Takzvaná dejvická nádražka v tradičním stylu má po 35 letech skončit, protože vlastník budovy, Správa železnic, vybral pro prostor restaurace místo současného Martina Ullmanna nového provozovatele, společnost Spojka Events.
V průběhu let sem zavítaly třeba i fotbalové hvězdy jako Jan Koller, navštívil ji během své předvolební kampaně také současný prezident Petr Pavel. Především však je spjata s životy řady místních lidí.
 |
Je pondělí krátce po poledni a dejvická nádražka u vlakové stanice a poblíž zastávky MHD Hradčanská se už pomalu zaplňuje. Vlevo od vchodu běží v televizi zprávy, kterých si ale nikdo nevšímá. Hosté si objednávají pivo a k němu drobné občerstvení jako hermelín, klobásu či utopence, i když ceny v posledních letech výrazně vzrostly. Staropramen, který ještě pár let zpátky stál 29 korun, teď vyjde na devětatřicet. Inflace zasáhla i tento legendární podnik.
Výčepní otázky o budoucnosti podniku odmítá komentovat, ale informace, že nádražka v ikonické podobě končí kvůli výpovědi od Správy železnic, už mezi hosty rezonuje. Místní štamgasti u dřevěných stolů na ni reagují s nevolí.
Pár panáků a k tomu patnáct malých piv...
Muž s přezdívkou Malý Pavel, jeden z nejvěrnějších návštěvníků, se rozvypráví. Jako rodilý Dejvičák začal do nádražky chodit už jako dítě. „Hráli jsme fotbálek, a když jsme měli žízeň, běželi jsme si sem pro vodu. Tady u toho stolu vždycky seděli dědci – a tak to zůstalo. Chodím sem už přes čtyřicet let. Je to můj druhý domov,“ říká a připomíná, že dřív se tu topilo v kamnech a toalety byly na dvorku.
„Tohle místo je ojedinělé. Chodí sem doktoři, dělníci, studenti – prostě všichni. Má to duši,“ dodává.
Další z návštěvníků, který se představil jako Velký Pavel, přikyvuje: „Je to o penězích. Udělají tady podnik, co bude vypadat jako všechny ostatní. Sterilní bistro pro mladý, žádný charakter. Hospody jako tahle už skoro nejsou.“
Dráhy chtějí pronajmout dejvický Nádr. Fraška, říká provozovatel hospody |
Vedle nich sedí Marta, která vysvětluje, že se jejich parta schází denně kolem poledne. „Večer už tu bývají hlavně mladí študáci,“ říká.
Velký Pavel si povzdychne: „Tady si dám pár panáků, třeba šest, k tomu patnáct malých piv a jdu domů tak kolem šesté. Tohle místo mi bude chybět.“
Malý Pavel vzpomíná na doby, kdy byla nádražka otevřená už od devíti ráno. „Dělníci si dali polévku, pivo a šli do práce. A někdy nešli,“ směje se. „Hodně lidí tu bylo na HDHB – ho*no dělám, ho*no beru.“
Do podniku vejde starší muž, kterého ostatní zdraví jako Láďu. Hlasitě žádá pivo, přisedne si a s nadsázkou si postěžuje na cukrovku, zatímco si pochutnává na čerstvě natočeném půllitru. Štamgasti se shodují na mottu, které pro ně nádražka symbolizuje: „Život je krásnější v nádražce než tam venku.“
Ztráta pro celou Prahu
Konec nádražky bolí i mladší generaci. Sedmadvacetiletý Ondřej Petr, který sem chodí roky, si vybavuje svůj první zážitek. „Tehdy stála desítka 20,50. Uchvátila mě atmosféra. Je to jediné místo v Praze, kde se potkávali lidi ze všech sociálních vrstev. Konec nádražky je ztráta pro celou Prahu,“ míní.
Před 100 lety plošně zlevnily všechny nádražní restaurace v Československu |
Ondřej, který je mimo fanoušek architektury, má na plánovaný nový, moderní design jasný názor. „Jinde by se mi líbil, ale tady to má zůstat takovým pajzlem, jakým to vždycky bylo. Nejsem fanoušek kouření v hospodách, ale tady mi to chybí,“ odmítá změny.
Venku sedí místní hudebník Mirek. V ruce drží cigaretu a líčí, jak se o zamýšlené proměně nádražky dozvěděl. „Dneska ráno jsem byl se psem, četl jsem noviny a zjistil, že se nádražka zavírá. Psa jsem nechal doma manželce a hned jsem sem vyrazil. Chodím sem dvacet let. Hrála tu spousta mých přátel. Je to místo s neopakovatelnou atmosférou.“
Mirek dodává, že od roku 2017 sedí jen venku kvůli zákazu kouření. „Je jedno, kolik je venku stupňů, ta cigareta za to stojí.“
Máte rádi klasické nádražky ve starém duchu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00pondělí 3. února 2025. Anketa je uzavřena.
Dejvická nádražka, místo, kde se prolínaly generace, povolání a příběhy, se pomalu loučí. Ještě není jasno, kdy přesně se tato etapa naplní, ale ten moment se blíží. Pro její věrné návštěvníky to nebude jen konec hospody, ale i důležité součásti jejich života.
