Neobvyklý případ se odehrál v roce 2022 na Klinice dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice v Motole. Čtyřiačtyřicetiletá samoživitelka tam sdílela pokoj se svým sedmiletým synem, který po dřívější operaci nádoru mozku podstoupil plánovanou chemoterapii.
Imobilního chlapce s oslabenou imunitou se matka podle spisu pokusila několikrát otrávit. „Opatřila si injekční stříkačku a opakovaně ve více dnech úmyslně a po předchozím uvážení vstřikovala nezletilému za použití injekční stříkačky prostřednictvím zavedeného katetru do krevního řečiště kontaminovanou vodu, v důsledku čehož došlo k zavlečení bakterií,“ popisuje rozsudek, co se v nemocnici odehrálo.
Vstříknutí znečištěné vody vedlo u chlapce k těžkým otravám krve. „Minimálně třikrát jsme se obávali, že chlapcův stav nezvládneme,“ vypověděl u soudu vedoucí lékař motolské JIP Karel Švojgr. Za kritické pro dítě nakonec označil soud v rozsudku dva dny – 26. února a 1. března 2022.
Kvůli záhadným septickým stavům dítěte začali lékaři podezřívat matku a upozornili policii. Poté, co byla od dítěte odvedena a umístěna do psychiatrické nemocnice, problémy s otravou krve u jejího syna ustaly.
Žena, jejíž intelekt se blíží lehké mentální retardaci, se u prvoinstančního Městského soudu v Praze k činu doznala, odmítla však podrobněji vypovídat.
Za pokus o vraždu dítěte dostala 6,5 roku vězení, což je výrazně pod spodní hranicí trestní sazby, která činí 15 let. Podle odvolacího vrchního soudu byl takový postup nezákonný.
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Za pokus o vraždu dostala 6,5 roku |
Senát Vrchního soudu v Praze odmítl závěr podřízeného soudu, že žena jednala pod vlivem silného rozrušení, což by byla polehčující okolnost.
„Jedná se o silné citové hnutí pachatele. Pachatel v důsledku tohoto stavu jedná zpravidla zkratkovitě, bez schopnosti náležitě posoudit následky svého jednání. Souzené jednání obžalované však bylo pácháno po předchozím uvážení, neboť trávila svého syna plánovaně a dlouhodobě a rovněž skrytým, obtížně odhalitelným způsobem,“ vysvětlil v rozsudku odvolacího soudu předseda senátu Petr Hovorka.
Dokument získala redakce iDNES.cz na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.
29. května 2024 |
Upřímná lítost? Nevěříme, píše soud
Z rozsudku Vrchního soudu v Praze také vyplývá, že odvolací senát na rozdíl od městského soudu neuvěřil, že žena skutečně upřímně lituje toho, co synovi v nemocnici prováděla.
Během hlavního líčení se téměř vůbec neprojevovala. V rámci závěrečné řeči uvedla loni v únoru je několik slov – omluva, projev lítosti či sebereflexe v tu chvíli scházely.
„Chtěla bych říct jen dvě věci – syn pro mě znamená všechno a je to všechno, co na světě mám,“ prohlásila tehdy stručně jeho matka. Právo posledního slova nevyužila.
„O lítosti pachatele nad spácháním trestného činu může svědčit například jeho omluva poškozenému, vlastní kritický postoj ke spáchané trestné činnosti, vyjádření lítosti nad jejím spácháním u hlavního líčení, slovní odůvodnění tohoto projevu apod. Závěr nalézacího soudu o upřímné lítosti obžalované, jakožto okolnosti polehčující, je tedy nesprávný,“ uvedl předseda odvolacího senátu.
Městský soud v Praze podle něj pominul několik přitěžujících okolností – žena využila bezbrannost poškozeného chlapce, spáchala čin proti nemocné osobě a pokračovala v něm po delší dobu.
V krvi měl bakterie z odpadních vod, řekla znalkyně v kauze otravy chlapce |
„Odvolací soud je dále toho názoru, že obžalovaná spáchala trestný čin mimořádně zákeřně. Možnost, aby se poškozený bránil jejímu jednání, byla vyloučená, a dále rovněž jednala plánovaně a skrytým, obtížně odhalitelným způsobem. Uvedené lze posoudit podle zákona jako okolnosti přitěžující,“ konstatuje Hovorka.
Senát vrchního soudu uzavřel, že nebyly splněny zákonné podmínky pro snížení trestu pod sazbu. Zmírnění postihu o 8,5 roku přitom označil za „masivní“.
Případ dozorovala žalobkyně Radka Miclíková, která však nepodala odvolání v neprospěch obžalované ženy. U Městského soudu v Praze jí navrhovala v závěrečné řeči osm let vězení, tedy trest rovněž pod sazbou. Kvůli této nečinnosti žalobkyně tedy nemohl odvolací soud nepřiměřeně mírný trest zpřísnit.
Na základě odvolání obžalované změnil rozsudek jen ohledně odškodnění pro jejího syna. Původně přiznanou částku ve výši 100 tisíc korun za bolestné zamítl s tím, že pro její stanovení nejsou ve spisu žádné podklady – zejména znalecký posudek.
29. května 2024 |
Motiv s otazníkem
Protože žena u soudu nevypovídala, není zcela zřejmé, proč se snažila svého syna v nemocnici otrávit. Podle jedné z možných verzí chtěla kvůli tíživé situaci ukončit chlapcův život a pak spáchat sebevraždu, podle jiné prodlužovala synův pobyt v nemocnici, kde o něj bylo postaráno, a ona tam s ním mohla být jako jeho doprovod.
„Motiv bych spatřoval v neschopnosti nalézt východisko z komplikované životní situace... na prvním místě bych viděl, ale mohu se mýlit, že tam největší roli hrála sociální bezradnost – neschopnost si dobře zařídit věci, obrátit se na správné lidi, kteří mi dokážou pomoct,“ uvedl dříve u soudu psycholog Marek Preiss.
Znalkyně z oboru psychiatrie Monika Holečková v jednací síni citovala, co žena při pohovoru řekla.
„Prostě jsem chtěla, aby to všechno skončilo, aby byl klid. Nechtěla jsem ho tady nechat samotného. Když jsem dál nemohla, hledala jsem, jak to skončit. Já bych skočila pod auto. Nejdřív jsem to chtěla ukončit, pak už ne. Poprvé jsem aplikovala synovi kohoutkovou vodu v březnu, bylo to dvakrát nebo třikrát. Udělala jsem to proto, že jsem nechtěla, aby tady na tom světě zůstal sám. Měl horečky. Po pár dnech jsem mu to dala dvakrát z důvodu prodloužení hospitalizace. Měla jsem strach, že skončíme na ulici,“ uvedla podle znalkyně matka dítěte.
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla |
Z dokazování vyplynulo, že situace samoživitelky nebyla bezvýchodná. Na účtu měla desetitisíce korun, na hendikepovaného syna dostávala od státu pravidelné sociální dávky a příspěvky jí posílala i nadace Dobrý anděl.
Přestože měla dlouhodobě narušené vztahy s vlastní rodinou i chlapcovým otcem, nezůstala v sociální izolaci. Byli kolem ní lidé, kteří se jí snažili pomoct například s bydlením či péčí o syna.
Po tom, co matka chlapci v nemocnici provedla, našel její syn azyl v dětském centru. U soudu zaznělo, že se díky léčbě a rehabilitacím jeho stav o něco zlepšil. Naučil se polykat, už se dokáže smát, mluví, je nadprůměrně inteligentní. Chodí do speciální školy, má asistentku. Kvůli ochrnutí po mozkovém nádoru však bude nadále odkázaný na cizí pomoc.
S matkou byl po jejím propuštění z psychiatrické nemocnice v pravidelném kontaktu. Chlapcova psycholožka Lenka Čermáková před časem uvedla, že žena už synovi řekla, co mu provedla. On to podle ní pochopil a reagoval slovy: „Maminko, tys mi nikdy neublížila.“
11. března 2025 |