Sportovní svět přijímá uprchlické děti, nejvíce jich v Praze hraje fotbal

Klubový autobus fotbalové Sparty ten den výjimečně nevezl útočníka Adama Hložka a jeho spoluhráče na zápas. Vyrazil totiž na hranice Ukrajiny vyzvednout válečné uprchlíky. Šlo o malé fotbalisty z vesnice Minaj v Užhorodském okrese a jejich rodinné příslušníky.

„Od vedení klubu jsme dostali během dvou hodin zelenou, abychom autobusem na Ukrajinu pro hráče FC Minaj jeli. Ani jsme v tu chvíli neměli propočítané náklady,“ popsala Irena Smetanová, manažerka komunitních projektů Sparty. Fotbalový klub jim zajistil ubytování, pravidelné tréninky, vybavení i školní docházku.

6 fotografií

Sportovní svět v Praze začíná uprchlické děti pomalu přijímat za své. Dvě děti z Ukrajiny mají i ve veslařském klubu ČVK Praha.

„Máme zatím kluka a holku. U ní je to o poznání jednodušší, protože předtím veslovala. Jelikož ví co a jak, tak se zapojila rovnou do tréninku k holkám ze své věkové skupiny a už spolu jezdí posádky,“ uvádí úspěšný příklad integrace Ukrajinců do pražského sportu trenérka ČVK Monika Perglerová.

Zkušenost více než pěti desítek pražských trenérů oslovených redakcí MF DNES je v mnoha případech podobná. Komunikace se ve sportovním prostředí liší pouze v detailech a noví hráči se s trenérem nakonec vždycky nějak domluví.

„Problémy s domluvou nemáme, taekwondo je hodně mezinárodní sport a už před válkou k nám chodilo mnoho Ukrajinců,“ popisuje Tereza Lee Neumanová z klubu korejských bojových umění Taehan Praha. Podle ní je toto korejské umění sebeobrany na Ukrajině velmi populární. Od války se do klubu registrovalo dvaadvacet dětí z uprchlických rodin. Spolku nemusí nic platit, na tři stovky je vyjde akorát členství v tuzemském svazu, aby mohli za Taehan nastupovat v oficiálních soutěžích. 

Problém s registrací nikdo z nově příchozích neměl, chaos přinesl spíše odlišný systém hodnocení. „Ukrajinské děti jsou z domova zvyklé na jinou stupnici výkonnosti. Fialový pásek u nás znamená něco jiného než u nich. Měli jsme tedy ze začátku potíže děti rozřadit do správných kategorií,“ vysvětluje manažerka klubu.

Zdlouhavá registrace u FIFA

Nejvíce nově příchozích Ukrajinců zatím hlásí přirozeně nejrozšířenější sport, tedy fotbal. Mladí Ukrajinci by se pochopitelně i v kopané rádi zapojili do zápasů. Do cesty se jim však mnohdy staví legislativa.

Prvním krokem při registraci cizince je jeho registrace ve Fotbalové asociaci České republiky (FAČR). Následně je ale třeba, aby konkrétního hráče schválila mezinárodní fotbalová federace FIFA. K tomuto kroku musí nový klub ve spolupráci s FAČR doložit osobní doklady hráče i rodičů, přičemž navíc hráč dokládá potvrzení o statutu uprchlíka rodiče. Registrace hráče je možná trochu překvapivě jednodušší v případě, kdy hráč do Česka přicestoval sám. Za takové situace lze totiž jednotlivé dokumenty nahradit čestným prohlášením.

„Na základě dosavadní komunikace s FAČR však víme, že bylo prozatím jen velmi málo hráčů, u kterých se podařilo registraci zdárně dokončit,“ informuje Markéta Seifertová z fotbalového klubu SK Motorlet.

Právník FAČR Jiří Hendrich pro MF DNES potvrdil, že v rámci Prahy se zatím podařilo registrovat pouze kolem dvaceti hráčů. Lhůtu pro zapsání zahraničních hráčů FAČR nově prodloužila do zítřka, tedy do 7. dubna. Kluby oslovené redakcí však doufají, že se termín pro zapsání znovu prodlouží.

U dětí hrozí šikana

S další integrací ukrajinských dětí do českých sportovních klubů mohou podle sportovních psychologů nastat problémy. Sport sice může být dobrou terapií, děti jsou však při zařazení cizince do týmu někdy nekompromisní.

„Jakákoliv jinakost je vždy náročná právě z pohledu přijetí nového člena, který mnohdy nerozumí pokynům. Může si připadat odstrčený anebo může působit hloupě,“ říká sportovní psycholožka Gabriela Kloudová.

V dětském kolektivu je toto riziko podle Kloudové daleko větší. Děti totiž racionálně nerozumějí všem problémům, kterým cizinec v jiné zemi čelí, a tak si můžou nového člena vybrat za oběť šikany.

„Tady je opět důležité, aby byla celá situace řádně vysvětlena vhodným způsobem pro děti a aby trenéři dokázali nově příchozího podpořit. Hlavní problém tedy bude jazyková bariéra, ale obávám se, že často i finanční. Většinu sportů musí dotovat i rodiče, ať už jsou to členské příspěvky, vybavení, oblečení nebo třeba soustředění,“ uzavírá psycholožka.