Jak koronavirus změnil život u vás v obci?
Plně ho paralyzuje. Je to zvláštní atmosféra. Už jen třeba tím, že každé ráno po sedmé hodině chodím venčit psa a normálně při tom potkám spoustu lidí, kteří běhají, jdou s hůlkami nebo joggují, a dnes jich potkám sotva desetinu. V ulicích nejsou auta, před úřadem je prázdné parkoviště, je zavřený hotel, nikdo si nechodí posedět do restaurací. Ta změna je dramatická.

Břežany leží poměrně blízko Prahy, žijí u vás movitější lidé. Dá se očekávat, že řada z nich byla lyžovat v Itálii nebo Rakousku. Zaznamenal jste do pátku nějaký případ nákazy koronavirem?
Nezaznamenal. Nebo takhle, o žádném zatím nevíme. Jsme totiž kraj, ve kterém krizový štáb neinformuje, jestli na území jejich obce byla potvrzena nákaza (o víkendu hejtmanka Jaroslava Pokorná Jermanová slíbila informace poskytovat, pozn. red.). Je to velmi důležité, protože když lidem dáváte informace, tak nepanikaří, naopak jsou klidnější, protože vědí, čemu čelí. Jsem připravený, že tady může být výskyt potvrzen, protože, jak jste správně říkal, řada lidí odsud byla lyžovat v zahraničí. Je tu spousta podnikatelů, mají své firmy nebo pracují v managementu mezinárodních firem. A zároveň jsme blízko Prahy, která má nejvyšší výskyt nemocných. Šance přenosu je tak relativně vyšší. Proto se jako starosta snažím nečekat, ale být spíše proaktivní. Chceme udělat opravdu vše pro to, aby se pravděpodobnost výskytu snížila na minimum.

Například nošení roušek jste v Břežanech nařídili dříve než vláda...
Hned na začátku jsme rouškami vybavili všechny lidi, kteří přicházejí do styku s veřejností – výdejce jídla, poskytli jsme je policistům, hasičům, úředníkům, na poštu, zdravotnímu středisku i lékárně. Musím říci, že nikdo z těchto lidí neřekl, že je nepotřebuje, protože roušku už mají. Všichni byli nadšení. A to včetně zdravotního střediska, kde neměli skoro nic. Nic neměli na poště a ani prodavačky v Tesku. Tím jsme zároveň psychologicky urychlili, že roušku začalo mnohem dříve nosit podstatně více lidí.

Zdravotnické roušky ale stále nejsou k sehnání, šijí je dobrovolníci, jak to řešíte u vás?
Řekli jsme si, že pokud je to tak, že rouška pomáhá, pojďme jako obec udělat gesto, že ji od nás dostane každý obyvatel. Už minulý víkend jsme nakoupili bavlnu pro 4 500 roušek a od minulého týdne se šijí. Jde to sice o něco pomaleji, než jsem si myslel, ale věřím, že tento týden je budeme schopni dodat každému obyvateli do schránky. Už v pondělí by je měla mít ve schránkách nadpoloviční většina obyvatel. My jsme nakoupili látku, profesionální švadleny látku nastříhaly a dobrovolníkům pak předáváme polotovar k finálnímu sešití.

Kritický nedostatek je také dezinfekce, máte i na to řešení?
Dezinfekce je důležitá, protože si lidé potřebují dezinfikovat používané roušky, pracovní stoly a další věci doma i v zaměstnání. Tyto přípravky ale prakticky nejsou k sehnání. Proto jsme se rozhodli, že je zajistíme vlastními silami. Od firmy, co dělá plastové výrobky, jsme objednali dva tisíce půllitrových lahviček rozprašovačů a starosta Vestce zase koupil v lihovaru dva tisíce litrů lihu. Kromě toho máme k dispozici glycerin a peroxid. Dohodli jsme se s místními vědci ve společnostech ELI Beamlines a Biocev, že z toho budou vyrábět dezinfekci dle receptury Světové zdravotnické organizace a plnit ji do zajištěných rozprašovačů.

Kdy se dostane k lidem?
Předpokládám, že někdy od úterý budeme schopni je distribuovat. V tomto případě to nebude automaticky do každé domácnosti, ale bude to pro ty, kteří skutečně dezinfekci nemají a potřebují. Něco potřebujeme také pro naše organizace – pro naše poradenské místo nebo školní kuchyni. Diskutovali jsme s kolegy z vědeckého ústavu, že budeme vyrábět dvě varianty. Aby to bylo skutečně účinné proti virům, tak je potřeba vysoká koncentrace alkoholu, což při pravidelné aplikaci na kůži může vyvolávat podráždění. Proto by jedna varianta byla méně koncentrovaná.

Kromě toho jste ve školní kuchyni zajistili pro lidi vaření obědů. Jaký je zájem?
Jídelna se ukázala jako velice úspěšná. Koupili jsme přístroj, pomocí něhož se jídlo hygienicky balí do foliových obalů. Je to potřebné, protože řada lidí dál musí chodit do práce a potřebuje dětem nějak zajistit obědy. Denně vydáme asi 150 obědů, je to hmatatelná pomoc. Ale také místní restaurace se snaží zůstávat v provozu, jen jídlo vydávají přes různá okénka. Funguje také cukrárna, řecké lahůdky, pekárna či květinářství. Otevřen je i prodej vín, to je v současné situaci důležité (usmívá se). Myslím, že by vláda měla povolit otevření malých prodejen. Tato opatření je dusí a likvidují.

Proč by vlastně lidé měli nosit roušky, když před viry je ochrání jen respirátory s účinností FFP3?
Musím říci, že jsem potěšený, že to všichni dodržují a nosí. Minimálně alespoň tady u nás. Myslím, že bez ohledu na účinnost je to pro spoustu lidí důležité psychologicky. Z toho, co jsem se dočetl, tak i normální rouška z dvojité bavlny, z které my šijeme, má padesáti- až šedesátiprocentní účinnost z hlediska zachycení virových částic. Pokud roušku použijí oba lidé, kteří se potkají, tak se riziko nákazy snižuje o nějakých 75 až 85 procent. A to je přece krásný výsledek.

Sám jste vědec, i když ne virolog, jaký osobně odhadujete další vývoj pandemie?
Je zřejmé, že počet nakažených se vyvíjí podle exponenciální křivky. Už když začala epidemie v Itálii, tak mi to díky mému vzdělání nedalo, a hned jsem to začal sledovat a zkoušel předvídat vývoj pomocí rovnice. A z jedné rovnice vycházela křivka, podle níž se epidemie v Itálii vyvíjela skutečně velmi dlouho, ještě pár dnů zpátky, dost přesně. Teď se zdá, že v Itálii se tato křivka začíná mírně ohýbat, tedy že nárůsty jsou menší, než byla původní růstová křivka, byť samozřejmě všichni v médiích dál sledujeme hrozivá čísla. To snížení nám dává naději.

Jak to bude u nás?
V České republice to ještě do středy běželo podle stejné křivky. V posledních dnech se ale křivka také začala ohýbat. A to podstatně dříve než v Itálii. To by bylo velmi pozitivní. Samozřejmě z pár dnů se to ještě nedá poznat, záleží na počtu testování a rychlosti zveřejňování dat. Je jasné, že případů bude přibývat. Podstatné je, aby přibývaly co nejpomaleji. Pokud se křivka bude dál ohýbat, tak bude zřejmé, že přijatá opatření fungují a mají svůj smysl.

Jak dlouho potrvají přísná omezení pro lidi?
Obávám se, že potrvají určitě do Velikonoc. Z ekonomického hlediska ale budeme nuceni život postupně pouštět a omezení uvolňovat i s rizikem, že část lidí se ještě nakazí. Stejně není jiná cesta, jinak rezignujeme na tuto civilizaci. Teď je důležité zabránit rychlému náporu na zdravotnictví, na nemocnice a hlavně co nejvíce testovat.

Jak to podle vás zvládá krajská vláda?
Tyto krizové doby považuji za období, kdy každý věří, že dělá to nejlepší. Nikdo nechce vypadat, že nic nedělá. Sice bych chtěl, aby náš kraj byl akčnější – dříve zavedl povinnost nosit roušky, lépe komunikoval se starosty, našel firmy, které by začaly vyrábět roušky z nanovláken a zorganizovat je. Tam bych čekal větší tah na branku. Na druhou stranu ale platí, že po bitvě je každý generál.