Pětapadesátileté Ireně z Prahy 4 onemocněl starší manžel. Nemoc ho vyřadila z aktivního života a Irena o něj začala doma pečovat.

„Je to ukázkový případ. Jelikož Irena neměla podporu širší rodiny, musela odejít ze zaměstnání. Po čase vyčerpala naspořené peníze a nevěděla kudy kam,“ líčí Kateřina Musilová, koordinátorka projektu Zlatá práce nadace Krása pomoci. Irena se podle ní zachovala tak, jak je v pozici pečujících na pokraji sil typické. Zadala do internetového vyhledavače „Hledám zaměstnání pro 50+“.

Trpělivost, empatie, řád. Jak vypadá práce v domově s těžkými autisty

„Tak se k nám obvykle lidé dostanou,“ potvrzuje Musilová s tím, že Irenu nejprve „vrátila“ na úřad práce, z něhož odešla, když jí po roce skončila podpora. Nadále totiž měla možnost být zde evidovaná.

„Dál jsem ji spojila s organizací, která pomáhá s domácí péčí, aby mohla do práce, ale nejprve ještě s psychologickou pomocí,“ jmenuje Musilová a dodává, že ne vždy je s opečovávanou osobou snadná komunikace a stává se, že tento člověk bývá na pečujícího i nepříjemný. Ireně se nakonec za pomoci koordinátorky podařilo skloubit práci s domácí situací, na kterou mohla navíc využít příspěvek na péči.

Problémy se kumulují

Lidem, jako je Irena, se v sociální sféře přezdívá neviditelní a pomocí pro ně se zabývá stejně nazvaný projekt Neviditelní, jehož iniciátorem je skupina Provident Financial, a to ve spolupráci s mnohými neziskovými organizacemi.

„Vyznat se v džungli sociálních služeb je mnohdy i pro nás složité,“ zmiňuje Jana Pikardová, manažerka projektu.

Kromě pečujících je řeč například o zkušených nezaměstnaných, osamocených seniorech, kterých jen v Praze žije 90 tisíc, přičemž tato skupina má dramaticky růst, ale také o sociálních pracovnících. Tito lidé žijí na hranici chudoby.

Z čerstvé analýzy do projektu zapojeného Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) plyne, že problémy ohrožených skupin lidí se kumulují.

„Nejsou úspěšní na trhu práce, nepoplatí nic jiného než nezbytné výdaje. S tím souvisí duševní zdraví, zhoršená kvalita života, nejistota, stres. To vede k pocitu stigmatu, pro který si tito lidé neřeknou o pomoc,“ rozebírá Aleš Rod, ředitel CETA.

Frantovo know-how odchází

Firmy by se měly zaměřit na age management, změnit přístup k seniorům. „Dnes to chodí tak, že Franta k prvnímu odchází do důchodu, den předtím se rozloučí a den nato s ním odejde všechno jeho know-how, které třicet let budoval,“ nastiňuje Musilová.

Především zaměstnavatelé v Praze, kteří si mohou více vybírat, dávají přednost mladším lidem. „Starší mají velký problém dostat se i na pohovor,“ poukazuje Musilová. Roli podle ní hrají předsudky.

Nemocem z povolání vládne covid. Prvnímu Čechovi uznali poničenou bederní páteř

Ohroženi jsou také sociální pracovníci. „Jsou velmi špatně placení a náklady na sociální služby porostou,“ zdůrazňuje Rod s tím, že na kritické situaci všech skupin neviditelných netratí jen sami dotyční neviditelní, ale i stát, například ztraceným pracovním potenciálem.

„Stát hřeší na náš český altruismus. Kdyby pečující věděli, do čeho se svým křehkým rozhodnutím hrnou, možná by přeplnili pečovatelská centra,“ předpokládá Sarah Huikari z Opory Diakonie.

Stát by měl podle Roda významněji podpořit zaměstnávání lidí nad padesát let, rozšířit rekvalifikace, budovat vyšší finanční gramotnost seniorů, zvýšit mzdy v sociálních službách, zavést daňové úlevy pro pečující a posílit spolupráci se soukromým a neziskovým sektorem. Upozornil také, že metropole si přitom může pomoci sama.

Šéfka hygieny zpochybnila zprávu, že zavinila nehodu a ujela. Žádají její konec

„Praze zbyde ročně z přebytkového hospodaření asi 140 miliard korun, které leží na účtech napospas inflaci a které může volně využít. Kdyby je dala na sociální služby, v Praze by neexistoval ani jeden neviditelný. Praha by měla být výkladní skříní všech služeb neziskového charakteru, protože peněz má dost,“ uzavírá Rod.