Pokousání by znamenalo, že pracuji špatně, říká žena o rehabilitaci psů

  7:36
Před sedmi lety jezevčice Madla Dominiky Kylíškové občas zakulhala na zadní nohy. Důvodem byla těžká forma onemocnění kolenního kloubu. Operace by nepomohla. Majitelka se tak zajímala o jiné možnosti a objevila rehabilitační metody pohybového ústrojí zvířat. Dnes má v Chomutově rehabilitační centrum.

Dominika Kylíšková, která se v Chomutově věnuje rehabilitaci pro psy. | foto: Miroslava Strnadová, MF DNES

„S pejsky jsem svázaná od dětství. Vyrůstala jsem na vesnici a častěji než s kamarády jsem běhala se psy do přírody. Dneska je ze mě ‚šmrdlák ruční‘, jak si mezi terapeuty říkáme,“ líčí mladá žena s tím, že rehabilitace pro psy je obor, který je na vzestupu a péči terapeutů vyhledává čím dál širší spektrum pejskařů.

Podle ní je rehabilitace vhodná nejen pro pejsky při chronických nemocech pohybového aparátu či po úrazech a operacích, ale velmi důležitá je také prevence a předcházení různým problémům, které během života psa vznikají.

„Často dochází k mikrozraněním při seskoku pejska na tvrdé a klouzavé podlahy, kdy může dojít k drobnému posunu krčního obratle, posunutí ramene, natažení vazů. Na kondici psa se to ani nemusí v první chvíli projevit, dokud se tyto mikroproblémy nenastřádají do větších zdravotních komplikací,“ popisuje Kylíšková.

Otevřením rehabilitačního centra si splnila dlouholetý sen. Absolvovala řadu odborných kurzů a je doporučeným terapeutem Dornovy metody pro zvířata. Jde o jemnou manuální terapii, při níž se kloubní spojení navrátí do správné fyziologické polohy.

Věnuje se také osteodynamice, která vychází z Dornovy metody, kraniosakrální terapie a osteopatie. Osteodynamika se zaměřuje na práci s fasciálním systémem a ovlivňuje funkci tkání na buněčné úrovni. Obě metody jsou vhodné jak pro zvířata, tak pro člověka.

„V současnosti se věnuji terapii psů, ale do budoucna plánuji rozšířit terapeutické služby na velká zvířata a také lidi,“ nastiňuje.

Nezvyklé povolání ji zatím neuživí, svůj čas dělí ještě na práci v pojišťovacím sektoru. „Někdy je to opravdu velký časový zápřah, ale práce se zvířaty mě velmi baví a doufám, že rehabilitačnímu centru se budu jednou věnovat naplno,“ přeje si.

Kromě rehabilitačních technik je nutné, aby zvířecí terapeut měl hodně empatie a hlavně cit v rukou. „Musím cítit a reagovat na všechny podněty, které pejsek vysílá, ať je to drobné stáhnutí tkáně, vytřeštění očí… To jsou informace, že je nějaký problém. Terapeut musí také umět pejska uklidnit a často i jejich majitele, kteří jsou někdy vyjukanější než jejich čtyřnohý parťák. Vzpomínám si na majitelku starší čivavy, při práci mi ‚křuplo‘ koleno (přeskočila mi patela), paní vytřeštila oči, vzala mi pejska a už se chystala k odchodu se slovy: Co jste jí to udělala? Vysvětlila jsem jí, že to bylo moje koleno, a mohla jsem pokračovat.“

Terapii poskytuje všem pejskům bez rozdílu plemene, váhy či velikosti. „Nejmenšího pacienta jsem měla čivavu, největšího deerhounda,“ popisuje.

Rozchodila ochrnutou fenku

Při rehabilitaci nevyžaduje, aby měl pejsek náhubek či košík. „Nasazuji ho jen v případě, kdy si to vyloženě přeje páníček nebo je opravdu agresivní při sebemenším dotyku. Žádný pes mě při rehabilitaci nepokousal, kdyby se to stalo, byla bych špatný terapeut.“

Nejvíce ji těší, když pejsek přestane mít problémy s pohybovým ústrojím. „Ale není to jen moje zásluha. Velmi důležité je, aby s pejsky správně pracovali a cvičili i jejich majitelé doma,“ říká.

Podařilo se jí také rozchodit ochrnutou fenku. „Bertička měla delší problémy s chůzí. Když přestaly zabírat injekce s léky, dostala se mi do rukou s diagnózou vyhřezlá plotýnka. Už po první terapii bylo vidět zlepšení. Do dvou měsíců dokázala chodit a běhat,“ vzpomíná.

Co ji na této práci nejvíce baví? „Do práce se chodím mazlit s pejsky a přitom jim pomáhám ulevit od bolesti,“ uvádí.