Podniky, které se k projektu připojí, zařadí do aplikace nabídku zlevněného pokrmu, který by jinak musel putovat do koše. Uživatel následně dostane zprávu na svůj mobil i s fotografií jídla, s cenou před i po slevě a také se objeví informace, jestli si zájemce o výhodnou nabídku může sníst pokrm přímo v restauraci či si ho musí odnést pryč.
Zakladatelka projektu řešení okoukala v Paříži, a než aby čekala, kdy se podobná služba dostane i do Česka, sama nejprve založila na sociálních sítích stránku, na které si ověřila, že zájem o podobnou službu bude i u nás.
Přes facebookovou verzi už Nesnězeno prodalo celkem 6 tisíc jídel. A když se ukázalo, že zájem je, začal vývoj aplikace, která nabízí jídla již dva měsíce. Například během čtvrtka 22. srpna pomohlo Nesnězeno zachránit 117 jídel.
Nyní je v systému zařazeno 78 podniků z metropole. Někteří restauratéři či kavárníci se podle Gregorové zaregistrovali sami od sebe, jiné oslovil některý z takzvaných ambasadorů, tedy spolupracovníků, kteří novou službu podnikům aktivně nabízejí.
První nabídka
Vyhráno ale není, ani když se restaurace do databáze zařadí. Všechny podniky totiž nejsou aktivní, je totiž náročné všem vysvětlit, jak mají aplikaci začít používat.
„Nejtěžší je vždy dosáhnout toho prvního kroku, tedy aby restauratéři nabídli přes aplikaci své první jídlo. Jakmile se to stane a uvidí, že zadání nabídky trvá jen několik desítek sekund, většinou začnou být hned aktivní,“ upřesňuje zakladatelka projektu a dodává, že aplikace, kterou provozuje, je komerční.
Platby probíhají elektronicky pomocí karty. Již z toho důvodu, že samotný vývoj stál zatím 400 tisíc korun a účet ještě není definitivní, má provozovatelka aplikace provizi z prodejů jídel ve výši dvaceti procent. „Teď jsme tam nastavili nějaký finanční model, abychom nemuseli čerpat žádné dotace a byli soběstační,“ dodává Gregorová, která ale není ani zdaleka jediná z těch, kteří se snaží bojovat s plýtváním potravinami.
„Myslím si, že to řešení, které má Nesnězeno, je dobrým způsobem na prodej přebytků, podobný model funguje již delší dobu i v zahraničí. Předpokládám ale, že bude hodně náročné oslovit restauratéry, aby své jídlo tímto způsobem nabízeli,“ říká Anna Strejcová z organizace Zachraň jídlo.
„My se snažíme hlavně o tom problému plýtvání jídlem vzdělávat. A máme například různé kampaně, které se tomu věnují,“ pokračuje Strejcová. S kolegy se také snaží „paběrkovat“. Jde o sběr v okolí Prahy pro potravinovou banku. Nejen u středočeských zemědělců sbírají plodiny, které neodpovídají estetickým normám supermarketů.
Týká se to například mrkve, cibule, brambor či kedluben a zelí. „A co tímto způsobem získáme, nabízíme do potravinových bank,“ dodává Strejcová. V Zachraň jídlo také pracovníci dokončují knížku s recepty. Vyjde na podzim a budou v ní různé nápady, jak využívat efektivně jídlo doma. I když by se měl každý zamyslet nad plýtváním jídla u sebe, ve skutečnosti jde o problém globálního rozsahu.
Třetina skleníkových plynů
Celosvětová produkce potravin stojí za třetinou skleníkových plynů, které způsobují klimatické změny, a také jde o otázku vyhozených peněz. Podle údajů OSN končí na celém světě v popelnicích ročně víc než miliarda tun jídla – tedy asi třetina všech vyrobených potravin. To odpovídá produkci osmi procent skleníkových plynů. Jen v Evropské unii se ročně vyhodí zhruba 89 milionů tun jídla, problémem se zabývají i různé ekologické organizace.
„Ta čísla o plýtvání musíme rozdělit mezi výrobu, prodejce a spotřebitele. Myslím, že to bude tak 25 kilogramů na jednoho obyvatele. Samozřejmě na venkově si lidé více vaří než v Praze, kde je také hodně rozšířené stravování v restauracích a přijíždí sem hodně lidí za prací či turistů,“ dodává Milan Havel ze sdružení Arnika.
Dopady na produkci skleníkových plynů jsou podle něj u různých potravin odlišné – nejvíc přívětivé k přírodě a životnímu prostředí je podle něj jídlo rostlinného původu, naopak u produkce masa je typický i únik skleníkového plynu metanu.