Malé ryby se ve vodních tocích líhly od počátku března ve speciálních inkubačních schránkách. „Metoda líhnutí jiker v plovoucích inkubačních schránkách se nám jednoznačně osvědčila, úspěšnost zdaleka přesahuje 95 procent,“ uvedl Jiří Křesina ze spolku Beleco, který se zabývá návratem dříve vyhubeného lososa do českých řek.
V porovnání s metodou používanou v minulosti, kdy se malé rybičky přivážely z líhně, je podle něho současný přístup výrazně šetrnější a méně stresující. „Plůdek si od začátku vývoje zvyká na mateřské prostředí. Proto tuto metodu využíváme nejen pro inkubaci lososů, ale i dalších domácích druhů ryb na jiných vodních tocích,“ dodal Křesina.
Vlastní vypouštění však dále probíhá postaru. Dobrovolníci obdrží svou dávku čerstvě vylíhnutých rybiček do vědra naplněného potoční vodou a vypouštějí je postupně, po několika málo jedincích, podél břehů říčky pomocí sběračky či rybářské síťky.
„Malé ryby po vypuštění ve vodním toku setrvávají další zhruba rok až dva, než dorostou do velikosti, kdy se mohou vydat na svou pouť do Severního moře. Tam dosahují dospělosti a po dalších zhruba dvou letech se mohou vydat na cestu zpět do domovské říčky, kde se pokusí založit další generaci. Při tahu po proudu i proti němu, ale i přímo v moři musí čelit řadě překážek,“ popsal mluvčí správy národního parku Tomáš Salov.
Zranitelné ekosystémy
Říčka Kamenice a dolní tok Labe na českém území jsou dnes jedinými místy, kde se u nás s lososy můžeme setkat. „Je tomu tak i díky všestranné podpoře odborných organizací, ale i laické veřejnosti. Návratový projekt lososů obecných ukazuje na fakt, že vodní ekosystémy jsou velmi zranitelné. Zlepšování jejich stavu i migrační prostupnosti proto musíme všichni věnovat velkou pozornost,“ doplnil ředitel Správy národního parku České Švýcarsko Petr Kříž.
Lososi obecní byli v minulosti obvyklými obyvateli přítoků Labe i Vltavy. K jejich vyhubení, vedle intenzivního rybolovu v době jejich migrace, silně přispělo industriální znečištění vod v době průmyslové revoluce i postupující výstavba příčných překážek, například Masarykových zdymadel v Ústí nad Labem. „V Kamenici byli lososi vyhubeni nejpozději v roce 1923, v Labi byli poslední jedinci spatřeni po roce 1945,“ přiblížil Salov.
