Správce orloje se neměnil 160 let

Pražský orloj

Párkrát už byl v tak katastrofálním stavu, že se ho podařilo zachránit doslova za minutu dvanáct, přesněji „za minutu západ“, protože ve středověku den končil západem slunce. Na pražském orloji je středověký ciferník s 24 hodinami stále.

Prošel několika velkými rekonstrukcemi, ta poslední v roce 2018 byla načasována ke stoletému výročí vzniku československého státu. Při rekonstrukci v roce 1860 se do obnovy zapojil tehdejší radní, významný hodinář Ludvík Hainz bez nároku na honorář, ale s výhradou, že jeho firma se bude o orloj starat. A stará se dosud.

První smrtka, pak apoštolové, nakonec kohout

Dole kalendář, nahoře astronomický ciferník.

Každá nová hodina je na orloji jako divadlo. Nejdřív začne smrtka zvonit umíráček a otáčet přesýpací hodiny. Zároveň se dají do pohybu další tři figurky – marnivec se prohlíží v zrcadle, lakomec potřásá měšcem a hrozí holí a Turek, symbol neřesti a rozkoše, kroutí hlavou.

Nad ciferníkem se otevřou dvě okénka a v nich se postupně ukáže 12 apoštolů. Každý se mírně otočí k divákům, svatý Petr zvedne ruku a požehná, svatý Pavel kývne na znamení souhlasu a svatý Tomáš zavrtí hlavou jako nevěřící.

Na konci zakokrhá zlatý kohout – symbol odvahy a ostražitosti. Podle pověsti při jeho ranním kokrhání prchají démoni temnot a noci. Na orloji se poprvé objevil až v roce 1886, při poslední velké rekonstrukci před sedmi lety dostal nový zlatý kabát.

Co ukazuje astronomický a kalendářní ciferník?

Astronomický orloj na Staroměstské radnici ukazuje nejen čas a datum, ale i polohu Slunce, fáze Měsíce, astronomické cykly a svátky křesťanského kalendáře. Jako jediný na světě dodnes měří babylonský (hvězdný) a staročeský čas.

Jen málokdo se ale dokáže orientovat ve složitém systému astronomického a kalendářního ciferníku. Přitom zobrazení pohybu těles na obloze bylo základním úkolem orloje a časomíra byla pouze druhotným prvkem. Na rozdíl od olomouckého je pražský orloj geocentrický – středem vesmíru je na něm Země a všechna nebeská tělesa, tedy i Slunce a Měsíc, krouží kolem ní.

Astronomický ciferník, inspirovaný astrolábem, vychází z představy vesmíru, kterou si lidé ve středověku udělali při pohledu oblohu, a znázorňuje pohyb Slunce, Měsíce a hvězd.

Co je to astroláb? Historický přístroj na určování času i polohy vesmírných těles, jehož původ podle některých zdrojů sahá až do starověku. Profesor Petr Ponížil z Ústavu fyziky a materiálového inženýrství na Fakultě technologické UTB ukazuje přístroj astroláb.

A protože tehdy lidé měřili čas podle západu slunce, končila se západem i čtyřiadvacátá hodina. Proto jsou čísla na vnějším prstenci od jedné do čtyřiadvaceti. Současné hodiny, které ukazují čas od jedné do dvanácti, přibyly v 16. století. Zatímco zlatá ruka ukazuje čas, symbol Slunce se pohybuje nad barevným pozadím, kdy modrá znamená den, červená svítání a soumrak a černá noc.

Orloj však ukazuje také hvězdný čas podle pohybu nebeských těles. Malá otočná koule představuje fáze Měsíce. A ve zlatém prstenci se znameními zvěrokruhu zase vidíme, v jakém znamení se Slunce nachází.

Kalendářní ciferník

Staroměstský orloj v Praze.

Přesné datum vidíme i na kalendářním ciferníku, kde je dvanáct výjevů z venkovského života symbolizujících měsíce roku a zároveň znamení zvěrokruhu. Autorem výjevů na nejstarším kalendářním ciferníku byl malíř Josef Mánes. Poměrně brzy však začaly malby vlivem počasí chátrat a 1882 byla místo originálu instalována kopie. Původní malby nyní opatruje Muzeum hlavního města Prahy.

Výjevy na kalendářním ciferníku

Josef Mánes si zakázky na orloji považoval a chtěl vytvořit monumentální dílo. K jednotlivým měsícům přiřadil zemědělské práce českého venkova ve středověku, ke kterým se vztahovaly pranostiky.

• leden: narození, Vodnář
• únor: zahřívání u kamen, Ryby
• březen: orání, Beran
• duben: uvazování stromků, Býk
• květen: první květy – první lásky, Blíženci
• červen: kosení trávy, Rak
• červenec: sečení pšenice, Lev
• srpen: mlácení obilí, Panna
• září: setba, Váhy
• října: vinobraní, Štír
• listopad: příprava dřeva na zimu, Střelec
• prosinec: zabijačka, Kozoroh

Legenda se mýlí

Orlojník Petr Skála upravuje astronomické hodiny na Staroměstském orloji v Praze.

S orlojem byl dlouho spojován mýtus o mistru Hanušovi, který byl po dokončení orloje oslepen, aby tento zázrak už nemohl nikde jinde zopakovat. Historické prameny však mluví jinak a podporuje je skutečnost, že pražský orloj sice patří k nejstarším na světě, nebyl však první, a naopak byl nejspíš inspirován dalšími orloji, které v Evropě byly. Další orloje vznikly ve středověku ve Štrasburku a Rouenu ve Francii, v Padově v Itálii, v Salisbury v Anglii. Pražský orloj je však nejstarší stále fungující orloj na světě.

Historie Staroměstského orloje

Staroměstská radnice v Praze

První zmínky o orloji nalézáme v listinách pražské radnice z roku 1410. Byl přistavěn k jižní straně gotické věže Staroměstské radnice, která byla na tomto místě zřízena již v roce 1338.

Dlouho se věřilo, že orloj pochází z roku 1490. Ve druhé polovině 20. století se ale díky nálezu nových dokumentů zjistilo, že nejranější zmínka o orloji je datována k 9. říjnu 1410.

80 procent součástek je původních

Mariana Nesnídalová řídí rodinnou firmu na věžní hodiny. O orloji ví všechno.

V roce 1410 pak byl pravděpodobně uveden do provozu původní orloj z dílny hodináře Mikuláše z Kadaně. Celkově se stroj skládá asi z 350 částí. Z roku 1410 se do dneška dochovalo osmdesát procent součástek orloje. „Nedokážu pochopit, jak to tehdy spočítali. Navíc vše ručně vykovali a vypilovali,“ vysvětlila pro iDNES.cz Mariana Nesnídalová, ředitelka hodinářské firmy L.Hainz, která o orloj pečuje už od roku 1866.

Rekonstrukce Staroměstského orloje

Nesmíme si ale představovat, že od prvního úderu na orloji 9. října 1410 zůstává orloj v té podobě, jak ho známe dnes. Naopak v průběhu desetiletí se jeho současná podoba měnila:

• 1470 – 1473 provedl na orloji některé úpravy mistr Jan „Hanuš“ zvaný Růže, a dal tak vzniknout vlastní legendě
• 1629 (případně 1659) byly přidány první alegorické dřevěné sochy Smrti, Marnivce nebo Lakomce
• Mezi lety 1787 až 1791 byl orloj zachráněn na poslední chvíli před likvidací, především díky pražskému vlastenci prof. Antonínu Strnadovi.
• 1860–1866 došlo k pravděpodobně největším změnám. Byly doplněny další sochy, kalendářní ciferník Josefa Mánesa a v té době se objevují v pramenech i sochy dvanácti apoštolů. V roce 1860 Romuald Božek sestavuje chronometr, který koordinuje apoštoly, ciferníky i bicí systém.
• 1881 – 1882 kalendářní deska nahrazena kopií
• 1912 proběhla další rekonstrukce.
• Velkou opravu si orloj vyžádal po požáru z května 1945, kdy se celý stroj propadl dřevěnou podlahou, dřevo shořelo, bronz se žárem roztavil. Apoštoly pro obnovu orloje vyřezal v roce 1948 sochař Vojtěch Sucharda. Novou kopii Mánesova kalendária pořídil akademický malíř Bohumír Číla.
• Při opravě astrolábu ve čtyřicátých letech však došlo k posunu barevného pozadí, takže se jednotlivé ciferníky neshodovaly. Tato chyba byla v roce 1979 odstraněna.
• V roce 2005 byla restaurována kalendářní deska a sochy. Kvůli povětrnostním podmínkám je nutné sochy pravidelně udržovat.
• 2017 pak proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého orloje, který byl znovu uveden do provozu 28. září 2018.

Rekonstrukce z roku 2018

Rekonstrukce věže Staroměstské radnice si lze prohlédnout krok za krokem.

Zatímco mistr Hanuš byl podle legendy pražskými radními oslepen, aby se jeho tajemství nikdo nedozvěděl, současný magistrát už je transparentnější a nechal veřejnost nahlédnout do průběhu velké rekonstrukce a uveřejnil obsáhlou fotodokumentaci.

Fotografie podrobně dokumentují všechny fáze rekonstrukce, například obnovu orloje, výměnu hodin na věži, obnovu kaple, vitráží i restaurování soch.

Restaurátoři také přemalovali astronomickou desku, která neodpovídala původní době vzniku orloje. Nově je na ní barva soumraku, která na orloji původně byla. A zmizely světadíly na globu, kde byla i Amerika, kterou Kolumbus objevil až několik desítek let po vytvoření orloje.

Mánes by se musel v hrobě obrátit

Nejnovější přemalování totiž neodpovídá původní podobě a podle veřejnosti i odborníků se kopie nepovedla. (1. června 2022)

Mánesova postava znamení Vodnáře/Vodnářky (Muzeum hlavního města Prahy) a zcela pozměněná postava Vodnáře na „kopii“ z roku 2018.

Nová deska kalendária vyvolala v odborných kruzích senzaci, přesněji skandál. Restaurátor Stanislav Jirčík popustil uzdu fantazii natolik, že se s tím magistrát odmítl smířit.

V řadě detailů se totiž nová výzdoba zásadně liší od originálu, změnila se i podoba některých postav. Mánes by své dílo zřejmě nepoznal.

Podle odborníků se dílo nepodařilo, někteří ho dokonce považují za autorův vtip. Milan Patka, který novou podobu desky kritizoval ve věstníku Klubu Za starou Prahu, upozorňuje na ženu s „oškubanými“ vlasy, která má symbolizovat znamení Panny, nebo původně mladou dívku v modrých šatech s červenou stuhou, kterou nahradila starší žena s šedivými vlasy a bez stuhy.

Magistrát nakonec dospěl se zhotovitelem k dohodě, že nové kalendárium bude demontováno a znovu zadáno k vytvoření Akademii výtvarných umění. Mělo by být hotové do roku 2027.

Vzkaz budoucím generacím

Restaurátoři našli v soše svatého Tomáše ze staroměstského orloje tajný vzkaz. (11.6.2018)

Rekonstrukce z roku 2018 přinesla i jiné perličky. Například tajný vzkaz v jedné ze soch. Antonín Sucharda, který po požáru na konci druhé světové války vytvořil nové sochy apoštolů, ukryl do útrob svatého Tomáše kovové pouzdro.

Socha svatého Tomáše se od ostatních lišila svou váhou, proto restaurátoři udělali rentgenové snímky, které ukázaly, co je uvnitř.

Sucharda ve zprávě popisuje své neuskutečněné plány s orlojem a stěžuje si na tehdejší poměry.

I nevěřící Tomáš by se divil

Sochy sv. Matěje, Tomáše a Judy Tadeáše, které musely být opraveny (21. června 2023)

Největší nebezpečí pro orloj však nepředstavuje přehnaná kreativita restaurátorů. Zatímco orloj přes šest set let statečně bojuje s přírodou, sluncem, deštěm a mrazem, jeho největším nepřítelem je stále člověk.

V červenci 2022 rozbili vandalové prosklené dveře, které oddělují místnost s apoštoly od kaple. Padající sklo poškodilo tři sochy, sv. Filipa, Tomáše a Judy Tadeáše, mimo jiné na rukou a pláštích. Svatý Tomáš dostal zásah do kopí, které se muselo doplnit.

Sochy na orloji chyběly tři týdny, jejich oprava stála 35 tisíc korun.