Koněv bude patřit do dějin za finále druhé světové války. To je smysl pomníku v Dejvicích. Ani já nemám radost ze všech peripetií jeho života.

Po příměří mír podepsán nikdy nebyl, takže platilo a platí rozhodování států Velké čtyřky na obsazených územích. Včetně vojenských akcí – o tom přeceokupace je. Co udrolí jiným zemím, to je věc těch čtyř.

Proto vrchní velitel Varšavské smlouvy Koněv poslechl příkaz potlačit povstání v Maďarsku. (Kdyby potlačil velitel NATO rudý převrat v Norsku, taky bymu pan Lacina dal na pomník destičku, že byl zlobr?)

Proto velitel okupačních sil sovětské zóny Koněv „kontroloval“ stavění zdi. Nejsem příznivcemzdí. Ale dovolil by si pan Lacina protest,že velitel britských sil přikázal třeba postavit u Bonnu radar nebo budovat základnu? Ani Kreml by neměl k protestu žádné právo.

Československý srpen 1968 je stejné podstaty. Evropa byla rozdělená, vznikla tzv. železná opona.A kámen úrazu? Beneš na podzim 1945 - s poctami, alepřesto – vyprovodil od nás cizí vojska. Něco nevídaného! (Dnes si má hodit oprátku, že se Stalinovi moc podřizoval.) A tak byloČeskoslovensko mimo neutrální země jediné v Evropě, kde nebyla okupační armáda.

Chruščov to nevydýchal a útočil na Novotného, abychompřijali sovětský kontingent. Ale Novotný se nedal. (I on si může hodit mašli, ten konzervativec konzervativní...) Když byl z Hraduvykázán, nastal čas činu.

Dnes se věci vykládají jako potlačení tzv. Pražského jara, svobody atd. Ano, to ale pro Moskvu byly důsledky kolaterální. Hlavní bylo zalátat díru v mapě, kde Sovětskáarmáda - ač podle dohod mohla - nebyla. (Americký president mlčel. Věděl své.)

Po srpnu se frontystudené války srovnaly, začalo zmírňování mezinárodního napětí. Čili nešlo o okupaci, ani bratrskou pomoc. To jsou slova. Šlo ve světovém měřítku o mnohem víc.

Dnes bychom měli nechat KoněvaKoněvem, dějiny dějinami. Máme dost starostí. Zdi a opony si vyřídí lidé s historií tam, kde se tostalo. A Praha 6 má jiné úkoly než rýt politickénázory do tabulek.

Autor má někde bod k dobru. Bude-li mít možnost, ať se zeptá lidí, kteří osvobození Rudou armádou zažili (a žijí), zda to tak později vnímali. A jak se dívá autor na Švédy, kteří vyplenili umělecké sbírky Rudolfa II.? Spojuje neslučitelné. Ale dnes se takové aktivity "nosí". Nikdy jsem nebyl komunista, otec mé tetičky byl popraven za protikomunistickou činnost, ale tyto dnešní věci mne rozčilují. Ptám se, co je to za lidi, kteří píši do medií takové věci?