První nebyl, Sověti ho neměli, ale komunisté kvůli němu hrozili. Tank na Smíchově

Přesně před osmdesáti lety, 29. července 1945, byli smíchovští občané svědky neobvyklé podívané. Tehdejší honorace v čele se sovětským maršálem Koněvem, jehož vojska se jen o pár měsíců dříve jako první ze Spojenců dostala do Prahy, odhalila uprostřed náměstí Kinských pomník osvobození města Rudou armádou.

Oficiální historka vysvětlovala, že významný pomník tvoří první tank, který při osvobozování vjel do Prahy. Však taky na počest posádek válečných strojů neslo náměstí od počátku padesátých let název Sovětských tankistů. S příběhem však souhlasí jen označení, a i to je nepřesné.

Slavnostní odhalení pomníku sovětským tankistům a padlým v bojích za osvobození Prahy na tehdejším Štefánikově náměstí. (29. července 1945)

Skutečný tank nesoucí číslo 23 zcela zničily německé střely, stejně jako stroj s číslem 24, který má být tím prvním na území Prahy. Na podstavec se proto dostal reprezentativnější stroj, který se bojů vůbec neúčastnil, navíc jiného typu. Místo středního T-34 jako pomník sloužil těžký IS-2M.

Teprve v roce 1983 Svobodné slovo krátce zmínilo, že tank na smíchovském piedestalu není původní. Po krvavých událostech v Maďarsku v roce 1956 z něj byl stejně jako z dalších pomníků vymontován motor. Vládnoucí garnitura se totiž obávala, aby tanky nebyly zneužity proti komunistickému režimu.

Tajné natření na růžovo

Hned počátkem devadesátých let začalo hromadné odstraňování připomínek minulého režimu, ale masivní tank s hlavní namířenou proti Západu na svém místě zůstával beze změny.

David Černý * 15. 12. 1967 v Praze Tvůrce kontroverzních a provokativních plastik. Mezi jeho nejznámější díla patří miminka na Žižkovské věži, kráčející trabant Quo vadis, motýli na obchodním domě Máj či pohyblivá hlava Franze Kafky.

Po necelém půlstoletí od odhalení pomníku však mohli místní žasnout znovu. Sovětský tank se přes noc na 28. dubna 1991 převlékl do zářivého růžového hávu, což mu vyneslo i současnou přezdívku. Přetření měl na svědomí student Vysoké školy uměleckoprůmyslové David Černý.

Nepovolená akce rychle vyvolala bouřlivou reakci a přinesla i oficiální protest sovětské vlády. Na přání tehdejšího ministra obrany Luboše Dobrovského armáda tank zakryla plachtou a za pár dní jej nechala přemalovat zpátky na zeleno – blížilo se květnové výročí osvobození a památník musel být důstojný.

Putovní růžový tank

Jenže přišla další odvetná akce. Zelená barva nestihla v podstatě ještě ani zaschnout a tank se 12. května znovu převlékl do růžové. Tentokrát za přetřením stála skupina patnácti poslanců Federálního shromáždění, kteří využili své poslanecké imunity.

Zatímco Pražané natírání tanku hlasitě fandili a poslance povzbuzovali, druhý den v Parlamentu kvůli tomu bylo dusno.

„Soudruzi pobíhali jako vyplašené slepice sem a tam. Ransdorf nám vyhrožoval, že vezme šablonu a všude nastříká rudé hvězdy. Vrcholem pak bylo, když z ruského ministerstva zahraničí dorazila nóta, že se jedná o ohavný čin politického chuligánství a že bychom měli být potrestáni. Dubček za námi dokonce přišel, že by se to mělo nějak řešit. Ale my ho velice rychle vyvedli z omylu s tím, že už to teď není jako za komunistů nebo v osmašedesátém za něho, že přijde nějaký Rus a bude tu určovat, koho má a koho nemá potrestat. Že to je už trošku jinak,“ vzpomínal tehdejší poslanec Federálního shromáždění ČSFR a dřívější disident Stanislav Devátý v rozhovoru pro Reflex.

Znovu růžový tank dál jitřil emoce. Jen o měsíc později přišel o status kulturní památky a městská část jej promptně nechala odvézt. Krátce se usídlil ve vojenském muzeu ve Kbelích, dnes je umístěn u vchodu Vojenského technického muzea v Lešanech.

Převoz růžového tanku od Davida Černého na plovacím pontonu (20. června 2011)

Ani po přesunutí však kariéra tanku neskončila. V roce 2011 se do Prahy vrátil a během Týdne svobody kotvil na pontonu pod Hradčany jako připomínka dvaceti let od odchodu sovětských vojáků.

Před osmi lety pak tvořil součást brněnské výstavy Kmeny 90 upomínající na atmosféru 90. let. V obou případech dostal i nový nátěr. Na místě původního památníku na náměstí Kinských před ohromnou budovou Justičního paláce je od roku 2002 fontána Propadliště času.

Tank zmizel, ať žije tank

Historie tanků na náměstí Kinských však přesunem neskončila. V srpnu 2008, u příležitosti čtyřicátého výročí okupace Československa, umístil Černý na trávník jen pár metrů od místa někdejšího památníku torzo dalšího tanku. Opět růžové, s bílým invazním pruhem. Dílo umístěné bez povolení zde vydrželo skoro rok.

Plastika se znovu vrátila o deset let později při příležitosti 50. výročí a na místě už zůstala.

„Přeji si, aby tady existovala konkrétní připomínka toho, že v srpnu 1968 nešlo o žádnou ‚bratrskou pomoc‘, ale regulérní invazi, během které umírali lidé po celém Československu,“ řekl tehdy v srpnu 2018 iDNES.cz starosta Prahy 5 Pavel Richter (TOP 09).

To už bylo torzo tanku v zelené barvě s přidaným okupačním pruhem, který odlišoval invazní tanky od těch domácích. V březnu 2022 nátěr nahradily barvy Ukrajiny.