Na co se letos mohou návštěvníci těšit?
První akce, kterou chci zmínit, se jmenuje Mlčící jaro: umění a příroda 1930-1970. Ukazuje, že nejen naše generace se úzce zaobírá enviromentálními otázkami. Stejné problematice se věnovali umělci v uplynulých letech. Mlčící jaro nabízí jejich pohled na to, jak křehké je životní prostředí, a na nebezpečí, jež mu hrozí. Projekt se zaměřuje na hledání organického abstraktního tvaru v sochařských dílech, které se poprvé objevilo zejména v surrealismu před druhou světovou válkou a poté v plastice šedesátých let.

Jaká díla představíte?
Výstava nepředstavuje pouze české, ale i středoevropské umění. Z českých autorů to budou například Ladislav Zívr, Eva Kmentová, Zbyněk Sekal, Stanislav Podhrázský a Miloš Malina. Ze zahraničí třeba Karol Hiller, Adam Procki, Erna Rosensteinová, Marie Bartuszová a další. Výstavu obohatí intervence pěti současných českých umělkyň.

A další novinka?
Druhá výstava se nazývá Ženy, mistryně, umělkyně: 1300-1900. Návštěvníci dobře znají naši sbírku starého umění na Hradčanech, ve Schwarzenberském a Šternberském paláci. Jedná se opravdu o mimořádné sbírky shromážděné našimi předchůdci. Nabízí se zde ovšem jedno velké „ale“. V expozicích jsou zastoupena pouze díla tvůrců, mužů. Je to otázka historiografického nastavení renesančních a barokních sbírek 16. a 18. století, ale i kolekce 19. století. Neznamená to však, že nelze nalézt díla autorek, které tvořily hodnotná díla.

Ve vámi zmiňovaných palácích jsou umístěné kolekce Staří mistři I. a II. Takže plánujete Staré mistry III.?
Udělali jsme si výzkum toho, co máme v depozitářích my, co lze nalézt v České republice, a i toho, co je dostupné v Evropě v Itálii, Nizozemsku nebo Rakousku, a doplnili jsme tím naše sbírky. Lze ji s určitou nadsázkou nazvat Staří mistři III. Doplňuje to, co ve stálé expozici divák nevidí. Jde i o evropský trend představit umění tvořené ženami. Pokud uvidíte díla vytvořená takovými autorkami jako Sofonisba Anguissola, Lavinia Fontana, Barbara Krafft nebo Angelica Kauffmann, pochopíte, o co nám jde.

Na která díla se návštěvníci „dámské“ výstavy mohou těšit?
Hlavní téma představuje obraz Hra v šachy Sofonisby Anguissoly. Jde o výjimečné dílo, v němž je ukryt mimořádný příběh čtyř žen, dvou generací a vztahů mezi nimi. Hrají šachy, nejintelektuálnější známou hru, která byla v té době populární v Itálii. Představuje nám to, o čem se v souvislosti s životem žen v renesanci málo mluvilo – o strategickém myšlení a výsostně intelektuální zábavě. Na dalším díle Sofonisba Anguissola vyobrazuje sama sebe a vztah ke své profesi.

Národní galerie otevírá ve Veletržním paláci dvě nové výstavy. Potrvají do září

Zmiňovala jste pro letošek pět mimořádných projektů. Jaké jsou ty další?
Považujeme se za instituci, která dává prostor jiným, proto budeme na podzim hostit Cenu Jindřicha Chalupeckého. Nabídneme také výstavu Aleš Veselý: Retrospektiva – Alešville. Jde o první široké představení jeho díla. Logisticky jde o náročnou akci, jeho sochy jsou nekompromisní a jediným místem, kde je lze vystavit, je NGP a Velká dvorana ve Veletržním paláci.

A do pětice?
Pátý projekt je z našeho pohledu klíčový. Jde o sbírkovou expozici asijského umění zvanou Umění Asie napříč prostorem a časem. Zde diváci uvidí přes pět set děl, která vznikla v rozmezí pěti tisíc let. Shromáždili ji naši předchůdci, ale vyplývá také z dané dobové geopolitické situace, vypovídá o tom, co považovali za zajímavé. Expozice nově odhalí sběratelskou provenienci děl včetně způsobu jejich akvizice do sbírek NGP. A také se snaží překlenout stereotypní eurocentrické pohledy a zohlednit přístup asijských odborníků při interpretaci a prezentaci děl. Cílem je porozumět vystavenému umění v jeho komplexnosti. Snažíme se posílit existující kontakty a navázat nové s odborníky v zahraničí, hlavně v Asii. Podepsali jsme proto memorandum s Tokijským národním muzeem.

Divák vidí již hotovou expozici. Co ale předchází jejímu vzniku?
Na začátku musí být shoda, konsensus v tom, co děláme, čeho chceme dosáhnout a kolik peněz investujeme. Nejsme už ve výstavním světě 19. století, kdy stačilo, aby sám ředitel rozhodl, co a jak se stane.

Louvre v Praze. Národní galerie v jízdárně nabízí Michelangela i další mistry

Co představuje důležitý faktor při jednání o výpůjčkách? Hrají roli i osobní kontakty?
Důležité jsou tři faktory. Aby vám někdo něco půjčil, musíte být důvěryhodní. Jednání o výpůjčkách je proto hodně o osobních kontaktech a znalostech prostředí galerií a výstavních prostor. Zadruhé musíte představit silný koncept. My to umíme, potřebné kontakty máme, což se potvrdilo také při přípravě už zmíněné výstavy Ženy, mistryně, umělkyně. NGP je zapojena do mezinárodních sítí. Třetím faktorem jsou peníze.

Loni jste nabídli řadu velkých akcí, výstavu Ecole de Paris a další. Jak rok 2024 hodnotíte?
Výstava Ecole de Paris je ukázkou toho, jak chceme pojmout diskusi o zapojení českých umělců do evropského prostoru. Úspěšnou se stala výstava Surrealismus 100 v estonském Tartu. Někomu se může zdát, že je to na periferii, ale opak je pravdou. Tartu se v uplynulém roce stalo Evropským hlavním městem kultury. Výstava diváky nadchla a potvrdila váhu českého surrealismu v Evropě. Druhou a neobyčejně úspěšnou akcí se stalo Bienále umění v Benátkách. Každá země, která chce být vidět, mimořádně lobbuje za svou nabídku. A NGP byla v této konkurenci podruhé zahrnuta do 10 TOP nejlepších projektů. Stalo se tak zásluhou výjimečného projektu Evy Koťátkové – Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí.

Podzimní sezonu v Národní galerii zahájí výstava fotografky Jarcovjákové

A návštěvnost NGP?
Jsme na ni pyšní, meziročně narostla o osmdesát tisíc návštěvníků, což je úspěch i přesto, že jsme trochu zdvihli ceny vstupného. Podle předběžných odhadů jsme měli za rok 2024 přes 520 tisíc návštěvníků.

NGP pořádá řadu doprovodných akcí. Je to cesta, jak ukázat, že výtvarné umění není jen výlučná záležitost?
Muzea a galerie vypadají jako konzervativní instituce. To je sice pravda – velmi důležitá je pro nás sbírkotvorná činnost a péče o umělecká díla. A naprosto zásadní část rozpočtu je učena pro úhradu nákladů spojených s provozem a bezpečností budov. Provoz gotického kláštera, čtyř renesančních paláců a ohromné funkcionalistické budovy je finančně velmi náročný. Na to, co návštěvník vnímá nejvíce, tedy výstavy a programy pro veřejnost, můžeme věnovat zhruba 10 až 15 procent celkového rozpočtu.

Pomáhají vám moderní technologie?
Návštěvníky musíme s uměním seznámit i přes nové technologie a komunikační média, což se nám začíná dařit. Máme propracovanou přednáškovou činnost. Oddělení, které se tím zabývá, nese název Rozvoj publika. Na nás je podat návštěvníkům pomocnou ruku, ukázat pestrost výtvarného umění, která je a zůstane inspirující. A neméně důležitá je změna přístupu a myšlení. A to naši lektoři dokážou. Dávají lidem nástroj, který je ostychu zbaví. Našimi vzdělávacími programy pro školy prošlo loni přes 21 tisíc žáků a studentů. Naše programy, i pro dospělé, rodiny s dětmi nebo pro členy Klubu přátel, loni navštívilo téměř 50 tisíc lidí. Umíme ukázat, že výtvarné umění je přístupné a srozumitelné všem.