili dostat františkánský mnich Vilém z Baskervillu a jeho benediktinský učedník Adson? Tak si představte, že něco obdobného a menšího mohlo být na hradě Hasištejně na Chomutovsku. Bylo to totiž sídlo Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (1461 – 1510), což byl český humanistický básník, prozaik, církevní prelát a cestovatel. S bratry absolvoval základní studium na rodném hradě Hasištejně, od roku 1475 však cestoval po celé Evropě a studoval v Bologni, Trentu a Ferraře. Během studií se seznámil s významnými intelektuály a umělci své doby i s vládnoucími italskými rodinami. Od roku 1487 pracoval na Pražském hradě jako sekretář v České královské kanceláři.
Nezávislý život bez hrozby chudoby tomuto šlechtici a jeho příbuzným umožnily stříbrné doly na hasištejnsko-přísečnickém panství. Svého času byly jedny z největších v Evropě.
Na Hasištejně, jinak gotické pevnosti nad hlubokým údolím Prunéřovského potoka, která měla hlídat strategické cesty z Čech do Německa, založil Bohuslav humanistickou školu a shromáždil jednu z největších a nejlepších soukromých knihoven tehdejší Evropy, jež obsahovala kolem 800 svazků. Tipy na nákupy dávala Hasištejnskému hlavně bankovní Fuggerů z Augsburgu. Knihovna obsahuje klasickou antickou a biblickou literaturu, díla encyklopedická a přírodovědná. Po Bohuslavově smrti byly všechny knihy očíslovány, takže je jisté, že se část nedochovala. Z Hasištejna se knihovna postupně stěhovala na různá místa, například do Chomutova či na lobkovický zámek v Roudnici, kde byla zkonfiskována státem. Dlouho byla považována za ztracenou. V roce 1969 však byla objevena ve státní evidenci Klementina a po restituci ji rodina Lobkoviců umístila na zámek Nelahozeves.
Nevelká pevnost Hasištejn na úbočí Krušných hor stojí každopádně za návštěvu. Stará se o ni obec Místo a ta sděluje, že hrad bude otevřený od 1. dubna až 31. května od pátku do neděle (a o svátcích) od 10 do 18 hodin, od června do září pak denně od 10 do 18 hodin. Děti zaplatí za vstup 50 korun, dospělí 80 korun.
3. „Zmutovaný“ Benešov nad Ploučnicí
Zámecký komplex Benešov nad Ploučnicí je souhrnné označení sedmi historických budov umístěných v centru stejnojmenného města. Skládá se ze dvou zámků (horního a dolního), tří paláců, kostela a kaple. Panské sídlo i městečko se dočkaly největšího rozmachu za rodiny Salhausenů z Míšně, která byla přijata mezi českou šlechtu.
Největší stavební boom tu nastal v 16. století. Komplex budov je příklad takzvané saské renesance (chcete-li severské renesance), což je specifický typ vrcholného stavebního umění tohoto slohu, který se rozšířil v Saském kurfiřství a v Polabí. Na rozdíl od klasické renesance tento sloh nevyužívá sgrafita, ale omítané štíty často doplňované tesanými kameny po stranách a baňatými sloupy. Prostě na severu od Itálie renesance mírně zmutovala podle místního podnebí a umu lidí.
Dospělí zaplatí za návštěvu krásného zámku 120, děti podle věku od 40 do 110 korun.
4. Blansko, procházka s úchvatnými výhledy
Výhled ze zříceniny hradu Blansko (březen 2024)
Poslední tip si, podobně jako ten první, žádá pohorky, protože několik málo kilometrů z Ryjic u Ústí nad Labem přece jen ujdete. Dobře dochovaná zřícenina hradu Blansko z přelomu 14. a 15. století se nachází na výrazném kopci vysoko nad levým břehem Labe. V písemných pramenech se kromě českého názvu objevuje i pojmenování Blankenstein, což by se dalo přeložit jako holá skála.
Založen byl mocným rodem Vartenberků, který měl v okolí rozsáhlé državy, patřil mu například i tajemný hrad Vartenberk na druhé straně Labe, dnes je to ona rozeklaná skála, kterou nelze přehlédnout na trase Ústí – Děčín. Z Blanska se do dnešních dnů dochovala obvodová hradba jádra hradu, věž a část sklepa.
Zřícenina hradu Blansko (březen 2024)
Z hradu je úchvatný kruhový výhled na České středohoří, Krušné hory, Lužické hory a další. Parta milovníků historie, která se o hrad stará, tvrdí, že za dobré viditelnosti můžete z Blanska spatřit deset hradů v blízkém i dalekém okolí. Vstupné se tu neplatí.
5. Zřícenina a zámek Lauenstein – výlet za hranice
Když už jsme u té saské renesance, nabídneme vám ještě jeden tip. Je kousek za česko-německou hranicí a není důvod ho sem nedat. Jednak jsou Krušné hory společné pro Česko i Sasko, jednak jde od roku 2019 o památku v souboru hornických krajin UNESCO, který byl zapsán opět coby společný. Zřícenina hradu a zámek, který má renesanční podobu, se tyčí nad údolím Müglitztal kousek od hranic na Cínovci. Z přechodu stačí zamířit směrem na Glashütte. Starší hrad je ze 13. století, na něj navazující stavba krásného renesančního zámku je pak z doby majitele Günthera von Bünau ze století 16.
Dnes je na zámku muzeum, ale od dubna 1943 byly ve sklepeních uloženy nejcennější fondy hamburské státní a univerzitní knihovny. V únoru 1946 byly knihy zabaveny Rudou armádou a 1. srpna 1946 převezeny do Petrohradu. Velká část této válečné kořisti se vrátila do Hamburku v květnu 1991.
Ale zpět k muzeu – zabírá dvě patra zámku a jde vlastně o několik samostatných expozic. Jednak poznáte Krušné hory, jednak je tu výtečná expozice Kurfiřtské milníky saské pošty. Dospělí zaplatí za vstup 6 eur, zlevněné vstupné vyjde na 4 eura. Otevřeno bývá denně od 10 do 16:30.
A ještě jednu větu dovolte. Zmínili jsme, že z Cínovce pojedete směrem na Glashütte (trasa Cínovec – Glashütte je 20 km dlouhá). Jde o německé hodinářské centrum s obřím muzeem. Ve městě působí desítky hodinářských firem, jejíchž výrobky se prodávají za tisíce, ale i vyšší miliony korun. Jména jako Glashütte Original, Wempe nebo A. Lange & Söhne jste jistě slyšeli. I odsud po válce Rudá armáda odvezla kořist – do Sovětského svazu putovaly desítky strojů na přesnou a jemnou techniku.
