Každý rok přináší silné příběhy a výjimkou není ani ten letošní. Hrdinské činy, kterými do něj přispěli Středočeši, by vydaly na několik vydání novin. Připomeňme alespoň tři z nich.
Prvním je příběh manželů Pánkových z Berounska, jejichž dar pomůže dětem, které žijí bez rodičů. Druhý je o zaměstnancích Českých drah, již přímo ve vlaku pomohli na svět novému miminku. A konečně příběh hořovické učitelky Jany Frýbertové, jejích kolegyň a studentů, kteří při cestě z Londýna pomohli kolabujícímu spolužákovi.
Hrdinství nikdo nevyhledává a často je dílem okamžiku, momentální situace, souhry náhod... Važme si hrdinů mezi námi. Nikdo z nás neví, kdy v obtížené situaci bude rychlou pomoc někoho jiného potřebovat.
Rubáš nemá kapsy, prokázali manželé Pánkovi
Hned dvojí uznání by si zasloužili manželé Pánkovi z Berounska. Jednak s takřka altruistickou samozřejmostí věnovali Středočeskému kraji dva rodinné domy pro potřeby dětského domova, za druhé se skromností sobě vlastní odmítli, aby je za to někdo veřejně velebil.
Po rekonstrukci obou objektů ve Stradonicích na Berounsku budou moci děti s nelehkým osudem žít od příštího roku v takzvaných rodinných skupinkách, které se mají co nejvíce přiblížit domáckému prostředí.
„Pánkovi mohli oba domy prodat a objet svět několikrát dokola.“
Petra Peckováhejtmanka
„Završí se tak neuvěřitelný příběh, ve kterém hraje největší roli obrovské dobré srdce dvou skvělých lidí – Vladimíra a Taťány Pánkových. Mohli domy prodat a objet svět několikrát dokola. Ale jak říkají: Rubáš nemá kapsy. V sousedství darovaných domů ve Stradonicích si postavili menší bezbariérový bungalov ‚na stáří‘ a budou rádi, že v jeho blízkosti bude znít dětský smích. Patří jim za to obrovský dík a respekt,“ vyzdvihla empatické manžele středočeská hejtmanka Petra Pecková.
Jejich velkorysý dar přišel zrovna v době, kdy dětské domovy procházejí plánovanou transformací. „Chceme, aby děti nebydlely ve velkých ústavech, ale v domech a bytech jako jejich vrstevníci, kteří mají to štěstí žít s rodiči. Jen místo táty a mámy s nimi budou vychovatelé. Pánkovi dlouhodobě sledovali naši péči o děti z domovů a podporu pěstounské a náhradní rodinné péče. Ale když se nám ozvali se svou nabídkou, říkala jsem si, že je to snad zázrak,“ řekla Pecková.
V každém z objektů nalezne nový domov skupinka čtyř až šesti dětí. Často se jedná o sourozence nebo kamarády, kteří mají k sobě nějaký bližší vztah. „Budou se moci podílet například na plánování a přípravách jídla, společných nákupech a chodu domácnosti nebo se starat o zahradu. Chceme, aby byly co nejlépe připravené na život,“ vysvětlil krajský radní pro oblast vzdělávání Milan Vácha.
V současné době ve Stradonicích pracují dělníci. „Děti by se mohly nastěhovat do konce května 2025. Celkové náklady vyšly na 5,5 milionu korun,“ dodala mluvčí hejtmanství Zuzana Žídková.
Manželé Pánkovi již v minulosti uvedli, že si nepřejí vystupovat v médiích. MF DNES tedy respektuje jejich přání.
Učitelka zachránila žáka s záchvatem
Když před časem přebírala ocenění z rukou středočeské hejtmanky Petry Peckové za hrdinský čin, jako hrdinka si jednatřicetiletá učitelka Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích Jana Frýbertová rozhodně nepřipadala. Naopak, když ji tak někdo označuje, říká, že si to nezaslouží. Přitom pomohla zachránit mladý lidský život.
Dramatický příběh se odehrál, když se Jana Frýbertová spolu s kolegyněmi a studenty hořovického gymnázia vracela autobusem ze školního pobytu v Londýně. Kolem páté hodiny ranní, kdy byl autobus na německé dálnici, jeden z žáků zkolaboval. „Probudil mě výkřik a viděla jsem, jak visí dolů ze sedačky a teče mu krev, protože měl prokousnutý jazyk,“ popisuje pro MF DNES Jana Frýbertová.
Jednalo se o diabetika, kterému patrně selhala automatická inzulinová pumpa. Ta má při prudkém poklesu cukru v krvi zalarmovat na dálku rodiče i pacienta samotného.
„Studenti, když se vzpamatovali z prvotního šoku, byli skvělí. Pomáhali.“
Jana Frýbertováučitelka
Jana Frýbertová s kolegyněmi Janou Císařovou a Danou Dřevínkovou hned zasáhly. „Musely jsme jej zvednout a zjišťovaly jsme, co se děje. Dopředu nás hnal adrenalin,“ vzpomíná.
Zatímco jedna z kolegyní volala záchranku, Jana probrala spící studenty. „Všichni jsme se snažili ho nějak zpacifikovat. Nebyl to běžný záchvat, nevnímal nás a měl křeče. Byl proto velký problém do něho dostat nějaký cukr, aby se srovnala jeho hladina v krvi. Když už se nám podařilo podat mu sladký nápoj, tak vše vyzvracel,“ popisuje. Spolu s žáky se chlapci pokoušeli podat sladkosti, které měl naštěstí připravené u sebe, přes křeče v ústech to ale nebylo snadné, a tak mu přejížděli lízátkem po dásních a do úst nasypali sáček cukru.
„Studenti, když se vzpamatovali z prvotního šoku, tak všichni pomáhali, byli skvělí. Nakonec se nám podařilo, že začal přicházet k sobě a probral se,“ říká učitelka.
Když k autobusu dorazili němečtí záchranáři, všechny pochválili za skvělý zásah. Chlapce po prvotním ošetření převezli do nemocnice, kde byl dva dny na pozorování, do Německa si pak pro něho museli dojet rodiče.
Zčernaly mu oči, začal chroptět. Deváťáci zachránili muže na Ještědu![]() |
„Musím říci, že mě to sebralo více, než jsem čekala, a studenti pak za mnou chodili, že jsem jejich hrdinka. Stojím si ale za tím, že takto by se měl zachovat každý,“ říká Jana Frýbertová, kterou sami žáci nominovali na ocenění od hejtmanky. „Určitě si toho vážím, myslím, že ta událost mezi námi vytvořila silnější pouto,“ dodává učitelka, která si stojí i za tím, že vzít s sebou chlapce s diabetem do Londýna bylo správné rozhodnutí. Kvůli nemoci má totiž řadu omezení.
„Připadalo nám, že si výlet opravdu užíval a byl rád, že mohl jet, i když rodiče se ho pochopitelně báli pustit. K jeho nemoci jsme od nich dostali spoustu pokynů a informací,“ říká Jana Frýbertová.
Když miminko nechce čekat až na konečnou
V drama se šťastným koncem se proměnila všední jízda Slováckého expresu. Bylo poledne 11. října, když rychlík zastavil ve stanici Český Brod na Kolínsku. To už průvodčí Martin a vlakvedoucí Zbyněk věděli, že v jednom z kupé cestuje těhotná žena, která začala rodit. Proto bez váhání vytočili číslo záchranné služby. Na příjezd posádky už ale čekat nemohli, a porod tak museli zvládnout po telefonu.
„Po celou dobu s nimi byla ve spojení naše operátorka Marta, která jim poskytovala rady, jak rodící mamince pomáhat,“ vzpomíná na poměrně nedávnou událost mluvčí Záchranné služby Středočeského kraje Monika Nováková.
„Dejte pod paní bundu,“ naváděla operátorka průvodčího a vzápětí mu vysvětlila, kdy má žena tlačit. „Už má kontrakci? Ano?“ pokračovala. „Tak, teď ať se nadechne a zatlačí. Hlavičku přidržujte.“
Pomáhal vlakvedoucí i průvodčí. Ve Slováckém expresu žena porodila chlapečka![]() |
Díky dálkové asistenci tak za několik minut žena přímo ve vagoně porodila zdravého chlapečka. „Naše operátorka nicméně nadále zůstávala s volajícími na telefonu,“ konstatuje Monika Nováková.
Příběh několika náhodných aktérů, kteří by se patrně nikdy nesetkali nebýt rozhodnutí těhotné pasažérky usednout do vlakové soupravy, totiž pokračoval. „Miminko pláče?“ táže se operátorka záchranky. „Ano, pláče,“ odpovídá průvodčí, kterému přitakává i žena, která cestovala s rodičkou.
To už ale na místo dorazila posádka záchranářů. „Naši kolegové na místě chlapečka i maminku vyšetřili a převezli do kolínské nemocnice,“ vzpomíná na porod na železnici Monika Nováková.
A České dráhy si tak mohly umístit na svoji sociální síť následující sdělení: „Jedna krásná zpráva na konec pracovního týdne. Za pomoci našich kolegů přišlo na svět miminko. Pro své první rozkoukání po světě si přitom vybralo přímo palubu vlaku Slovácký expres ve stanici Český Brod.“