Patří k létu jako slunce, voda a prázdniny. Samozřejmě je řeč o zmrzlině. A s létem se pojí i další typická činnost – brigády. V letním seriálu iDNES.cz jsem proto spojil oboje dohromady a rozhodl se strávit několik hodin coby prodejce zmrzliny a zjistit, jak náročná je taková brigáda ve stánku s „točenou“.
K první takové šichtě v životě jsem si nemohl vybrat lépe. Mířím totiž do opravdového království zmrzliny. Ochotně mě zaučí táta se synem Zdeněk a Filip Hradečtí, kteří zajišťují provoz občerstvení a stánku s mraženou pochutinou na odpočívadle u Bakova nad Jizerou, známého jako „Letadlo“.
To proto, že hlavní atrakcí tohoto místa je občerstvení vybudované ve skutečném dopravním letadle Iljušin Il-18D. Odstavený letoun těsně u dálnice překvapuje řidiče už od roku 1986. Mnohým se jistě vybavila historka z 80. let o skupině kubánských pracovníků z mladoboleslavské automobilky, kteří byli podvedeni a mysleli si, že s odstaveným strojem odletí na Kubu.
O dubajskou zmrzlinu je enormní zájem, letí dokonce víc než vanilka, líčí obchodník |
Po revoluci měnilo majitele a také roky chátralo. Až před pěti lety celý areál i s letadlem koupil podnikatel František Vágner, který tam vytvořil neobvyklý zábavní koncept. Na ploše přibyla ještě tramvaj, autobus a další vozidla, která obdivují dospělí i děti. Interiér letadla prošel rekonstrukcí a uvnitř je nyní občerstvení. Venku přibylo rozsáhlé posezení a parkoviště.
Není to obyčejná točená
Ale zpátky ke zmrzlině, i ta se stala za poslední roky vyhledávaným místním lákadlem, byť tady prodávají jen „obyčejnou“ točenou. S takovým tvrzením by však Zdeněk Hradecký ani na okamžik nesouhlasil. „Točíme tady Opočno a lidé to přímo vyžadují. Jsou to kvalitní směsi z čistě přírodních produktů, žádná umělotina. Jediným alergenem je laktóza, ale ani to už není překážkou, nabízíme i bezlaktózovou zmrzlinu,“ ukazuje Hradecký.
Kde v kraji také |
V pravidelné nabídce tady mají sedm druhů zmrzliny, chutě se však střídají obvykle po dvou dnech, aby se zákazníkům nepřejedly. Natočí vám čokoládovou, pistáciovou, lískový oříšek, nugát, sušenkovou a dvacet druhů ovocných sorbetů. „Ale hlavním tahákem je vanilková a její kombinace, tu máme každý den,“ vysvětluje mi Zdeněk Hradecký.
Specialitou jsou řemeslné sorbety vyráběné z ovocného rozvaru, kterou tady točí v kombinaci s bílými zmrzlinami, tedy smetanovou, jogurtovou či kokosovou.
Práce začíná už ráno v kuchyni, kde je třeba připravit náplň do mrazicích strojů. „Postupujeme striktně podle stanoveného poměru, šizení u nás neexistuje,“ vysvětluje Zdeněk Hradecký.
Následuje důkladné promíchání, dříve se to dělalo ručně metlou a byla to nekonečná dřina. Hotová směs musí být perfektně hladká, krémová a bez hrudek, s čímž dnes pomáhá profesionální italský mixér.
Vysvitlo slunce a začalo to...
Pak už vonící smetanová směs míří do mrazicího stroje. I tady pokračuje alchymie. „Sledujeme nášleh, jak je náplň tuhá, různě tam vpouštíme vzduch a pracujeme se strojem tak, aby byla konzistence v nejlepší možné kvalitě,“ vysvětluje mi Zdeňkův syn Filip.
Letos úspěšně zvládl maturitu a nastoupil do stánku na stálo. Nebojím se prohlásit, že je skutečným specialistou na točenou zmrzlinu.
A teď už jsem na řadě já s cílem naučit se připravit výstavní porci. Tu si mohou zákazníci poručit do klasického kornoutku, do vafle, lotusky nebo třeba do kelímku. A není to žádná legrace.
Nejprve pohnout pákou, vyčkat na finální správnou teplotu, přiložit kornout a pomalu začít točit. Ideálně má vzniknout postupně se zužující tvar spirály. Napoprvé mi to samozřejmě nevyšlo, na kornoutku vzniklo něco, co připomíná spíše hroudu. „Tu si klidně snězte, to se prodat nedá,“ usmívá se Filip, který se mnou má celou dobu svatou trpělivost.
Jak se v létě ochladit? Dopřejte pleti sprej nebo domácí masku |
Po několika pokusech konečně přichází parádní tvar, se kterým mohu alespoň zapózovat na fotku. Postupně ale končí legrace. V pátečním odpoledni vysvitlo letní slunce a láká davy zákazníků na studenou dobrotu. Stánek má okénka z obou stran, na jedné straně mohou zastavit řidiči a koupit zmrzlinu přímo z auta, z druhé strany se tvoří fronta stojících.
Kmitáme zleva doprava a já propadám panice. Naštěstí Filip zůstává stále v klidu – s lehkostí točí jednu zmrzlinu za druhou, do toho stíhá kasírovat včetně plateb kartou a ještě diskutovat se zákazníky, jaká příchuť bude právě pro ně tou nejlepší.
Po třech hodinách se loučím vysílený s vědomím, že tuhle práci bych těžko zvládal, možná až po pořádném zaučení. To Filip měl před sebou ještě dobrých šest hodin náročné práce, která ho ale opravdu baví.