Přezdívku Široký, kterou budova za komunismu nosila, zahrnul už předchozí díl videoseriálu Humorem proti totalitě. Řadě lidí se pak možná vybaví i další označení - Lidojem, Bílá velryba, Briketa a asi nejznámější Pakul, zkratka pro Palác kultury.
Tak se do roku 1995 jmenovalo dnešní Kongresové centrum Praha. Budova byla postavena v 70. letech minulého století podle návrhu týmu architektů, mimo jiné Jaroslava Mayera či Vladimíra Ustohala.
„Byla to pýcha normalizačního režimu,“ říká architekt Zdeněk Lukeš. Budova sloužila jako místo sjezdů komunistické strany i pro jiné politické akce.
„Na výzdobě se podílela řada prominentních umělců té doby, například sochař Jan Hána,“ dodává Lukeš.
Kvůli poloze paláce v minulosti vznikaly i obavy, že se vinou nestabilního podloží sesune do údolí. Nikdy se naštěstí nevyplnily a v roce 1989 se tak v „Pakulu“ mohla místo komunistického sjezdu konat jednání o nové vládě.
Stavba však dnes dělá provozovatelům starosti, zejména kvůli své energetické a tudíž i finanční náročnosti. Lukeš připouští, že centrum spotřebuje tolik energie, jako třeba celé město Písek.
„Bylo budováno v době levných energií, takže dnes je provoz možná už za hranicí rentability,“ míní architekt.
I to je jeden z důvodů, proč je potřeba palác upravit. Postarat by se o to v dohledné době měla španělská kancelář OCA, která v roce 2017 vyhrála mezinárodní architektonickou soutěž. Dostavba centra má stát 300 až 600 milionů korun.
První dostavba a generální rekonstrukce proběhla už na přelomu tisíciletí, areál rozšířila o moderní hotel. Dnes je Kongresové centrum v povědomí spíše jako koncertní síň, kde účinkují mezinárodní hvězdy nebo kde se hrály úspěšné muzikály.
