V Ústeckém kraji policie od začátku letošního roku do konce října eviduje už 603 skutků, při kterých byli násilnou či mravnostní trestnou činností poškozeni nezletilí do 15 let. Za celý loňský rok jich přitom bylo 573. K nejmenším je nutné chovat se šetrně, aby je výslech ještě více netraumatizoval.
Vedoucí litoměřického odboru sociálních věcí Renata Jurková uvádí jako hlavní přínos moderních výslechových místností to, že ubývá lidí, kteří se výslechu účastní.
„Dříve bývalo ve výslechové místnosti několik lidí – policisté, sociální pracovníci, učitelé, psychologové, soudce, zástupce Orgánu sociálně-právní ochrany dětí, což dítěti způsobovalo trauma. Dnes je s dítětem jen jeden pracovník. Ten je přes počítač v kontaktu s ostatními odborníky, kteří výslech sledují na kamerovém záznamu a odtud navrhují otázky, které pak vyšetřovatel klade dítěti,“ popisuje.
To, že z výslechu „odpadne“ několik neznámých lidí, umožňuje vytvořit přirozenější prostředí, ve kterém se dítě může aspoň trochu uvolnit. Místnost svým vzhledem a vybavením navíc působí jako dětský pokoj, kde si dítě během rozhovoru může hrát. Nejčastěji zde totiž probíhají výslechy dětí ve věku zhruba mezi pěti a deseti lety. Vždy ale záleží na mentální zralosti konkrétního dítěte.
Volný a příjemný rozhovor
„Rozhovor s dětmi musí být v prvé řadě šetrný, aby dítě neobtěžoval a neublížil mu. Komunikace by měla být formou volného a příjemného rozhovoru. Například by se nikdy neměla dvakrát opakovat stejná otázka,“ popisuje Jurková s tím, že většinou se zde řeší případy sexuálního zneužívání, pokusy o znásilnění nebo týrání.
Výslechové místnosti má i policie. U prostoru na litoměřickém úřadě je však podle Jurkové bonusem, že dítě není stresováno z policejního prostředí, kde se pohybují i lidé v uniformách. Kde se však výslech bude konat, je na posouzení sociálního pracovníka a vzájemné domluvě.
Dítě omámil a zneužíval. Ústavní soud teď oběti otevřel cestu k vyšší náhradě újmy |
Dítě se při výslechu musí cítit v bezpečí, nicméně cílem rozhovoru nadále zůstává zjistit skutečný stav věci. „Je potřeba si uvědomit, že se nemusí všechno zakládat na pravdě, protože dítě má velkou fantazii. Je potom na vyšetřovateli a dalších odbornících, aby posoudili, k čemu opravdu došlo,“ upozorňuje Jurková.
Odborníci ale vyšetřují všechny případy, kdy se dozvědí o možném porušování práv dítěte či trestném činu. „Řešíme i anonymní nahlášení. Provádíme šetření, zda se skutek zakládá na pravdě, i když oznamovatel nemá odvahu se podepsat,“ říká Jurková s tím, že i veřejnost by si měla možného násilí na dětech všímat a neříkat „mně do toho nic není“. „Oznamovací povinnost nahlásit, že dochází k trestnému činu, je dána zákonem,“ dodává.