V Česku ročně utone zhruba 200 lidí. V porovnání se sousedními státy například Německem, nebo i přímořským Španělskem, je to třikrát víc. Záchranáři i policisté se domnívají, že Češi bezpečnostní pravidla na vodě dlouhodobě podceňují. Roční počty utonulých jsou ale podle soudního znalce Jana Sedláčka stejné jako v případě spolujezdců v automobilech nebo cyklistů. Velmi vážné jsou také trvalé následky, které lidé v případě tonutí mají. „Když máte deset lidí po dopravní nehodě na ARO (anesteziologické a resuscitační oddělení), tak se jich do běžného života vrátí osm, z tonoucích deseti osob ale jen dvě. Důvodem jsou vážná poškození mozku, která vznikají v důsledku dušení,“ popisuje Sedláček. Podle něj je zvláštní, že si trvalé následky nespočítají ani pojišťovny, protože to je nákladná péče. Jan Sedláček tvrdí, že se stát prevenci utonutí dostatečně nevěnuje a nechává to na neziskových organizacích, které ale mají omezené finanční zdroje.

Lidé si musejí uvědomit, že na vodě platí bezpečnostní pravidla stejně jako na silnicích. Dodržovat je pak musejí plavci, kormidelníci, rybáři nebo i vodáci. První náměstek policejního Tomáš Lerch vysvětluje, že tak jako za volantem je potřeba vzájemná ohleduplnost. „Je to apel na vzájemný respekt. Například, aby plavci neplavali do vodního koridoru pro lodě, zároveň vůdci malých plavidel nesmějí jezdit do oblastí vyhrazených pro plavání a tak dále.“ Policisté se chtějí také v letošní preventivní akci „Bezpečně u vody“ zaměřit na rodiny. Rodiče často podceňují dohled nad svými potomky, nebo používání záchranných pomůcek, jako jsou vesty. „Stejně tak chceme vysvětlovat dětem, aby neskákaly do míst, která neznají. Zároveň by neměly přeceňovat svoje plavecké síly,“ říká Tomáš Lerch, první náměstek policejního prezidenta. Dohled na dítě lidé často podceňují i ve svých bazénech na zahradách. Podle Jana Sedláčka se tu děti mnohdy koupou bez dohledu. „Je potřeba, aby jeden dospělý nepřetržitě sledoval dění kolem bazénu. Nelze spoléhat na to, že děti místo znají. O důsledcích tonutí pak rozhodují vteřiny, které dítě stráví pod vodou.“ Podle záchranáře má tonoucí plavec přibližně dvě minuty, než skončí pod vodou. U neplavců je limit mnohem nižší. „Bazény by navíc měly být zabezpečené tak, aby se do něj malé dítě samo nedostalo,“ uzavírá Jan Sedláček.

Autor: Markéta Imlaufová, Rádio Impuls