Přestože v Anglii jezdily vlaky už přes dvacet let, v řadě zemí se na ně pořád pohlíželo jako na pomoc podezřelým živlům, jejichž pohyb se pak nedá kontrolovat. A také jako na nebezpečí pro zdraví cestujících i lidí žijících v blízkosti tratí.
Dostat železnici do české části rakousko-uherského mocnářství naráželo na mnohá úskalí. Churavějící a stárnoucí monarcha František I. totiž „podezřelým novotám čpícím čertovinou“, jako byla třeba železná dráha, moc nehověl. Věci se začaly hýbat až po jeho smrti v roce 1835.
Jak nádraží měnilo jména
|
Stavbu kolejí z Břeclavi přes Olomouc do Prahy brzdily dělnické stávky, nedostatek dřeva na pražce nebo vesničané, kteří kradli vyměřovací kolíky. Vojáci zas bránili tomu, aby trať vedla přes pražské opevnění. Přesto bylo za šest let hotovo.
Původně se uvažovalo, že železnice bude v Praze končit už v Karlíně. To však rozhodně odmítli pražští měšťané, protože jim už tehdy bylo jasné, že by to znamenalo hospodářský rozvoj Karlína na úkor vnitřního města. Prahu také svíral mohutný krunýř hradeb a dráha se musela protáhnout šesti brankami v jejích zdech.
Hotová nebyla ani nádražní budova na místě bývalých zelinářských zahrad, kam necelý rok před příjezdem prvního vlaku nastoupily čtyři tisíce dělníků. Kromě jiného místy museli na plochu nasypat až 15 metrů navážky.
První vlak přijel do Prahy před 180 lety, hlavní město oslaví výročí železnice |
První vlak tažený parní lokomotivou přijel do Prazy 20. srpna 1845 v půl páté odpoledne. Příjezd doprovázely výstřely z děl, dým, rachot i slavobrána s nápisem „Willkommen“. V čele vlaku stála lokomotiva s vlasteneckým jménem Bohemie a řídil ji samotný Jan Perner, tehdy mladý inženýr, který měl hlavní zásluhu na tom, že se železnice do Prahy vůbec dostala.
Za Bohemií dorazily dvojjazyčně označené lokomotivy Praha/Prag a Olomouc/Olmütz. Šlo o nejmodernější stroje na rakouských železnicích z dílen lokomotivky Günther s maximální rychlostí 40 kilometrů v hodině. Jízda z Hané do Prahy trvala s ceremoniemi a zastávkami zhruba deset hodin, čistý čas jízdy byl necelých osm hodin.
Oslavy prvního vlaku v Praze trvaly tři dny. Na Pražském hradě se k recepci sešlo 750 lidí. Ve Stavovském divadle byla uvedena speciálně pro tuto příležitost napsaná divadelní hra Nur Eisenbahn (Pouze železnice), jako přídavek se k ní hrála vlastenecká hymna Kde domov můj.
Pravidelný provoz vlakem z Prahy a do ní začal o měsíc později. Ze stanice, zvané tehdy prostě „Praha“, vyjely první vlaky v září 1845. Cesta až do Vídně tehdy trvala přes 16 hodin, nejlevnější lístek ve třetí třídě stál devět zlatých a 40 krejcarů. Vlaky tehdy na noc zůstávaly mimo město, protože se zavíraly městské brány.