„S oblibou říkáme, že Evropská unie se má zabývat přednostně zásadními záležitostmi a u věcí méně důležitých být zdrženlivější,“ uvedl předseda komise Jean-Claude Juncker. A proto by se podle něj měly členské státy samy rozhodnout, zda se jejich občané budou řídit letním nebo zimním časem. Podle jeho slov je to otázka subsidiarity a věří, že parlament a rada budou téhož názoru a naleznou fungující řešení.
Komise navrhla postup, podle kterého by každá unijní země do dubna 2019 oznámila, zda u sebe zamýšlí zavést trvalý letní nebo zimní čas. Poslední povinná změna ze zimního na letní čas by proběhla v neděli 31. března 2019.
Členské státy, které by poté chtěly trvale přejít na zimní čas, to budou moci udělat při poslední změně letního času na zimní, a to v neděli 27. října 2019. Po tomto datu už nebudou žádné další sezónní změny času možné. Pro dodržení takového plánu je ale nutné, aby europarlament a členské státy návrh komise odsouhlasily do března 2019.
Evropská komise tak reaguje na výsledky nedávného průzkumu, ve kterém se většina ze 4,6 milionu občanů EU, kteří se do ní zapojili, vyslovila pro zrušení přechodu na letní čas. Největší zájem o anketu měli lidé v Německu, odkud jich hlasovaly tři miliony.
Ze strany Evropského parlamentu je podpora prakticky jistá, právě z europarlamentu vyšla letos v únoru výzva, aby se vyhodnotily přínosy a rizika střídání letního a zimního času a případně se navrhlo ukončení této praxe. Postup europarlamentu byl reakcí na občanské iniciativy a petice, které se řadu let odvolávají na možné negativní dopady střídání času na zdraví.
Podpora zrušení střídání letního a zimního času ale není mezi jednotlivými členskými státy Unie tak jednoznačná. Velkými zastánci zrušení přechodů na letní čas jsou například státy Pobaltí.
V českých zemích byl poprvé letní čas zaveden za první světové války v letech 1915 a 1916 a opět se vrátil za druhé světové války v roce 1940. Trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v roce 1979 po energetické krizi z mrazivého počátku tohoto roku.
Až do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců. Od roku 1996 se prodloužil na sedm měsíců a jeho délka se shoduje s termínem uvedeným ve směrnicích Evropského parlamentu a Evropské rady.