Vnitřním veřejným místem je například nádraží. V budově ve středočeském Kolíně ale nosí roušku jen zhruba polovina cestujících. Ve frontě na jízdenky ji lidé nasazenou měli, o pár metrů dál na lavičce ale sedávají cestující, kteří se nezakrývají. Podobnou situaci zaznamenalo Rádio Impuls i v Praze. Lidé si roušku nasazují výhradně až do vlaku. Ne vždy to ale i v dopravním prostředku vydrží. Často nechávají nezakrytý alespoň nos a dýchají přes něj. V takovém případě ale rouška podle epidemiologa Rastislava Maďara ztrácí smysl. „Největší virová nálož bývá právě v nose.“
Také lázně musejí dbát na hygienická pravidla. O to víc, že jejich klienty jsou častěji lidé z rizikové skupiny - tedy chronicky nemocní senioři. Třeba v Poděbradech se v lázeňských domech musejí klienti pohybovat v rouškách. Mezi hlavní léčebné procedury tam patří uhličité koupele, při nichž pacient leží ve vaně. „V takovém případě roušku mít nemusí. Navlhla by. Pokud jde o všechny ostatní aktivity a procedury na suchu, rouška je nutná,“ řekla Impulsu mluvčí Michaela Symonová. Ta dále potvrdila, že se v Poděbradech lázeňský byznys pomalu dává do pořádku. Nejsou tam totiž úplně závislí na zahraniční klientele. V současné době zájem o letní pobyty dokonce roste.
Nejdisciplinovanější jsou lidé v obchodech. Ať už v hypermarketech, supermarketech, nebo menších prodejnách. Do obchodu si bez roušky nikdo nedovolí vejít a skutečně si je zákazníci sundávají až po zaplacení.
Rozvolňování je znát i v knihovnách. Už je možné tam v rukavicích pracovat na počítači, odevzdané knihy nemusí být ve třídenní karanténě a personál za plexisklem může být bez roušky. Klienti však zakrytí zůstat musejí. „Stává se, že lidé roušku zapomenou. To se pak na patě otočí a musejí se pro ni vrátit domů,“ popisuje jedna z poděbradských knihovnic.
Zmatení jsou lidé také na bazénech a koupalištích. Tam byla ještě před nedávnem rouška povinná, dnes už ji nosit nemusíte. Nenosí se ani při cvičení v posilovně.
Poslechněte si reportáž ze záznamu: