Nebýt ostnatého drátu a nedalekých strážných věží, vypadalo by to jako párty na jakékoliv zahradě. Dovoleny totiž byly i věci při běžné návštěvě za zdmi věznice zapovězené, pánové mohli vzít svoje děti do náruče, chovat je na klíně, nebo je objímat, kdy se jim zachtělo. „Na normální návštěvě se můžeme přivítat, ale to je tak všechno. Obejmout dceru je teď úplně nejvíc,“ šťastně se usmívá Milan Sandner a svoji holčičku k sobě pevně tiskne.
Za mřížemi je ve svých jednatřiceti letech už podruhé a doufá, že naposledy. „Popral jsem se, opakovaně. Vzal jsem si prášky, hráblo mi v kouli a zbouchal jsem frajera s frajerkou. Dostal jsem trest 41 měsíců, snažím se, abych si mohl zažádat o zkrácení trestu,“ svěřuje se se svým příběhem.
O dceru se po dobu výkonu trestu stará Milanova maminka, protože vlastní matka holčičky o ni nejeví zájem. „Maminka je vážně nemocná, obávám se, že než mě pustí domů, už se jí nedočkám,“ nebrání se slzám.
Stejnobarevná trička, soutěže i společné foto
Možnost strávit den s rodinou mimo zdi věznice dostali ti, kteří takzvaně sekají latinu. „Byli vybráni odsouzení, kteří mají pozitivní přístup k výkonu trestu, plní si veškeré povinnosti, jsou pracovně zařazení,“ vysvětluje mluvčí věznice Danuše Vránová.
„Odsouzeni jsou za majetkové trestné činy nebo za maření soudního rozhodnutí. Chodí do zaměstnání mimo prostory věznice buď na nestřežená pracoviště nebo na pracoviště s volným pohybem,“ dodává.
Aby si děti s tátou den náležitě užily, byly pro ně připraveny soutěže, malování na obličej, kreativní workshopy a taky spousta dobrého jídla a pití. A aby bylo každému jasné, že rodina patří k sobě, dostali stejnobarevná trička, která jim zůstanou na památku i po skončení akce stejně jako společná fotografie.
„Chceme pomoci rodinám odsouzených. Většina rodin se rozpadá do tří let po uvěznění tatínka nebo maminky,“ vysvětluje cíle projektu Gabriela Kabátová, ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství.
Na prvním místě je podle ní posílení vazeb mezi rodiči a dětmi. Pro děti je totiž návštěva některého z rodičů ve vězení nesmírně stresující a řada rodičů zvažuje, jestli vůbec dítě na návštěvu vzít.
„Chceme, aby se tátové a jejich rodiny v tento den cítili dobře a vzpomněli si na něj i v době, kdy jim nebude nejlépe,“ doplňuje ředitelka.
Ztratil víc, než prodejem drog získal
Ve žlutých tričkách se fotí rodina Marcela Horvátha z Ústí nad Labem. Partnerka Sabina za ním sice jezdí na návštěvy pravidelně, ale teď s sebou vzala i děti. Ve vězení je Marcel už patnáct měsíců, což ještě není ani polovina uloženého trestu. A stejně jako ostatní doufá, že se sem už nikdy nevrátí.
„Spadl jsem do drog, bral jsem je a taky je prodával. Udělal jsem velkou chybu. Procházím léčením a věřím, že to se Sabinou ustojíme,“ klopí při svém vyprávění oči k zemi. „Lituju toho, moc. Nemůžu být s dětmi, přítelkyně je na to sama. Až mě pustí, budu žít řádný život,“ slibuje.
Nakročeno k tomu, aby to dopadlo dobře, má. Před nástupem do vězení pracoval s bagrem a k práci se může vrátit. „Lidem bych vzkázal, aby si, když páchají nějakou trestnou činnost uvědomili, co ztratí. Vlastně jsem si to uvědomil až tady,“ vyznává se ze svých pocitů a v náručí drží svého malého syna.
Svoji zkušenost s manželem ve vězení má i jedna z dobrovolnic, které při akci pomáhají. „Za neplacení výživného na děti z předchozího manželství byl manžel odsouzen na čtyři roky, naštěstí ho za dva roky pustili,“ vzpomíná na dobu před osmi lety Alexandra Čekanová.
„Že má problém, jsem věděla, ale netušila jsem, že za neplacení výživného se dává stejný trest jako třeba za znásilnění,“ ještě dnes nechápavě kroutí hlavou.
Do věznice v Kynšperku brala na návštěvy i malého syna a nerada na tu dobu vzpomíná. „Pro malého to bylo traumatizující, na návštěvě ozbrojená ochranka, všude byli psi, dítě muselo sedět a ani se s tátou nemohl pomazlit,“ vybavuje si okamžiky z návštěv.
Navíc manželovi během pobytu ve vězení zemřel tatínek a nemohl přijet ani na pohřeb. „Čekala jsem na něj. I to myslím přispělo ke zmírnění trestu,“ vysvětluje Alexandra s tím, že rodinné zázemí je pro lidi za mřížemi velmi důležité.
Pět věznic, osm sobot, 127 dětí
Akce Den s dítětem se v bělušické věznici konala letos už podruhé. Zájem o setkání s rodinou mimo areál věznice je podle ředitelky Mezinárodního vězeňského společenství neskutečný.
„Odsouzení nebo jejich rodiny z mnoha věznic nám píší, jestli se bude konat i u nich. Pro rodiny je to veliké povzbuzení,“ je si jistá Gabriela Kabátová.
„Rodinám odsouzených poskytujeme i sociální poradenství, aby věděli, o jaké dávky mohou žádat. Také jim radíme, jak se mají připravit na návrat partnera z vězení,“ vysvětluje ředitelka.
Projekt Den s dítětem probíhá již od roku 2018 s výjimkou loňského roku. To se nekonal kvůli protikoronavirovým opatřením. Dosud se do něj zapojilo pět věznic z celé republiky. V průběhu osmi sobot strávilo den se svými rodinami 88 odsouzených otců, 91 pečujících osob spolu se 127 dětmi.
