Sama také některé zvykoslovné předměty vyrábí. „Třeba švestkové čerty ze sušeného ovoce. Nebo vrkoče, tedy zdobené věnce z kynutého těsta, které jsou považovány za předchůdce dnešních vánočních stromečků,“ říká.
Vánoce pro ni ale nejsou, jak by se na první dojem mohlo zdát, obdobím sběratelského šílenství. Sbírku rozšiřuje celoročně. „Vánoce pro mě stejně jako pro spoustu dalších lidí znamenají hlavně pohodu, odpočinek, klid a setkání se všemi blízkými,“ svěřuje se sběratelka.
Staré pohlednice mají kouzlo
Specializuje se hlavně na předměty českých svátků, částečně ale i německých, odkud většina u nás zažitých adventních zvyků pochází.
„Moje nejstarší vánoční pohlednice jsou z konce 19. století. Líbí se mi zejména ty, které vytvořili naši známí výtvarníci. Staré pohlednice bývají různě vytlačované, zdobené, kolorované, zlacené i ručně domalovávané. V padesátých letech obrázky na pohlednicích nahradily fotografie, kvalita papíru šla dolů. A jejich naprostý úpadek nastal v devadesátkách,“ vrací se Lenka Urbanová k začátkům svého koníčku.
Za zajímavé považuje třeba pohlednice z první světové války s přáními, které svým blízkým posílali vojáci přímo z fronty.
Když se Lenka stala členkou Klubu sběratelů kuriozit, její zájem o různé předměty s vánoční tematikou se rychle rozšířil. Do sbírky přispívají dary její známí a přátelé, některé věci směňuje s jinými sběrateli nebo je shání v aukcích.
Sběratelka Lenka UrbanováSbírání vánočních předmětů se věnuje od začátku milénia. Její sbírka čítá několik tisíc kousků. Bydlí v rodinném domě v Kamenných Žehrovicích, pracuje jako účetní kladenského reálného gymnázia. Je členkou Klubu sběratelů kuriozit. V roce 2015 obdržela klubové ocenění Pozoruhodná sbírka. S dokumentací všech předmětů a jejich instalací při různých výstavách jí pomáhá dcera Monika. S přítelem Jiřím se seznámila v klubu. Je také sběratelem, zaměřuje se na cestovní pasy, výjezdní doložky a vše, co souvisí s překračování státních hranic. |
„Někdy je doma používám. Třeba formičky na pečení. Nejstarší mám z počátku minulého století. Vlastním obyčejnější plechové i kvalitnější z antikora. Ty ale spíše než na vánoční cukroví sloužily k výrobě sladkostí z čokolády,“ uvádí sběratelka.
První čokoládové vánoční figurky u nás byly v roce 1892 vyrobeny ve Velimi. „Za dalších pět let je už produkovala firma Maršner, později Orion. Málo známé je, že její zakladatel František Maršner se roku 1857 narodil v Buštěhradu u Kladna,“ připomíná Urbanová.
Mezi nejzajímavější pak patří její formičky na pečení zázvorek, tedy cukroví s příchutí zázvoru.
Svůj vývoj měly i stojánky na vánoční stromky. Ty první byly zpravidla dřevěné. Postupně je ve třicátých letech nahradily litinové.
„Mám i pár lehce kýčovitých, které si lidé vyráběli z různých materiálů doma sami. Jsou podobné stojánku s trpaslíky a muchomůrkou, který diváci znají z filmu Pelíšky,“ konstatuje sběratelka.
Raritou jsou napichovátka
Radost má třeba z reliéfně zdobných kovových napichovátek na ořechy a sušené ovoce. Ty se dávaly na stromky coby ozdoby, podobně jako košíčky na bonbony, které se věšely na spodní větve, aby na ně dosáhly děti. Dnes už jsou raritou, protože se jich dochovalo jen velmi málo.
„Cením si také ručně vyrobené vánočně zdobené krabičky z prvních poválečných svátků v roce 1945 nebo potravinových lístků na kolekce z té doby,“ popisuje některé předměty.
Shromažďuje i knihy o nejkrásnějších svátcích v roce. Má třeba sborníky Český lid z přelomu 19. a 20. století. Díky nadšeným etnografům se v nich mnohdy pozapomenuté tradice dochovaly dodnes.
Svou sbírku už několikrát vystavovala. Příští rok by měla být k vidění v Žatci, za dva roky v Kutné Hoře, za tři v Novém Strašecí.
Ale největší radost má, když se jí podaří získat nějaký předmět s vlastním příběhem. „Třeba moje kutnohorská kolegyně sběratelka vlezla do kontejneru na odpad pro vyhozené vánoční svíčky. Uvízla tam a vysvobodil ji až její manžel. A to všechno jen proto, aby mi je darovala,“ směje se Lenka Urbanová.
