Provoz v hnědouhelném dole, kde se těžilo uhlí od konce 19. století, byl ukončen v roce 2016. Šlo tehdy o uzavření posledního hnědouhelného dolu v Česku.
Od té doby je areál hlídaný, ale nevyužívaný. Zchátralý nápis „Čest hornické práci“ za hlavní bránou je nostalgickou připomínkou končící uhelné éry. Brzy zmizí i on, stejně jako více než desítka opuštěných budov, které čeká demolice.
„Počítáme s tím, že se tato plocha stane rozvojovou zónou a vzniknou zde nová pracovní místa,“ uvedla Eva Maříková, mluvčí skupiny Sev.en, která areál vlastní.
Plocha bude vhodná pro průmyslové využití, například pro výstavbu výrobních hal. Kromě toho tu vznikne studentské pracoviště, ve kterém se budou vysokoškoláci učit vyrábět zelený vodík z obnovitelných zdrojů. Pracoviště bude napojeno na malou fotovoltaickou elektrárnu. Na tomto projektu se kromě skupiny Sev.en podílejí také Ústav jaderného výzkumu Řež a ústecká univerzita.
„Půjde o malý výrobník zeleného vodíku, který bude sloužit jako studijní trenažér. Studenti se na něm naučí, jak tato technologie funguje a jak s ní pracovat. Protože je zelený vodík poměrně mladá záležitost, neexistuje mnoho míst, kde by se s ním mohli seznámit,“ popsala Maříková. Cílem projektu je, aby studenti po studiu mohli rovnou nastoupit do praxe.
Demolice chátrajících staveb začne ještě letos. Některé budovy byly donedávna památkově chráněné jako ukázka industriální architektury dokumentující hornictví. V loňském roce však majitel areálu požádal o zrušení ochrany. Ministerstvo kultury této žádosti zčásti vyhovělo. Pod památkovou ochranou zůstala jedna těžní věž, které se demolice netýká. Využití pro ni však vlastník v tuto chvíli nemá.
Hornické muzeum opraví těžní věž a nechá lidi fárat. Splněný sen, říká ředitel |
Zničení unikne i mohutný těžní stroj, který přepravoval horníky pod zem a zase zpět a vytahoval uhlí na povrch. Stane se exponátem nedalekého Podkrušnohorského technického muzea. Přesun 70tunového stroje z 50. let minulého století ale není jednoduchý, protože se k němu nedochovaly technické kresby, které by popisovaly jeho původní montáž. Bez toho je nemožné ho rozebrat na jednotlivé díly, aniž by se poškodil.
„Rozhodli jsme se proto pro nejjistější variantu. Nad strojem postavíme ocelový sarkofág. Následně budovu zdemolujeme, odvezeme suť a sarkofág odstraníme. Poté stroj rozebereme na demontovatelné díly, aby se dal převézt,“ popsal postup Petr Procházka, technický ředitel Sev.en.
Za demolice a úpravu areálu zaplatí společnost podle Maříkové zhruba 300 milionů korun. Část z této sumy pokryje státní dotace.
