Tento téměř šestnáctimetrový pískovcový gigant má za sebou pěkně divokou historii. V roce 1650 ho dal císař Ferdinand III. postavit jako poděkování Panně Marii za to, že město ubránila před Švédy v roce 1648, samozřejmě za významné pomoci řady obyvatel Starého i Nového Města Pražského. S postupem času se ale z vděčného monumentu stal v očích mnoha lidí trn v oku a symbol habsburské nadvlády a protireformačního katolicismu.

Mariánský sloup padl jako monarchie

A pak přišel rok 1918. Vzniklo Československo a emoce kypěly. A jak jinak oslavit konec monarchie než stržením něčeho, co ji připomínalo? Při návratu demonstrantů z tábora lidu na Bílé hoře v neděli 3. listopadu se stal mariánský sloup obětí žižkovských bohémů a hasičů, vedených recesistou a kumpánem Jaroslava Haška, Františkem Sauerem.

Nejednalo se o žádný spontánní výbuch hněvu, ale spíše takový pečlivě načasovaný performance art. Zatímco jedna parta tahala za lana jako při letním odstraňování májky, druhá je s holemi v rukou jistila před naštvanými místními, kteří sloup vší silou bránili. Ale neubránili.

„Odstraniti mariánský sloup ze Staroměstského náměstí nepovažoval Habán sice za žádný historický čin, ale rovněž nechápal, že by historické této památky bylo škoda. Vždyť v hrozné světové válce padly statisíce a napácháno bylo nesmírných škod a pustošení nebralo konce, ale hroznému tomu řádění, vyvolanému nenasytným světovým kapitalismem, tolik lidí i historiků a kněží dobrovolně pomáhalo,“ napsal Sauer ve své autobiografické knize Franta Habán ze Žižkova.

Kde je mu konec?

Mariánský sloup, který sloužil také jako sluneční hodiny, kdy jeho stín v pravé poledne ukazoval pražský poledník, zmizel. Hlava Panny Marie a několik dalších částí skončily v lapidáriu Národního muzea, jako kamenní svědci bouřlivých časů.

Téměř čtrnáctimetrový sloup nesl dvoumetrovou pozlacenou sochu Panny Marie stojící na přemoženém drakovi.

Nový sloup budil odpor, za covidu přišla změna

Po třech desetiletích snah se Společnost pro obnovu mariánského sloupu dočkala. Navzdory odporu mnoha Pražanů, kteří v něm stále vidí symbol útlaku, se 4. června 2020 na Staroměstské náměstí vrátil mariánský sloup. Stálo to přibližně pět milionů korun a předcházelo tomu dlouhé otálení pražského zastupitelstva i policejní zásah proti sochaři Petru Váňovi, který chtěl sloup instalovat bez patřičného povolení.

Nový sloup se skládá z desítek opracovaných dílů o celkové váze 118 tun. Šestimetrový dvaadvacetitunový dřík sloupu je z pískovce, pro který byl Váňa v Indii. Sokl je z pískovcového bloku darovaného italským městem Vitorchiano. Sankuárium, tedy místo pro uložení kopie deskového gotického obrazu Panny Marie Rynecké, je z mrákotínské žuly.

V srpnu 2020 novému sloupu požehnal tehdejší pražský arcibiskup Dominik Duka. Přestože při aktu posvěcení opakoval, že mariánský sloup nepředstavuje zpupnost katolické církve, ale je výrazem vděčnosti za pomoc ve válkách, žehnání provázelo nesouhlasné skandování odpůrců sloupu.

Na Staroměstském náměstí se sešli lidé u příležitosti slavnostního požehnání mariánského sloupu provedeného kardinálem Dominikem Dukou. (15. srpna 2020)

Mariánský sloup ještě 375 let po svém postavení i pět let od svého znovuzrození stále rozděluje společnost. Stále je u mnohých chápán jako monument protireformačního katolicismu. Nesouhlas s ním vyvolává také fakt, že původní i současný monument stojí v blízkosti místa, kde bylo 21. června 1621 popraveno 27 českých pánů, reprezentantů nekatolického stavovského odboje. Zastánci této památky ji naopak chápou jako výraz smíru a tolerance.

V březnu 2021 se právě Mariánský sloup stal pietním místem za oběti koronaviru. Na dlažbě na Staroměstském náměstí nakreslil Milion chvilek křídou skoro dvacet pět tisíc křížů. Lidé k nim připisovali jména svých blízkých, o které přišli. Na schody Mariánského sloupu nosili květiny a svíčky, někteří se u něj modlili.

Symbolika Mariánského sloupu tak dostala nový význam.