Léto ve znamení vlaků, na středočeské koleje vyjedou historické soupravy

  7:34,  aktualizováno  12:34
Červený motoráček zvaný Hurvínek byl vyroben v prosinci roku 1949 v kopřivnické továrně Tatra. Na první zkušební jízdu vyjel na trati Choceň – Týniště nad Orlicí – Hradec Králové o několik měsíců později. Právě Hradec Králové byl několik let jeho domovem, od konce 60. let pak sloužil v Mladé Boleslavi.

Vlak složený ze 2 motorových vozů M 131.1, za povšimnutí stojí rozdílný způsob značení v různých obdobích. | foto: Radek Folprecht

Poslední jízdu s cestujícími podnikl Hurvínek v únoru 1982. Pak už pro něj nebylo využití. Na konci 80. let ho zachránili nadšenci z mladoboleslavské organizace Československé vědeckotechnické společnosti a od roku 1994 ho provozuje Mladoboleslavský železniční spolek, který s ním během srpnových víkendů vyráží na trať.

„První letošní jízda ‚S lokálkou kolem Humprechtu‘ se uskutečnila o uplynulém víkendu. Motoráček má kapacitu 49 míst, je ale možné za něj připojit ještě další vůz – když je více lidí,“ přibližuje Martin Bárta, předseda Mladoboleslavského železničního spolku.

Hurvínkem do Jičína

Hurvínek vyjíždí každý srpnový víkend z hlavního nádraží v Mladé Boleslavi přes Bakov nad Jizerou, Dolní Bousov a Kopidlno do Jičína a zpět. Po cestě je řada zajímavých turistických cílů, například hrady Zvířetice, Valečov, Trosky a Kost, zámky Humprecht a Dětenice, muzeum motocyklů Jawa Rabakov i samotný Jičín. Jízdenky se kupují přímo ve vlaku, platí pro ně zvláštní tarif.

Červený motoráček zvaný Hurvínek má kapacitu 49 míst, ale je možné za něj připojit ještě další vůz.

„Vlak jede po trati, kterou využívá soukromá společnost pro zkoušení nových technologií. Cestující tak mají jedinečnou příležitost projet se historickým vlakem po úseku, kde vlaky jinak nejezdí – jedná se o úsek z Dolního Bousova do Kopidlna,“ láká k výletu Bárta a připomíná, že závěrečná jízda poslední prázdninovou neděli bude speciální. Cestující poveze parní vlak.

„Parní lokomotivy už moc nejezdí, ač jich v republice máme dost. Jejich údržba je totiž nákladná, takže těch, které mohou jezdit, je málo,“ říká Bárta. Vlak potáhne unikátní lokomotiva – takzvaná ventilovka. Má netypický ventilový rozvod páry a právě jemu vděčí za svoje jméno. Do provozu byla uvedena v roce 1927, ale do České republiky se dostala až v roce 2016.

Řepařská úzkokolejka

Milovníci historických vlaků by si neměli nechat ujít ani návštěvu Kolínské řepařské drážky. Polabské řepařské drážky vznikaly na přelomu 19. a 20. století a jejich délka dosáhla více než 130 kilometrů. Nejstarší drážkou byla právě ta kolínská postavená v roce 1894.

Vedla z Kolínského cukrovaru do Býchor a do Jestřábí Lhoty. Trať dlouhá 10,6 kilometru svému účelu sloužila téměř 70 let. Pak ale několik desetiletí zarůstala trávou a teprve v roce 2000 vzniklo občanské sdružení Klub pro obnovu Kolínské řepařské drážky, které si dalo za cíl obnovit alespoň její část. Podařilo se jim zprovoznit 4,5 kilometru úzkorozchodné dráhy, areál nádraží v Kolíně-Sendražicích, kde je i muzeum s modelovým kolejištěm, a koncovou stanici v Býchorech.

Od května do října po ní jezdí vlaky každý víkend. Střídají se lokomotivy, které je táhnou – parní nebo dieselové. S dieselovou lokomotivou se zájemci mohou svézt také o prázdninových středách.