Kostely hledají využití. Ve čtvrtině chrámů se totiž mše slaví jen výjimečně

  10:18,  aktualizováno  10:18
Radnice, nadace či spolky v metropoli i středních Čechách budou moci snáze využívat kostely pro své kulturní či společenské akce. Církev totiž za pět let začne hospodařit zcela ve své režii. Převod nevyužívaných staveb pomůže církvi snížit mnohamilionové náklady, které jsou s údržbou stovek objektů spojeny. Tím spíše, že nad využíváním svatyň zcela neztratí kontrolu.

Kostel sv. Ignáce v Praze na Karlově náměstí. | foto: VitVit

V roce 2030 začne církev hospodařit bez peněz státu. Příslušná pravidla si již vytvořilo pražské arcibiskupství (AP). Základními pilíři pro živobytí AP se stane nájemní bydlení pod značkou XPlace, hospodaření s lesy či dary.

Převod chrámů může dál pomoci snížit náklady. „Na údržbu nyní vydáváme 120 milionů korun ročně,“ uvedl Jan Balík, generální vikář Arcidiecéze pražské. Na opravu objektů lze získat grant, ale ani výše finanční spoluúčasti není zanedbatelná.

Praha má po letech nový kostel. Stojí na Barrandově, vedle paneláků

V sousedních diecézích, litoměřické, plzeňské nebo budějovické, předávání svatyň především obcím úspěšně funguje již řadu let. V Praze je to trochu jinak. „Z tohoto kroku panovala obava. Vytvořili jsme proto směrnice, které to také umožňují.

Farnosti v Česku nyní spravují okolo sedmi set kostelů a kaplí z 1050 existujících. Zbytek je ve správě obcí či měst, což málokdo ví,“ vysvětlil Jan Balík. Ze zmiňovaných sedmi stovek kostelů se mše aktuálně slaví jen výjimečně v asi 150 objektech.

Místo nejen koncertní

„Základní podmínkou je, že kostel předáváme jako sakrální budovu. V katastru nemovitostí je uvedeno břemeno, že tento objekt slouží stále jako kostel. Nejedná se o odsvěcení. V kostele lze, kdykoliv, když je to potřeba, opět sloužit mši svatou,“ vysvětluje Jan Balík.

Betlémská kaple na pražském Žižkově je jediný kubistický kostel v Praze

Rozlišuje se, zda je tam uchovávána eucharistie, nejsvětější svátost. Uložena je ve svatostánku kostela na hlavním oltáři, který označuje „věčné světlo“. Pokud ne, lze kostel využít například pro výstavy, koncerty. Pokud ale zůstává, nové využití bývá omezenější.

Kněží nemají být údržbáři

Nákladná a náročná je údržba kostelů, jejich převod může pomoci. „Z kněží jsme udělali levné údržbáře,“ upozorňuje v této souvislosti Jan Balík, generální vikář arcidiecéze pražské.

Jak duchovní vnímají převody kostelů?

Velice zajímavé je, že v diecézích, kde to funguje deset i více let, tak mezi kněžími a věřícími je to bráno jako pozitivní krok.

Kdežto v Praze je řada kněží i farníků, kteří proti brojí. Když se s nimi setkáváme, ptáme se jich, co je jejich farnost schopná ufinancovat.

Pokud mají 10–15 kostelů a je zde třeba 200 věřících, kostely neuživí. Na to potom reagují, že se Pánbůh postará.

A kdo by se měl o kostely tedy postarat?

Neuvědomujeme si, že jsme z kněží udělali levné údržbáře. To, co lidé často nechtějí vnímat, je, že kostely do konce 1. republiky nebyly vlastněny farnostmi jako dnes.

Kostely vlastnily sebe samé, v praxi je spravovaly nadace, z nichž řadu založil již císař Josef II. z církevního majetku. Nebo je obhospodařovali patroni.

Před nástupem komunistů správa neležela na bedrech farářů. Kněží jsou správou majetku přetíženi, ač to není potřeba a nikdy to nedělali. Z toho je vidět, že někteří lidé nejsou ochotni vnímat změny, které vyžaduje doba. Přitom tento stav je návrat k tomu, co již existovalo.

Jaké jsou další odlišnosti metropole?

Praha má i další specifikum. V jejím centru téměř není diecézní farnost, ale řeholníci. A ti jsou zde, dokud se jim zde chce být.

Než se jako například redemptoristé ze Svaté Hory rozhodnou odejít. My jsme rádi, že zde jsou, ale každá řehole si chrání své území.

Nejde ale o prodej kostelů, arcidiecéze je daruje obci. Ta má pak možnost opravit a využívat budovu, jež tvoří její dominantu, pro kulturní účely. O kostely mohou žádat nadační fondy, výjimečně spolky. „Kdyby si objekt převzal soukromník, mohlo by snadno dojít ke zneužití,“ upozorňují zástupci arcidiecéze.

To se stává ale jen výjimečně a problém řeší arcibiskupství. „I když se o Češích říká, že nejsou věřící, jsou velmi vnímaví na kulturní a náboženské hodnoty. Takže si uvědomují, že v kostele by se vše dělat nemělo,“ řekl Jan Balík.

Otevřené chrámové dveře

Magistrát spravuje například kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí, anebo chrám Panny Marie na Karlově. Hlavní město se v této sféře může vykázat dalšími odlišnostmi. „Některé kostely do církevního majetku již dávno nepatří. Ale neexistuje zde katolický kostel, který bychom předali k necírkevnímu užívání.

V Praze se kostely vůbec nepředávají,“ uvedl Jan Balík. Každý kostel má své skupiny věřících. AP v metropoli otevírá aktuálně brány i jiným církvím. Přibylo množství řeckokatolických věřících z Ukrajiny, kteří dostali několik kostelů. A stejně tak je tomu u pravoslavných. Do jejich péče již dříve přešel například kostel Zvěstování Panny Marie Na trávníčku pod Vyšehradem. K dispozici získali také objekty na okraji Prahy.

I tak lze v metropoli zajít do kostela, který již plní nový účel. Velmi známý je chrám sv. Anny na Starém Městě, který slouží duchovnímu centru Pražská křižovatka. Podnět k jejímu vzniku dal Václav Havel. Odsvěcen byl ale již v éře císaře Josefa II.

Před časem magistrát převzal další odsvěcený kostel na Starém Městě, zasvěcený sv. Šimonu a Judovi. Do něj lze zajít třeba na koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy.

Kostely k nenaplnění

K římskokatolické církvi se v metropoli přihlásilo 55 tisíc osob. Ve středních Čechách asi 50 tisíc. Síť řídce užívaných chrámů je znát na Rakovnicku, Kladensku, Kolínsku a Podřipsku. „Například na Rakovnicku by z 59 kostelů šlo pro farnosti využívat čtyři. Už v historii se říkalo, že v Polabí lidé měli místo Boha řepu,“ dodal Jan Balík.

A potvrzují to i další data. „Údaje o náboženském vyznání uspořádané podle velikostních kategorií obcí ukazují na převahu věřících na venkově. Jeden z významných faktorů tvoří věková struktura obyvatel,“ shrnuje analýza Českého statistického úřadu (ČSÚ). I u měst roste religiozita ze západu směrem na východ.

Autor: