V roce 2017 jste vydala knihu Můj život s gamblerem a letos byl uveden dokumentární film Život s gamblerem. O čem přesně vypráví?
Film vypráví o mé osobní zkušenosti soužití s člověkem, který byl dlouhá léta závislý na hazardu. Ačkoliv se s tím něco snažil dělat, dokonce i s pomocí odborníků, nakonec to nezvládl a spáchal sebevraždu. Film je zpětnou reflexí všeho, co se tenkrát stalo. Snažili jsme se v něm ukázat pravou podobu, jak hazardní hráč prožívá svůj život, a zejména to, jak se to týká lidí kolem něj.
Jak jste se s tímto gamblerem seznámila?
Úplně obyčejně. Potkávali jsme se v práci na chodbě. Na jedné pracovní akci jsme spolu tancovali. Při tom mě však během deseti minut hrozně urazil. Časem jsme se ale začali bavit a pak jsme se dali dohromady.
Martina Bittnerová
|
Co bylo na vašem společném soužití nejtěžší?
Nejtěžší bylo žít s jeho závislostí. Při tom totiž nevíte dne ani hodiny. Pořád se něco měnilo. V takovém vztahu musí být člověk stále o krok napřed. Nejtěžší pro mne byla ta nestabilita.
Jak vás toto soužití zasáhlo?
Velmi mi to ovlivnilo život a úplně mi to změnilo pohled na mnoho věcí. To je ale hrozně těžká otázka. Na jednu stranu mi to vzalo velmi mnoho energie a podepsalo se to na mně i zdravotně. Na druhou stranu to však pro mě byla jedinečná škola života. Například po tom, jak lidé okolo nás reagovali na to, když šel partner do bohnické léčebny, jsem úplně ztratila zbytek iluzí o světě. Vždycky jsem si myslela, že v každém člověku je něco dobrého. Tenkrát jsem ale pochopila, že to není pravda.
Vnímáte nyní, že bylo dobře, že tento film vznikl?
Jsem ráda, že film vznikl. Dlouho jsem se na něj ale nemohla podívat. Celý jsem ho viděla až letos na filmové přehlídce. Bylo to pro mě velice emočně náročné a ve druhé půli filmu jsem se neudržela a rozbrečela se. Jsem ale ráda, že jsem se na film podívala, protože i to člověka posune dopředu.
Jak se váš partner ke gamblerství dostal?
Velmi jednoduchým způsobem. Kolega z práce ho jednou vzal do herny. Byla devadesátá léta a jemu bylo okolo pětadvaceti let. Automaty byly tenkrát v každé hospodě. Hrál a vyhrál. Informace o výhře se mu uložila v hlavě a zkoušel hrát znovu a znovu, i když už téměř pořád jen prohrával. Najednou byl v kolotoči a nedokázal přestat.
Na jakých hrách se stal váš partner závislý?
Hrál jen na starých automatech. Říkal, že je stará škola, a jiný typ hazardu ho nebavil. Jednou třeba zkusil ruletu, ale vůbec ho nechytla. Ačkoliv měl velice rád sport, sportovní sázky ho také nebavily. Později jsem zjistila od dalších gamblerů, že takto je to ve většině případů. Každý hraje jen jeden typ hazardu a ostatní ho nebaví.
Ve filmu často používáte termín „spoluzávislý“ – jak byste ho vysvětlila
Spoluzávislý je člověk tehdy, když se závislým člověkem žije. Závislost závislého totiž ovlivňuje i vás. Má to dopady na vás, na vztah a všechno, co je mezi vámi. Termín spoluzávislý ale v žádném případě neznamená, že vy hrajete s ním.
Osm let před uvedením filmu jste napsala knihu. Jak vznikla?
Byla to reakce na velice ošklivé reakce partnerových známých, které mi začaly přicházet poté, co se partner zabil. Chtěla jsem utnout spekulace a začala jsem se z toho vypisovat. Zprvu na blogu a časem z toho vznikla kniha.
Kdy a jak došlo ke vzniku filmu?
Šest týdnů po partnerově sebevraždě za mnou přišel kamarád, režisér Pjeer van Eck, postavil přede mne kameru a řekl mi: Mluv! Vzniklo z toho několik hodin záznamu. Pjeer pak dotočil ještě nějaké záběry a vše dal do šuplíku, kde to bylo několik let. Teprve loni jsme tady v Teplicích ještě něco dotočili a pak to sestříhal.
Češi loni v hazardu prohráli 60 miliard. Propadá mu stále víc dětí a mladistvých |
Proč filmový materiál čekal v šuplíku tak dlouho?
Pjeer mi řekl, že ačkoliv mého partnera neznal, bylo pro něj téma velice těžké a pro dobré zpracování potřeboval čas a nadhled. Myslím si, že tato pauza dokumentu opravdu prospěla.
Film Život s gamblerem získal 3. místo na celostátním festivalu České vize 2025. Čím snímek zabodoval?
Odbornou porotu film zaujal jednak tím, že mluví o něčem, co je pořád tabu, tedy o tématu závislosti a spoluzávislosti, a za druhé tím, že i když většinu filmu tvoří „mluvící hlava“, je výpověď autentická a živá.