Verneovky si s chutí přečtu i dnes, říká grafik Bauer. Vystavuje v Berouně

  7:12,  aktualizováno  16:12
Výstava originálních grafických listů a ex libris Milana Bauera, inspirovaných slavnými romány spisovatele Julesa Verna, začala tento týden v berounské městské galerii. Přístupná je do pátku 21. února.

Výtvarník Milan Bauer ve své pracovně v plzeňském divadle Alfa. (15. ledna 2020) | foto: Petr EretMAFRA

Stařičké automobily, vzducholodě, balony i fantaskní samohyby a až strašidelné biomechanoidy plní posledních několik let grafické listy Milana Bauera.

Fotogalerie

„Minulý rok jsem dokončil sérii ex libris, malých grafických lístků, které si objednávají sběratelé. Byly inspirované několika verneovkami,“ popisuje grafik, jak se rodil základ pro výstavu Putování za Julesem Vernem, která má ve středu od 17 hodin vernisáž v berounské městské galerii.

Ke kterým Vernovým románům jste dělal ex libris?
Byla to Cesta do středu Země, Tajuplný ostrov, Cesta kolem světa za 80 dní, Dvacet tisíc mil pod mořem a Maják na konci světa. Kromě ex libris vznikly ještě dva větší grafické listy s verneovskou tematikou pro výstavu ve Francii. Francouzi jsou patrioté a jsou na svého Verna hrdí i po více než sto letech.

Četl jste v dětství verneovky?
Nejen četl. Měl jsem hodně rád i filmové adaptace jeho knih od Karla Zemana. Nedávno, když můj syn dospíval a kupovali jsme mu nová vydání Vernových románů převyprávěných Ondřejem Neffem, jsem si je s chutí znovu přečetl.

Kdy jste začínal s grafikou? Původně jste studoval střední školu keramickou v Bechyni...
Už na škole jsem zjistil, že pro mě modelování a trojrozměrný prostor nebude to pravé. Přitahovala mě spíš kresba a grafika. Po skončení školy jsem se věnoval už jen grafice. Přivedl mě k ní výtvarník Spytimír Bursík. Jeho dcera se mnou studovala v Bechyni. Ukázal mi všechny grafické techniky.

Na vašich grafických listech jsou starodávné stroje, samohyby, lokomotivy či motocykly. Některé jsou inspirované dosud neobjeveným vynálezcem Ferdinandem Gramatikou. Nenašla jsem o něm nikde ani zmínku. Není stejného původu jako Jára Cimrman?
Určitě ano (usmívá se). To ta naše česká poetická duše. Kdybychom neprozradili, že je fiktivní jako Jára Cimrman, pak o něm můžu říct, že jsou vrstevníci. Oba žili na přelomu předminulého a minulého století a zažili závěrečné dějství c. k. mocnářství. Ferdinand Gramatika byl učitelem přírodopisu a fyziky. Protože ho nebavilo učit, zkoušel si v kabinetu sestavovat různé stroječky a kombinoval je s živočišnými proprietami. Jeho věci byly hezké na pohled, ale byly naprosto nefunkční.

Milan Bauer

  • Český grafik, který s oblibou ztvárňuje starodávné stroje a technické předměty.
  • Grafice se začal věnovat před více než 40 lety při studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, kde vystudoval keramický obor. Grafické techniky soukromě studoval u pražského výtvarníka Spytimíra Bursíka.
  • V poslední době tvoří nejčastěji technikou klasického čárového leptu. Kromě grafických listů a ex libris dělá také grafický design, grafické úpravy knih (Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla dřevem) a poštovní známky (Brněnská koněspřežka, Parník Vltava).
  • Jeho grafiky inspirované romány Julesa Verna jsou do 21. února k vidění v berounské Městské galerii.
  • Narodil se 11. srpna 1960 v Plzni, kde stále žije a tvoří.

Měl jste někdy chuť sestrojit některý ze samohybů z vašich grafických listů?
To mám celý život! Nejsem ale tak šikovný, abych to dokázal. Můj kamarád, ilustrátor Dalibor Nesnídal, se některými mými grafikami inspiroval a vytvořil podle nich stroje. Sestrojil třeba hned několik mechanických ryb. Měli jsme je na společných výstavách.

Vedle starodávných strojů se na vašich grafických listech objevují také zvířata a hudební nástroje. Čím vás přitahují?
Okouzlily mě nádherné staré zvířetníky Edvarda Béma, u kterých se mi líbí grafické ztvárnění. Vznikaly technikou silografie (technika dřevorytu užívaná hlavně v 18. a 19. stol. – pozn. red.). To inspiruje hodně výtvarníků. Často některé z Bémových zvířat začnu předělávat stylem Ferdinanda Gramatiky.

A hudební nástroje?
Hraju trošku na kytaru. Moje děti jsou rovněž muzikanti a bratr staví kytary. Jeden grafický list jsem dělal pro Vladimíra Mišíka k narozeninám. Je na něm fiktivní zdobená kytara se zátiším. Když byl u mě v ateliéru, zalíbila se mu, a tak jsem mu ji zarámoval.

Jakou technikou vznikají vaše grafiky?
Dělám lepty. Je to technika tisku z hloubky – rytina nebo suchá jehla. Kresbu ryji do měděných desek, které předtím pokryji speciálním voskem. Desku „začoudím“ nad svíčkou a pak se do tohoto vosku stranově obráceně vyrývá kresba. Tu potom leptám v kyselině. Délkou leptání se určuje síla čar. Když leptáte déle, je čára tmavší. Je to celkem náročná technika a už ji moc lidí nedělá. Základy se naučíte i ve víkendovém kurzu, ale techniku pilujete řadu let. Letos mi bude šedesát a po čtyřiceti letech už umím vyleptat přesně to, co chci. Stejně ale občas něco pokazím. Člověk nemá zpychnout. Učíme se celý život.

Kulatiny oslavíte letos v srpnu. Chystáte nějakou retrospektivní výstavu?
Ano. V barokním komplexu Mariánská Týnice na severním Plzeňsku od 15. srpna. Budu tam mít staré věci i pokusy z mládí. Na to se hodně těším. Když jsem dodělal soubor verneovských motivů o velikosti 10 x 15 centimetrů, řekl jsem si, že je udělám větší. Teď jsem toho plný a začínám grafikou s pravěkým ještěrem. Mám ji v hlavě, vím, jak bude vypadat, ještě ji musím „vysedět“ – přenést z hlavy na desku, vyleptat a otisknout.