Před věžemi Týnského chrámu na Staroměstském náměstí stojí postavy v třímetrových kostýmech pandy, ledního medvěda nebo gorily. Za to, že turistům dovolí se s nimi vyfotografovat, vybírají peníze. V prostředí historického jádra města působí minimálně nepatřičně.
Současná vyhláška magistrátu na postávající plyšové atrakce nahlíží jako na takzvaný busking, tedy pouliční umění. Jejich podnikání v památkové rezervaci je tedy legální. To by se ale mělo změnit.
Zatímco předchozímu vedení hlavního města i Prahy 1 kostýmy medvědů v centru Prahy nevadily, současná politická reprezentace proti nim hodlá zakročit.
Magistrát aktuálně připravuje novelu vyhlášky o buskingu, která by měla tyto atrakce zakázat. Návrh vyhlášky nyní putuje na radnice městských částí, které k němu připojí své připomínky. Nová úprava začne platit nejdříve v září.
„Stojící medvědi na Staroměstském náměstí a v ulici Na Příkopě vybírají peníze, ale neprovozují žádné umění. Nejde tedy o busking,“ říká radní hlavního města pro oblast kultury Hana Třeštíková (Praha sobě).
Stejného názoru je také vedení Prahy 1, které úpravu vyhlášky iniciovalo. „Vyhláška by se měla změnit tak, aby buskingem bylo skutečně něco, co je alespoň trochu umění, nikoliv hloupá atrakce, která jen zamořuje veřejný prostor,“ uvádí starosta Prahy 1 Pavel Čižinský (Praha 1 sobě).
Vyhláška se tím však pouští do soudů, které mohou být velmi problematické. „Vymezit jasně, co je a není umění, nebude jednoduché, ale nepochybuji o tom, že se to povede,“ dodává Čižinský.
Buskeři proti medvědům
Plyšové převleky vadí i samotným buskerům. „Busking není substituce žebrání a zároveň má respektovat své okolí,“ konstatuje ředitel buskingového festivalu Praha žije hudbou Jan Gregar. „Vztah s rezidenty a ohled na to, že v dané lokalitě někdo pracuje nebo bydlí, by měl mít na paměti každý umělec, který jde tvořit do veřejného prostoru,“ dodává.
K podobě vyhlášky mají co říct i další městské části. „Je tam několik technických problémů, které budeme připomínkovat,“ říká místostarosta Prahy 2 Jaroslav Šolc (Občané za spokojené bydlení).
Ze současných „umělců“ v ulicích vadí městu také lidé, kteří tvoří velké mýdlové bubliny. „Hlavní problém je, že louže, která po nich na dlažbě zbude, bývá kluzká a někdo se může zranit,“ vysvětluje Třeštíková.
Takzvané bublinkáře podle ní mohou už dnes strážníci pokutovat za znečišťování veřejných prostranství. Ne vždy se tak ale děje. „Je potřeba pochůzkáře motivovat, aby je pokutovali častěji,“ dodává radní.
Podle mluvčí městské policie Ireny Seifertové se strážníci tvůrci bublin zabývají. „Znečištění je však možné řešit, pokud je jasně prokazatelné, že k němu došlo, tedy je ho možné zadokumentovat,“ říká Seifertová.
Stížností ubylo
Zpřesnění a zpřísnění vyhlášky o buskingu zavedl magistrát už v roce 2016. Tehdejší úprava řešila především nadměrný hluk, na který si obyvatelé exponovaných ulic stěžovali.
Vyhláška z března 2016 zavedla například zákaz používání elektrických zesilovačů, bicích nebo saxofonů bez dusítka. Dále vyhláška stanovuje, že buskeři musí vystupovat každou hodinu na jiném břehu Vltavy, v lichou na levém a v sudou na pravém.
31. května 2018 |
Podle radní Třeštíkové je možné, že městské části budou chtít některá stávající pravidla zmírnit. Ze zkušeností městské policie vyplývá, že omezení hudební produkce obyvatelům města pomohlo. „V současné době městská policie neřeší žádné velké stížnosti týkající se buskingu. Stanovená pravidla jsou již buskerům dobře známa a až na pár výjimek je dodržují,“ uvádí mluvčí strážníků Seifertová.
Zatímco v roce 2017 řešila městská policie 477 porušení vyhlášky, loni jich bylo už jen 306 a od počátku letošního roku do konce dubna se strážníci zabývali 129 přestupky v souvislosti s buskingem.
Zmírnění některých pasáží vyhlášky by uvítali pouliční umělci. Těm vadí, že dodržováním pravidel nejvíce trpí originální buskeři.
„Pražské ulice jsou už zase více méně kulturně mrtvé a nikdo z nás nemůže potkat třeba Bona z U2, jak je to možné v Dublinu, protože by jeho vystoupení s mikrofonem bylo proti vyhlášce,“ myslí si Gregar.
Podle něj by bylo ideální, kdyby nová podoba vyhlášky například rozšířila seznam nástrojů, které může umělec při hudební produkci využít, nebo lépe vymezila místa, kde je možné hrát.