Petr Pavel u sebe mívá zbraň i když je v civilu. „Já mám zbrojní průkaz, který mě k držení zbraně opravňuje, takže v některých situacích jsem ji nosil. Teď už méně, protože chodím mnohem víc mezi lidi.“ Petr Pavel je ale přesvědčený o tom, že by se byl schopný bránit i vlastníma rukama.

Návrat k vojenským parašutistům už by ale nezvládl. Ve vysílání zavzpomínal na to, jak v minulosti sloužil u speciálních jednotek, kde splňoval vysoké fyzické i psychické požadavky. Na členy těchto útvarů bývají uplatňované ještě přísnější nároky, než na zbytek armády. „Samozřejmě s věkem člověk ztrácí nejenom na té fyzické, ale i na té psychické odolnosti. Určitě už bych nedokázal to, co dnes dokážou vojáci dnešních speciálních sil. Myslím si, že mi to hodně dalo a že jsem možná nejenom fyzicky, ale i psychicky odolnější, než je většina mých vrstevníků.“

Petr Pavel by i jako prezident rád jezdil na své motorce. Svou vášeň by nerad opouštěl. Přestože se musí hlava státu chovat podle protokolu tak, aby svou osobu neohrozil, je přesvědčený, že by se svou ochrankou našel řešení, které by mu občasnou jízdu na svém stroji umožnilo. „Pokud například Václav Klaus mohl jezdit na sjezdovce na lyžích, proč by nemohl případně prezident Pavel jezdit na motorce. Já jsem měl ochranku 24 hodin 7 dní v týdnu, když jsem byl předsedou vojenského výboru NATO a polovina mého týmu ochránců byli motorkáři. Ne že bych si je podle toho vybíral. Když jsme někam jeli na motorkách, tak jsme jeli jako parta kamarádů.“

Podívejte se na celý rozhovor: