Jak je možné chladit budovy?
U novostaveb je potřeba začít tím, že dům je dobře zateplený, což už vlastně vyžadují normy. Ale i u starých budov je velmi efektivní využívat vnější stínění oken. Záření nepustíme do budovy, kde by se změnilo na teplo, které bychom obtížně dostávali z budovy ven. U vnějšího stínění v centrální Praze trochu narážíme na povolení památkářů kvůli památkové zóně. Stínění udělá mnohem lepší službu než klimatizace, která často hyzdí fasády. Navíc teplo přesouvá zevnitř ven, a ještě u toho spotřebovává množství elektřiny.
Modrozelená infrastruktura
|
Co si mám konkrétně představit pod vnějším stíněním?
Venkovní žaluzie, markýzy. Existují i okenní folie. Řešení je hodně a určitě jde najít konsenzus i v památkové zástavbě.
Je něco, co Praha pro své ochlazení nedělá?
Zatím žádné z našich měst nemá ucelenou koncepci, co v době letních vln veder konkrétně dělat. Jedná se o krizový management, podobný třeba přípravě na povodně. Řada evropských měst, především v jižních zemích, své speciální plány na horko má. U nás existuje výstražný systém Českého hydrometeorologického ústavu, že teplo přichází. Ale podle mých informací zatím není jasná odezva, co se má potom stát. Zda se třeba zvýší pohotovost záchranářů nebo se nemocnice připraví na příjem pacientů ohrožených úžehem, úpalem nebo dehydratací.
Měla by metropole krizový plán zavést?
Praha je přitom vlastně téměř jediné město, které s plánováním na vedro systematicky už něco dělá. Odbor ochrany prostředí magistrátu zadal dotazník o možnostech systémového řešení. Na odboru vytvořili první koncepci takzvaných chladicích míst. Primárně by to měla být místa v exteriéru, ale uvažuje se i o tom, že by mohla být i uvnitř budov. Takže by to mohla být lavička pod stromem s fontánou, ale třeba i knihovna s chlazenou volně přístupnou místností. Vzniká i aplikace, která tato místa mapuje, aby si lidé ta místa našli ve svém okolí.
Změna klimatu v Česku přispívá k suchu i silným srážkám, upozorňují experti |
Proč je důležité, aby Praha takový plán měla právě teď?
S klimatickou změnou postupně narůstá počet teplých, velmi teplých a extrémně teplých dní. Kombinace fenoménu městského tepelného ostrova a nárůstu teplých dní je důvod, proč se tím aktuálně musíme opravdu vážně zabývat. Horko a především vlny veder mají docela výrazný dopad na zvýšení úmrtnosti. Ale horko má dopad na všechny. Lidem se v extrémním horku špatně pracuje, zhoršuje se koncentrace, roste nehodovost. O tom se podle mě mluví málo na to, jak je to závažný problém.
Město disponuje velkým množstvím dokumentů a strategií. Do jaké míry je zvládá realizovat a v jakém časovém horizontu?
Praha má zpracovanou řadu velmi kvalitních koncepčních dokumentů, které slouží jako vzor dalším městům. Týkají se především výsadeb a péče o stromy ve veřejném prostoru a hospodaření s dešťovou vodou. Nejde přitom jen o samotnou výsadbu stromů, ale o vytvoření podmínek, aby mohly dlouhodobě růst, především řešením prostoru pro kořeny pod povrchem ulic. A jedná se také o dlouhodobou péči, bez které v rozpáleném městě stromy nepřežijí. Z pohledu obyvatel to zatím vypadá, že se skoro nic neděje. Ale proces od záměru k realizaci bývá docela dlouhý. Ať už se týká rekonstrukcí ulic nebo parků, instalace fontán a mlžítek nebo systémových řešení. A změnu nejde propsat do reality tak rychle.
Co se zatím metropoli v boji s vedrem daří?
Z nových projektů je určitě potřeba zmínit výsadby na významných místech hlavního města, jako jsou Smetanovo nábřeží, I. P. Pavlova nebo Strossmayerovo náměstí. A potom jsou to velké projekty jako připravovaná rekonstrukce Karlova náměstí nebo právě probíhající práce na Václavském náměstí. Oba tyto projekty se od úvodní soutěže vyvíjely řadu let. Vypadá to, že to jde velmi pomalu, ale v centrálních městských podmínkách projekty nelze udělat lusknutím prstů. Zvlášť v ulicích jsou to obrovské investice, které musejí probíhat souběžně s rekonstrukcí sítí, povrchů, celého prostoru.
Na klimatické změny Praha není připravena, ulice v létě žhnou, tvrdí geografka |
A co dělají městské části?
Zmínila bych například Prahu 12, která úpravy dělá systematicky a zároveň dlouhodobě. Snaží se o kvalitní rekonstrukce obecních budov, třeba školky Pastelka. A zároveň tam jde o systém obnovy plácků na sídlištích, které byly dříve asfaltové. Některé se proměňují v zahrady s vyvýšenými záhony, jiné ve stíněná hřiště. Pracují na tom krůček po krůčku. Snaží se do projektů zahrnout i zasakování dešťové vody. Podobné snahy najdeme i v jiných částech Prahy – zpřírodnění Rokytky, park u Kněžské louky. Nové parky vznikají také jako součást větších developerských záměrů, například je to vidět u Waltrovky.
Je tedy Praha zelené město?
Teď je trend, že každý člověk by měl ze svého bydliště, pracoviště nebo školy vidět tři stromy a do 300 metrů by měl mít kvalitní zeleň. Zároveň by měla být plocha města minimálně z 30 % pokrytá korunami stromů. Když se dělá analýza poměrů celé městské zeleně, Praha mezi evropskými městy vychází dobře. Jde o poměrně dost zelené město. Je to vidět jak ve staré zástavbě typu Ořechovka, která má překrásné zahrady a vznikla na konceptu zahradního města, tak i řada sídlištních ploch má docela velký podíl zeleně. Samozřejmě je obrovský tlak na vznik nových parkovacích ploch, to je problém všude.
Metropoli se tedy docela daří chladit. Může dělat ještě něco?
Mezi další kroky patří osvěta obyvatel, aby věděli, že mají vlastní odpovědnost. Pražané se mohou podílet na tom, aby se jejich byty nepřehřívaly – třeba si zajistit stínění. Dále mohou plánovat svůj režim. Aby si lidé, když vědí, že bude horko, nakoupili dopředu, přeplánovali schůzky, aby nemuseli vycházet v době největšího vedra. Aby si třeba uvařili hned ráno, kdy je ještě snesitelně. Povědomí o rizikovosti horka je velmi podstatné. Mezi staršími lidmi, kteří jsou nejohroženější, už je, ale zatím chybí u mladších ročníků. Podle analýz výjezdů záchranky za poslední roky z důvodu horka se ukázalo, že nejčastější výjezdy jsou právě k mladším lidem, kteří neodhadnou závažnost situace a přecení své síly.